Do obchoďáku mě do Tří králů nedostanete!



Vím, že soudný člověk se v neděli dva týdny před Vánoci vyhne velkým obloukem každému místu, kde se něco nakupuje, i automatu na jízdenky.  Věděla jsem, do čeho lezu, když jsem zjistila, že nákupu se dnes nevyhnu. Když doma není jídlo nebo sprcháč, dá se to nějak přežít. Ale když dojde stelivo do kočičího záchodu, nedá se dělat vůbec nic, než ho dojet koupit.

Po pečlivé úvaze jsem si vybrala obchoďák co nejvíc stranou, kde jsem předpokládala míň lidí, než v centru. Potěšilo mě, že jsem hned na parkovišti zahlédla místo k parkování. Když jsem přijela blíž, zjistila jsem, že ani moje minihopsadlo s volantem se tam nenašťouchá. Nakonec se mi povedlo zaparkovat, urvat nákupní vozík a statečně jsem vkročila do útrob obchoďáku s tím, že vletím do zookoutku, popadnu stelivo a mizím. V zookoutku to naše stelivo neměli.  Protože mám kočku mrchu, která vyžaduje pouze jednu jedinou značku steliva, jinak chodí čůrat do vany, nezbylo mi, než se zhluboka nadechnout a pokusit se proboxovat do supermarketu.

Obsah supermarketu byl klasický: rodinky s tolika dětmi, že je měly snad vypůjčené, rodinky s babičkami a dědečky o berlích. Uštvané matky táhnoucí za sebou uřvané a hysterické cosi ve dvou exemplářích, jeden s příšernou nudlí u nosu. Zamilované párečky, které si kdovíproč zrovna dneska usmyslely, že musí koupit hrnce a talíře. A k tomu všemu ještě pár  obchoďákových potulovačů.

Už jen projet s vozíkem turnikety dovnitř marketu byl nadlidský úkol. Přímo u vjezdu je totiž vyskládané akční zboží takovým způsobem, že je kolem něj umění jen se protlačit. U každého (fakt u každého) stojanu přitom postává nejmíň šest lidí na ploše, kam se vejdou tři. Mezi nimi se snaží prokličkovat ti, kteří spěchají, a bourají vozíky do těch, kteří mají času dost a nákup pojali jako rodinný výlet.

Když se konečně s vypětím posledních zbytků nervů dostanu na "normální" nákupní plochu, je to totéž. Regál  s kávou okupují manželé se dvěma dětmi a prarodiči. Okupují ten regál celý. Úplně celý. A řeší, co že to je za příchuť toho kapučína, ten házlnut, a jestli ho koupí tetě pod stromeček V koutku s marmeládami se právě hádá dospělá dcera se svou matkou, kterou marmeládu vzít na linecké.  Vypadá to, že spolu nepromluví do příštích Vánoc.  U čokolád dostal malý chlapeček na zadek, protože nechtěl pochopit, že když už je v košíku několik sáčků bonbónů a spousta sušenek, tak se ta půlkilová čokoláda kupovat prostě nebude. Řve, jakoby ho vraždili. V sekci vánočního zdobení a jiného neřádstva stojí rozčilená tetka a hlasitě křičí na svého muže: "voni se snad zbláznili! Tři ozdoby za sedmdesát korun? Copak kradem?" O kus dál se chlapeček (jiný chlapeček, než ten seřezaný)  honí se svou sestřičkou nebezpečně blízko lahví se sirupy. Jejich vyčerpaná matka vypadá, že se pokusí potichu dětem zmizet z dohledu a navždy je opustí. Lehce opivněný pán obtěžuje každou dámu pod šedesát v okruhu padesáti metrů. Dvojice u regálu s exotickými dobrotami si cpe pod bundy jakési drahé koření a všichni děláme, že je nevidíme. Ostraha širokodaleko nikde. Další uličky ucpali důchodci a podobné živly, protože hostesky tam nabízejí ochutnávku sladkostí a  kafe.

Když se konečně dostanu k pokladně, prodavačka se zoufale snaží namarkovat nákup pána přede mnou. Pokladna se asi zbláznila, nefunguje a pokladní vypadá, že se každou chvilku rozpláče. Když platím, utrousí něco jako "zasraný koledy,"  když z reproduktoru pod stropem pošesté v posledních třiceti minutách kvílí dětský sbor "Ježíííškůů, panááčkůůů..." Chápu ji. Ve vozíku mám troje kočičí stelivo a do obchoďáku mě nikdo do Tří králu nedostane. Jo, a koledy už letos taky nechci slyšet!

