Vyhoďte televizi, cestujte autobusem

Dokud jsem ještě byla holka z vesnice, nepotřebovala jsem číst noviny, koukat na zprávy nebo stihnout každý díl oblíbeného seriálu. Stačilo jen každodenní dojíždění do města.





Na zastávce vesnického autobusu se každý den po ránu scházejí skoro stejní lidé. Už rozložení osob na zastávce mívá svá pravidla. V jednom hloučku jsou místní drbny. Kus od nich nafrněně postává místní kráska a čeká, až na poslední chvíli doběhnou chlapi pod pětatřicet, aby měla před kým kroutit zadkem. Další semknutá skupinka jsou školáci. A do toho v metrových vzdálenostech postávají pánové, kteří vypadají, jako by týden seděli nepřetržitě v hospodě. Včera totiž bylo  zrovna Josefa (Václava, Frantovi se narodil konečně kluk...), a to se prostě muselo zapít.

Nastupování do vesnického autobusu má (stejně jako zasedací pořádek uvnitř) svá přísná pravidla. Napřed vždycky nastupují starší ženy. Děti to vědí a pokorně lezou do vozu až poslední. Předběhnout některou z dam totiž znamená, že nejpozději odpoledne si bude dáma stěžovat v místním koloniálu, co že to ti Novákovi mají za nevychované potomky. A domácí vězení za jedno předběhnutí té příšerné baby  rozhodně nestojí. Stejně tak není dobré zasednout jí její místo.  Autobusoví štamgasti mají už prostě svá sedadla a sedávají vždycky jen na těch svých. No, zkuste si sednou na sedadlo, kde už deset let od pondělí do pátku sedí stará Vomáčková! Normálně vás vyrazí, protože ona je zvyklá sedět hned na prvním sedadle vlevo v uličce, aby měla přehled, kdo přistupuje a jestli řidič netelefonuje za jízdy.

Zadní část obvykle okupují školáci a  pánové zmožení zbytkovým alkoholem nebo rozezlení  nekonečným nákupním seznamem, který nafasovali od manželky. A těch pár nespolečenských intelektuálů, co ranní cesty autobusem tráví s knížkou v ruce.



Hlavní společenskou zónou jsou přední sedadla. Na nich právě sedí místní drbny informační služba. A od té se dozvíte všechno. Mluví totiž poměrně nahlas, aby všichni slyšeli ty zaručené informace. A tak se hned zatepla dozvíte, že u Dvořáků z horního konce byl v neděli odpoledne řev, protože se k nim přišel představit nový nápadník a přitom prasklo, že ta jejich mladá je v tom. Svobodové od hájovny utekl manžel, Procházka podpálil půl baráku, když mu navlhlo uhlí a on na něj cáknul trochu benzínu,  a Horáček si asi nabrnknul ve městě ženskou.

Po místních informacích zásadního významu přicházejí na přetřes méně důležité drby: čí pes se prodral k Bláhovic chovné papírové feně, že paní Fialové letos vůbec nevyšly kedlubny a že ve čtvrtek přivezou do koloniálu zákusky.

Tím jsou zprávy z domova vyčerpané a následuje kulturní rubrika. Cestující proberou aktuální dění ve všech významných seriálech od argentinských telenovel až po ty české. "Že ta Manuela už nepošle toho José Fernanda do háje, když stejně miluje toho fešáka s knírkem." "Viděla jste, pani, včera, jak ty děti dneska stahujou nelegálně ty filmy? Vždyť je to na kriminál, říkali to včera v Ulici!" "To jsem si zas poplakala, ta Angelika, to je prostě film!" "Voldánový to ale včera slušelo, viďte pani, takovej krásnej kostýmek jsem taky měla -  v osmdesátým šestým, když se vdávala sestra od neteře z Horního Újezda."

