Přispějete na nemocné děti?



Dobrý den, přispějete na nemocné děti? Na tuhle větu už začínám mít těžkou alergickou reakci.

Máme u nás takovou jednu hodně frekventovanou pěší zónu v centru města. Oblíbili si ji žebráci, prodejci čehokoliv a vybírači peněz na cokoliv. A taky dotazníkoví otrapové otravové.  Projít tudy chce hodně sebezapření.


Moje taktika je:
Vrazit ruce do kapes - aby mi do nich různí pobíhači olepení reklamními poutači necpali letáky.
Zrychlit krok na maximum - žebráci a otravové pak za mnou hůř dobíhají
Zabodnout pohled tak dva metry před sebe do chodníku a nezvedat oči - jakýkoliv oční kontakt je pro výše uvedené živly jako mucholapka, přilepí se na vás a je problém se jich zbavit
Předstírat duševní poruchu - často neúčinné

Dotazníkoví otrapové včetně přesvědčovačů ke změně tarifu a zavedení kabelovky se většinou dají zahnat rezolutním "Spěchám!" proceděným mezi zuby.  Žebráky a roznašeče letáků většinou stačí obloukem obejít. Ale zatím jsem nenašla správnou taktiku, jak bez výčitek svědomí s následným pocitem "Jsi lakomec!" vyzrát na výběrčí peněz na cokoliv. Když totiž slyším: "Dobrý den, přispějete na nemocné děti / hospic pro umírající / útulek pro psy...?" s tím, že mi tazatel strká před nos kasičku, říkám si, že blbější způsob vydírání snad neznám. Ano, pokládám to za citové vydírání, které na mě navíc bohužel i dost dobře funguje. A tak do kasiček házím aspoň drobné, co najdu po kapsách, i když už jsem třeba jen tento měsíc poslala peníze na konto organizace, která pomáhá týraným dětem, další potom společnosti, která staví v Africe studny, a ještě do útulku pro psy odvezla krabici žrádla. Asi se začnu pěší zóně vyhýbat a budu mít klid.

19 komentářů:

  1. to jsi blondýno napsala úplně přesně :-) já si nechávam každý měsíc posílat rovnou z platu a půlka těch charit je stejně podovd :-( Janča

    OdpovědětVymazat
  2. Jen jsem si přečetla nadpis a v duchu řekla Ne! Automaticka reakce:) Tak nějak jsem si zvykla na ty pohledy typu "kvuli-tobe-zemre-10-stenatek-deti-a-krokodylu-ve-tretim-svete-mrcho"... Většina charit stejně platí jen (nebo hlavně) své majitele když někomu přispět chci, udělám to vědomě a přispěju tomu, komu věřím a mám nad těmi penězi nějakou kontrolu (veřejné hospodaření dohledatelné a pod, reálné projekty za reálné ceny). Akorát o tom nikdo na ulici neví, protože na čelo si to nepíšu, Takže ne, kytičku, pastelku ani motýlka nechci, strčte si ty krámy někam, nevěrim vám ani prd! Nedejte se, ani ty drobny!:) M.

    OdpovědětVymazat
  3. Jednou jsem viděla pána, který vztekle zavřísknul "... ale běž do prdele a najdi si normální práci!" a všichni v okruhu 50 metrů se nahlas rozesmáli. Včetně mně, já se smála nejvíc.

    OdpovědětVymazat
  4. na vyděrače s kasičkama je jednoduchý trik. "Příspívám přes účet, hotovost vám nedám, už jsem si vybrala charitu, na kterou mi pravidelně z účtu posílám peníze. Děkuji za nabídku, ale já jsem spokojená, že přispívám jenom na (děti,psy,žáby atp), kde vím, kam mé peníze plynou"
    na tohle ti nikdo nemůže nic říct...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou používám ještě kratší verzi - Ne, děkuji :-)

      Vymazat
  5. Já odpovídám rovnou NE! Zatím byli všichni tak konsternovaní, že nereagovali. Já osobně jsem dělala řadu let pro děti za velice mrzkej plat dětského psychiatra, takže jsem přesvědčena, že charitě jsem přispěla víc než dost. Navíc jsem skončilka v invalidním důchodu.

    OdpovědětVymazat
  6. Já přispívám jen na známé projekty, neznámým vyběračům, kteří mi ani nedokáží říct bližší informace, bych nedala ani tu blbou desetikačku. Co mě ale zamrzelo je, že rodiče každý rok posílají na určitou charitu poměrně slušný obnos a nedávno jim přišla od této charity výzva, aby platili víc.

    OdpovědětVymazat
  7. Na ulici nedám ani korunu (s vyjímkou prověřených kytiček proti rakovině a světlušky jednou za rok) a už mě neuráží, že se někdo blbě kouká nebo má blbý kecy. Ať si každý o mně myslí co chce. To je jeho problém, ne můj. Já peníze posílám na účet na prověřené organizace. A na ulici, kde to skončí bůh ví kde, jen ne tam, kde má? Děkuji, na to je mi i té jedné koruny líto!