17 komentářů:

  1. Klasika... Ale já si to celkem užívám, baví mě pozorovat ty vystresovaný lidi... :D

    OdpovědětVymazat
  2. Krasne, tlieskam vystiznemu opisu, dobre som sa pobavila.

    OdpovědětVymazat
  3. článek napsaný moc pěkně a výstižně :) ale naštěstí to neplatí o všech obchoďácích. byla jsem dneska v Praze na Floře ve dvě odpoledne, a byl tam úplně obyčejný šrumec jako kdykoliv jindy o víkendu, žádné ucpávání a davy se nekonaly.

    OdpovědětVymazat
  4. vanocni koledy je fakt mazec. na stredni jsem si privydelavala v podobnym obchodaku a 3 tydny nam pousteli dokola 1 cd!!! chudaci prodavacky... nejlepsi jsou zastupy senochrupu u regalu s darkovyma kazetama:) jo a me pomaha nasadit si sluchatka s hodne hlasitou hudbou:D

    OdpovědětVymazat
  5. Jednou jsem se nechala ukecat a šla jsem do Avionu víkend před Vánoci. Nikdy více, radši celé rodině nakreslím obrázky.

    OdpovědětVymazat
  6. Mám pocit, že Vánoce v překladu znamenají "konec světa"......kdepak klid, pohoda, adventní věnec...hezky se nechat ušlapat v honbě za žrádlem :-)

    OdpovědětVymazat
  7. tie opisy sú perfekné! našťastie už mám darčeky nakúpené.. :) dnes som objavila tvoj blog a vyzerá to tak, že budem mať zábavné večerné čítanie :)

    OdpovědětVymazat
  8. vážně do vany? to neni tak zlý...nám hodí v kuchyni vedle koše:P...nic moc


    pragueneedsmorestyle

    OdpovědětVymazat
  9. Naše kočička taky chodí do vany ...i ,na velkou´, potvora:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Blondyno, rodiny s 'babicky a dedecky', nebo s 'babickami a dedecky'?

    OdpovědětVymazat
  11. :-) co jsem to napsala??? Díky za upozornění, opraveno.

    OdpovědětVymazat
  12. Milá blondýno,
    náhodou jsem se dostala na Váš blog a jsem úplně unešená. Během hodiny jsem přelouskala všechny příspěvky...u většiny jsem se hodně nasmála a u některých i trochu zastyděla :-) Jinak ale tleskám, jen tak dál a hodně zdaru.

    OdpovědětVymazat
  13. V sobotu se chystám do Ikei, týden před Vánocemi, o víkendu....kdybych se nevrátila, budete mi chybět :-D

    OdpovědětVymazat
  14. Jo mluvíš mi z duše. Nenáším nákupy v supermarketech a je jedno jestli jsou za rohem vánoce nebo normálka všední den uprostřed léta. vždy to samé: lidi na procházce, důchodci zapadlí v regálu ale vozík přes celou uličku. Padesátkrát musíš vše obejít aby ses vyhnula ucpaným uličká a když se doplazíš k pokladnám tak z deseti jedou dvě stoupneš si k té s kratší frontou aby si tam nakonec byla dýl než kdyby si stála v té ohromné frontě u vedlejší kasy protože ženská před tebou si nezvážila papriku, na tvarohu je utržený konec kódu takže debilní brýlatá pokladní deset minut vymýšlí poslední číslo, pak zavolá úsek mléčného ten dorazí až po třetím zavolání což je dalších patnáct minut, tři minuty než se domluví co vlastně mají sehnat, dalších šestnáct než se vrátí a konečně odpípnou jeden debilní tvaroh a pak když konečně přijdete na řadu tak si přísaháte že už nikdy nic kupovat nepujdete. Takže kdykoli vlezu do supermarketu ženu se jím jen s krabicí kam hážu potřebné věci a neustále používám dvě věty které si nešeptám pod vousy ale říkám je dost nahlas aby si ostatním došlo že: Jestli ještě zpomalí tak se začnem vracet v čase a že já tu nejsem na procházce!!! vrrr

    OdpovědětVymazat
  15. Takový je život a takoví jsme. Jen občas k nám sestoupí s nebe blondýna.

    OdpovědětVymazat
  16. A takhle vidi nakup v IKEA American zijici v Parizi:

    http://www.davidlebovitz.com/2007/04/je-craquepour-l-1/

    Nechce se mi hledat tema o IKEA, nekde tady sice bylo, ale peklo je to vsude stejne, IKEA nebo supermarket...

    OdpovědětVymazat