Luxusní obchod aneb Překupnice s předraženými hadry

Nevlastním, neprovozuji ani nezprostředkovávám prodej zboží pro žádný internetový obchod. Nejsem v podobném podniku ani spolumajitelkou, zprostředkovatelkou nebo tichou společnicí. Dokonce ani mezi mými přáteli, rodinnými příslušníky a asi ani mezi sousedy není nikdo, kdo by v oboru nákup a prodej zboží za účelem oškubání naivního zákazníka působil. To je jen upozornění pro začátek, až se do mě zas pustí dotčená překupnice, že se snažím poškodit její jméno, abych tak zlikvidovala konkurenci, která mi nedá spát a kazí mi kšefty.



Tááák. A teď už se můžeme mrknout na Luxusní Obchod, o kterém mi často píšete. Překupnice a provozovatelka tohohle pofidérního eshopu působí na Facebooku, prodává i v bazaru na webu Omlazení nebo na Mimibazaru. Abych to nekomplikovala, projela jsem jen její facebookový shop a radím všem: Tady fakt nenakupujte.



Celý tenhle prapodivný eshop je špatně. Prodejkyně se sice pokouší o jakýsi náznak obchodních podmínek, ale ty nemají s těmi, jaké platí ze zákona, absolutně nic společného. 

Česká obchodní inspekce by si smlsla už jen na tom, že nikde není uvedeno IČO, žádné jméno, žádný kontakt, jen "pište mi přes chat nebo do vzkazů". 

Za hodně kuriózní pokládám pasáž, která se věnuje reklamacím. Tahle vyčůraná překupnice s naprostým klidem tvrdí, že pokud chcete zboží reklamovat nebo vrátit, pošle vám kontakt na toho, od koho ho koupila, a vy si ho laskavě máte reklamovat sami. A pozor! Prý budete platit sami poštovné někam do horoucích pekel, takže vás to vyjde často dráž, než kolik jste za zboží zaplatili. Hmm. 

Něco takového je samozřejmě naprostý nesmysl. Za prvé každý soudný původní prodejce takového zákazníka pošle rovnou do háje, protože on má prostě smluvní vztah s Bezejmennou překupnicí. Se zákazníkem překupnice neměl nikdy nic společného, takže nemá důvod se nějakou reklamací někoho úplně cizího vůbec zabývat. 

Za druhé: Překupnice je prodejce, ať se jí to líbí nebo ne. Ona má zákonnou povinnost přijmout zboží zpět do 14 dnů bez udání důvodů a vrátit peníze, případně ona sama musí řešit reklamace. Tečka. Už tohle je důvod, proč bych v podobném eshopu nic nekoupila. 

Za třetí: Sama překupnice upozorňuje, že někdy se může stát, že zboží dodá později, než slibuje, protože zůstane viset na celnici. Ale prý se to stává opravdu málokdy. No, aspoň je jasné, že při přeprodávání zboží ze státu mimo EU ji celníci vyměřují clo jen výjimečně.

Za čtvrté: 

Tak teď konečně k tomu, co se tady vlastně dá koupit. Stručně řečeno: Šíleně předražené oblečení a padělky. 






Příklad první, šaty za 1 599 korun. Prodává je třeba Asos, a to za 42 dolarů, což je 879 korun. Asos si neúčtuje nic za poštovné a jde o anglickou firmu, takže nehrozí ani placení cla nebo DPH.  Na těchhle jedněch šatech si tedy prodejkyně přirazila přes sedm stovek. A její náklady? Tak do stovky za přeposlání balíčku. 



A další šaty z Asos.com. Překupnice za ně chce 1 699 korun, ve skutečnosti jsou za 40 dolarů, což je 828 korun. Osm stovek navíc jí zaplatíte jen za to, že vyplní na webu objednávku a pak s balíčkem doběhne na poštu. 





A Asos do třetice. Tyhle šaty se tam dají koupit v přepočtu za tisícovku. Zbytek už si asi každý dokáže spočítat sám. 




Chcete botičky? Tak tyhle je lepší objednat na eBay. Prodejkyně je nabízí za 1 699 korun, na eBay je má hned několik prodejců současně za cenu kolem 1 200 korun po přepočtu.  





A boty ještě jednou. Tyhle má překupnice za 1 399 korun. Běžně se ale dají najít na eBay za něco málo přes osm stovek. 





Tílka Miss Sixty (zaručeně originální) jsou v Luxusním Obchodě za devět stovek. Čínský eshop je prostřednictvím webu iOffer, který se padělky jen hemží,  nabízí za 34 dolarů (sedm stovek) i s poštovným. A pokud se koupí víc než jeden kus, dají se získat hodně, ale fakt hodně velké slevy! 




Luxusní Obchod si hodně oblíbil jednoho eBayového prodejce, jehož nabídku ve velkém přebírá. Jedná se samozřejmě zase o zboží z Asie a o prodejce, s nímž se dá domluvit na mimořádně velkých slevách při větším objemu nákupů. A u překupnice se dá jeho zboží poznat na první pohled -  původní prodejce přidává na každou fotku vodoznak se srdíčkem a jménem svého obchodu. Prodejkyně se ho pak více či méně úspěšně snaží zakrýt rozostřením. No, nedivím se jí. Taky bych nechtěla, aby každý věděl, že sako za tisícovku jsem koupila v Číně, kde se prodává maximálně za 450 korun i s poštovným. 