V autobusu se při dojíždění z vesnice do města prostě dozvíte všechno podstatné. Večerní zprávy sice budete mít trochu se zpožděním, ale to nejpodstatnější se z nich stejně dozvíte. Regionální deníky nebudete muset kupovat vůbec. A nakonec klidně můžete vyhodit i tu televizi. Ve vesnickém autobuse vám ani ty telenovely neuniknou.
_______________________________________________________________

Fotky: dpo.cz a slavkov.cz

24 komentářů:

  1. Díky za pěknej nostalgickej článek. Vrátila jsem se do dětství a jsem úplně dojatá :-)

    OdpovědětVymazat
  2. A já si díky tomuto článku uvědomila, jak moc miluju anonymitu velkoměsta. Díky :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Takovej odvar z Blesku, ne?

    Já jsem pražák a intelektuál. (Se všemi klady i zápory.) Mám svoje vrtochy. V dopravě mám ráda klid. Obávám se, že bych, poslouchaje blbosti, tiše trpěla. (Fňuk...)

    A bohužel si teď uvědomuju, jak jsem vlastně netolerantní (nebo neodolná), co se buranů týče.

    OdpovědětVymazat
  4. Bomba takhle jsem si dlouho nezavzpominala na vesnickou "idylku" :D díky!!

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, takhle to mám každej den. Ale mě to baví, někdy si říkám, jak mi ty autobusy jednou budou chybět... :D

    OdpovědětVymazat
  6. absolutně neni co dodat! bomba! :-D
    nejsme sice až taková vesnice, jsme menší město a občas je to tu dost podobné, ale neměnila bych! :-)

    mujfialovysvet.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  7. Blondýno, ty snad jezdíš autobusem někde v mém okolí ! Ještě bych jen podotkla, že u nás jsou spoje rozděleny - není nad ranní špičku, tedy autobus kolem 6.00, když jezdí počestní pracující, a běda, když někomu zasedneš. Pak následuje kolem 7.00 spoj pro školáky (hrůza i pro otrlé řidiče). No, a důchodci jezdí po 8. hodině k doktorům a vracejí se kolem 11.00 - tímto spojem se taky moc nedoporučuje jezdit, vždycky se ptám, co kde dávají zadarmo nebo bylo slevněno ...;-) Ale jen kvůli tomu si rozhodně řidičák dělat nehodlám, stejně to nevypadá, že bych si někdy vydělala na auto.
    Ludmila

    OdpovědětVymazat
  8. A obrázek ostravského autobusu je jenom ilustrační, nebo to byl záměr? :)

    OdpovědětVymazat
  9. :-) Perfektní články, mají šťávu!

    OdpovědětVymazat
  10. Skvělý článek. Někdy se nestačím divit co všechno si v autobuse nechtěně vyposlechnu.

    OdpovědětVymazat
  11. Ach, nostalgie! Škoda, že se poslední roky přesunuju autem...
    Btw, zasedací pořádek u nás existuje i v kostele! Máti kdysi vyhodili z předních lavic, že tam má každý své místo, to by člověk nevěřil.
    A když jsem kdysi řekla před městskou holkou, že to a to prodávají u nás v "koloniále", tázala se, co je to za exotický obchod.

    OdpovědětVymazat
  12. OSAKO, na používání slova buran bych byla velmi opatrná, velmi opatrná!!! Ti lidé mají svůj vlastní mikrosvět, obvykle se v životě nedostali dále než do okresního města, uz výlet do Prahy je pro zážitek na celý život, takže prostě v tom autobusu probírají, pro ně důležité a zajímavé, události místního významu. Takové mikrosvěty existují i ve městech, a dokonce i ve velkoměstech a divila byste se dokonce i v metropoli. Vzniká totiž už jen z obyvatel domu či ulice, také vzniká na pracovišti, v různých zájmových skupinách apod. Pokud si myslíte, že jste krásně anonymní, tak vězte, že právě Vás pravděpodobně místní drbny probírají hodně často. U nás jsou těmi drbnami mamyny na mateřské. Kdo u Vás? A co v práci? Tam se nedrbe? Tam se u ranního kafe, dopoledního cigára, pobědového kofe či cigáre nedrbe? Tedy, pardón, neprobírají se tam náhodou nejnovější události apod.? Je to úplně to stejné, až na to, že nesedíte v autobusu, ale třeba v podnikové kuchyňce nabo se choulíte u popelníku.
    Takže, OSAKO, jaký je v tomo rozdíl? Kdo je tady buran a kdo ne?
    Jo, a já jsem holka z velkoměsta, od početí až do současnosti :-)
    Mallena