    OdpovědětVymazat
  8. Tím, že si nejsem jistá, jestli je tos seriózní organizace nebo ne ( a pátrat se mi po tom obvykle nechce), jsem na ně milá, vždycky se na ně usměju a řeknu něco ve smyslu, že děkuju, ale že už podporuju své oblíbence. Zatím vždycky se na mě taky usmáli a popřáli mi pěknej den.
    Vždyť přece není povinné dávat každému, no ne? Charitě se věnuju přesně tolik, jak si můžu dovolit, takže k pocitu provinění nebo zlosti mě žádnej výběrce nedonutí :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Nikdy jsem na ulici nepřispěla, všechny věty začínající ,,Přispějete na.." ignoruju a jdu dál. Ani se nenamáhám odpovědět. Dřív jsme se školou prodávali světlušky a srdíčka, a měla jsem takovej príma pocit, jakože dělám něco prospěšnýho. Než jsem se dozvěděla, že si na to najímaj i placený brigádníky. Od tý doby mě tam nikdo neviděl.

    OdpovědětVymazat
  10. Nikdy nezapomenu na rok 2002, kdy po povodni v Praze jsme se poprvé dostali k obchodnímu domu Máj pro nějaké ty základní potraviny a kolem už obcházeli mladí lidé s krabicemi svíček ve tvaru srdíček a chtěli příspěvky na zatopené dětské domovy. Tehdy každý dával peníze, málokdo si svíčku vzal. Já tenkrát nedala, protože jsem měla u sebe jen padesátikorunu na rohlíky a mléko. Chtěla jsem po nich číslo účtu, ale nevěděli ho. No a když nám pak šla po pár dnech elektřina, v televizních novinách mluvili o podvodnících, vybírajících na dětské domovy. Ukázalo se, že zatopený žádný nebyl. Od té doby na ulici kromě "rakovinových kytiček" nedám nic. A na slova "přispějte na útulek pro pejsky (kočičky, zvířátka apod.) mám jedinou odpověď: Co??? Na psy (kočky, slony....)??? Nikdy! Miluji všechna zvířata, kromě psů (koček, slonů.....)! To otrapu obvykle tak konsternuje, že s otevřenou pusou jen kouká, jak odcházím. :-))

    OdpovědětVymazat
  11. Já odpovídám prostým NE, fakt se mi nechce kličkovat a zdrhat nebo vymýšlet výmluvy, že zrovna nemám hotovost nebo už jsem dala jinde apod.

    OdpovědětVymazat
  12. No, ono je to snadné vidět takhle jednostranně, ale já vybírala už dvakrát za Adru na Velikonoční sbírce a měli byste si to taky zkusit. Záměrně zmiňuji za koho, protože si myslím, že je tam slušná jistota, že ty peníze dojdou kam mají (80 letá tradice je docela důvěryhodná).
    Strávila jsem tím každý ten rok za celý den cca 8 hodin v kuse a věřte mi, že přesně tyhle reakce lidí ("jak se vyhnout") jsou strašně nepříjemné. Já spoustě lidem věřím, že nemají u sebe ani korunu, že pravidelně přispívají, ale aspoň z nás potom nedělejte blbce, protože pro člověka, který to dělá dobrovolně ve svém volnu za dobrým účelem, je to fakt strašně demotivační.
    Mohli byste mi tedy poradit nějakou taktiku, která by vás neotravovala?
    A malá prosba na závěr - když už se ten někdo (zvlášť, pokud je to zjevně středoškolák, kterému to často trvá dlouhé minuty, než sebere odvahu) odváží vás zeptat a vy vážně nechcete přispět, řekněte prostě jenom něco jako "Nezlobte se.". Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezlobte se na mě, ale žebrání na ulici, ať už jde o jakoukoliv organizaci, nikdy nebude důstojné nebo alespoň neobtěžující.

      Vymazat
    2. Ale může pomoct těm, ke kterým se peníze nakonec dostanou a to je pro mě podstatné.

      Vymazat
    3. Lidé, kteří přispívat chtějí, už většinou mají vytipovanou charitu/projekt, na který více či méně pravidelně přispívají. Dnes je v ulicích tolik "žebrajících", že přispět na všechno, nezbyde mi ani na rohlík. Navíc, kde mám jistotu že peníze putují kam mají? Že výběrčí nemá dvě kasičky - jednu pro sebe a druhou charitní? Těžko si na ulici ověříme, jak má správná kasička vypadat a jak má správně vypadat průkaz vybírajícího. A když mi pak ještě vybírající vynadá do sobců a lakomců, příště budu o to arogantnější a důraznější ke všem. Nesouhlasím s vybíráním peněz v ulicích, je to snadno zneužitelné a bohužel se to i často děje.

      Vymazat
  13. Nedávno jsem se dočetla, že podobní vybírači prodávali cosi dobročinného (kytičku, magnetku, nevím) a na dotaz po ceně říkali: "Náklady jsou 40 Kč, ale cokoliv dáte nad to, bude dobré." A přitom cokoliv nad 40 Kč šlo do kapes jim místo platu!
    Já už zásadně nedávám nic, usměji se, řeknu "Nezlobte se," a jdu. Ale většinou ani to, mám sluchátka, očima se vyhnu a oni mě minou.

    OdpovědětVymazat
  14. "Na tohle nepřispívám". Naučila jsem se to říkat a nemám s tím žádný problém. Mohou být věci, na které člověk přispět prostě nechce ať už je důvod jakýkoli (nesouhlas s praktikami charity anebo prostě žádné drobné v kapse) a nikdo by mu to neměl mít za zlé. Příspěvek je přeci dobrovolný.

    OdpovědětVymazat
  15. "Jsem dárce kostní dřeně a krve." Skutečnost je nejlepší. Pak už nechtějí příspěvek.

    OdpovědětVymazat