    OdpovědětVymazat
  13. Omlouvám se za překlepy, ale OSAKA mne tím slovem buran docela nadzvedla. To si přece nemůže dovolit.
    Mallena

    OdpovědětVymazat
  14. souhlasím s Mallenou a navíc životní zkušenost praví, že nejvíc na "burany" jsou alergičtí ti, přišli s vidlema do města před nedávnem.

    OdpovědětVymazat
  15. Supr článek!:) Tohle taky dobře znám z dojíždění do Prahy. Jinak bych řekla, že plno buranů najdete i v metropoli, ne jen na vesnici. Jen pro informaci :)On je totiž buran a buran...

    OdpovědětVymazat
  16. Dobrý článek.
    Jezdím do práce i z práce autobusem každý den (v Brně). Škála lidí je tedy mnohem pestřejší, ale někteří "stáloši" se také najdou.
    Například dnes, než jsem jela do práce, stavila jsem se na druhé pracoviště na rehabilitaci s nohou. Cestou po přestupu do šaliny nastoupila paní s francouzskou holí (aniž by ji použila) ve středním věku. Seděla jsem na 2.místě od dveří s označením pro zdravotně handicapované. Naproti mně se usadil pán a přes uličku byla dvě volná místa. Paní stála "bezradně" mezi pánem a mnou a hleděla, dost významně, jak to, že už nevyskakuji s nabídkou místa. Místo toho, abych jí řekla "Doprdele tady máte dost místa a to, že nemám hůlku neznamená, že mám nohy v pořádku", jsem se přesunula naštvaně na volné místo přes uličku. Zlost mě ale hned přešla, protože pán, který seděl naproti, se na ni podíval stylem "ty krávo" a rozhodil rukou naproti, jakože si mohla sednout tam.
    To jest report dnešní cesty MHD :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Jooo, to já znám, ale nejvděčnějším tématem jsou nemoci všeho druhu, bo ti co nejedou do školy, do práce, tak jedou většinou k doktorovi :-)

    OdpovědětVymazat
  18. jezis, fakt to tak chodi jo? :o to je hruza.. :D jsem rada, ze jsem v Praze.. :D

    OdpovědětVymazat
  19. To mě hodilo zpátky o 30 let, kdy jsem dojížděla z Prahy na střední. Ono i tam to bylo dost podobné...a drbny jsou a byly. Teď bydlím na vsi, autobusem nejezdím a koukám, co všechno mi zřejmě uniká...i když v práci máme jednu informátorku, která ví všechno o den dřív než se to stane, takže nedostatkem v tomto směru netrpím.

    OdpovědětVymazat
  20. Rovnako ako všetkým, aj mne to pripomenulo detstvo. Základnú školu, konkrétne, pretože na strednej som cestu väčšinou prespala(bolo jedno, či tú knihu čítam v noci, alebo ráno v buse :-P). Niekedy boli klebety také zaujímavé, že som sa len tvárila, že čítam, ale pssst :-D..... A aj vo veľkom meste na sídliskách je podobná situácia, nie len na dedine. A je to vždy pekný takmer-návrat do detských čias :-) LMB

    OdpovědětVymazat
  21. Díky za pobavení, přesné:))))

    OdpovědětVymazat
  22. Jo jo, přestěhovala jsem se naopak z města na vesnici a ze začátku se místní informační služba nerozpakovala mluvit o "tý plzeňačce" i přede mnou...

    OdpovědětVymazat