Tričko s Rihannou za 399 korun je původně tričko za čtyři libry padesát. To je 132 korun. 


Jestli se u předchozích kousků dalo pochybovat o jejich originalitě, u těch následujících můžu s klidem říct, že podle mě jde o padělky. A některé jsou hodně blbě udělané. 





Nejobyčejnější a nejlevnější trička a topy značky Dolce a Gabbana se prodávají za ceny od plus mínus deseti tisíc korun. Opravdu si myslíte, že Dolce a Gabbana z Luxusního Obchodu za osm stovek může být originál? Ne, není. Je to dvacetidolarové triko z Číny. Poštovné v ceně. 





Nejobyčejnější trička z řady Love Moschino od Moschina se neprodávají za míň než čtyři a půl tisíce. Jen Luxusní Obchod je umí sehnat za tak nízkou cenu, aby je mohl prodávat za sedm stovek. Že by to bylo třeba od prodejce z Hong Kongu, který je má za dvacku v dolarech i s poštovným? No, možná se u Moschina jen zbláznili a řekli si, že českým holkám pošlou pár balíků triček za babku, aby taky poznaly, co to je luxusní móda. 




 Kabelky Armani stojí u překupnice 3 399 korun. V černé barvě vyjde ještě o stovku dráž. To je o pár stovek víc, než za kolik je prodává oficiální shop Armani. Samozřejmě, že všechny barvy jsou tam za stejnou cenu. 



Kabelka od Luxusního Obchodu je padělek tak očividný, že by mě hanba fackovala, kdybych tohle měla prodávat. Jde o napodobeninu z Asie, která se běžně prodává za cenu pod 90 eur, to je asi 2 250 korun. Dost dobře nechápu, proč bych měla kvůli ušetřeným pár stovkám nosit tak děsný padělek. No schválně, mrkněte na to logo. Takhle vypadá u originálu: 






 Někdy si říkám, že je škoda, že nemám nervy a žaludek na to vydělávat podobným způsobem, jako překupnice z Luxusního Obchodu. Než by mě zavřeli nebo mi aspoň vysolili tučnou pokutu, vydělala bych pořádnej balík.

Jenže dokud budou čeští zákazníci podobné věci kupovat, nikdy tihle překupníci se svými prapodivnými eshopy nezmizí. Jediná rada zní: Než si něco objednám, vygůgluju si, jestli jen neplatím velké peníze za něco, co mi jinde prodají za polovinu. A jestli to není padělek.  A čtu obchodní podmínky. Pokud jsou tak zvláštní, jako u tohohle eshopu, poohlídnu se raději někde jinde. Tečka.

_____________________________________

Překlepy hlaste v komentářích, nemám sílu to ještě po sobě číst, před očima mi běhají čínské znaky.

Kabelky jako vymalované

Že je léto fakt už na dosah se dá poznat nejenom podle kalendáře nebo podle toho, jak je venku. Je to patrné i z reklam na kabelky. Každý rok touhle dobou výrobci stahují bannery s kabelkami v temných zemitých barvách a nasazují kytičky, srdíčka, sluníčka a jiné letní veselosti. Bohužel naprostá většina podobných reklam, které jsem zatím zahlédla, představuje vlastně totéž: hadrovou kabelku s prapodivnými kytkami v psychedelických barvách, nad kterými třepou křídly motýlci nebo ptáčci, někdy obojí současně. Čím přeplácanější, tím lepší.

Ale ony hezké barevné kabelky existují. Jen třeba mně se poslední dobou osvědčilo nepátrat po nich v obchodech, ale rovnou u výrobců. A i když se tady často navážím do Fleru, tentokrát ho budu do nebe vychvalovat. Našla jsem na něm totiž pár opravdu zajímavých kousků.

http://www.fler.cz/zbozi/sunny-bezova-1798814
Béžová kabelka Sunny stojí 1 132 korun a je z koženky. Hodně se mi líbí nápad s barevnými pásky v horní části. Dá se jimi regulovat šířka kabelky. Autorka nabízí i to, že kabelku vyrobí v jiných barvách. Myslím, že by nejspíš nebyl ani problém se s ní domluvit na tom, aby za příplatek přidala do balíčku i pár dalších pásků v jiných barvách. Aby se pak dala kabelka nakombinovat přesně tak, jak se to zrovna bude hodit. 


http://www.fler.cz/zbozi/ring-ring-no-13-lollipop-2056675

Tahle růžovomodrá paráda je taky z koženky a vyjde na 1 299 korun. Moc se mi líbí, že má z každé strany jinou barvu. A ještě víc se mi líbí, že je možné nosit ji na několik různých způsobů. Karabinky na uchycení ucha jsou nejenom na horním okraji, ale další pár je i po stranách trochu níž.  Jen ty kruhové bílé úchyty trochu kazí dojem, když je kabelka natažená na maximum. I když při překlopení horní části kabelky na bok se na to koukat dá.



http://www.fler.cz/zbozi/bigbag-fialovo-tyrkysovo-cyklamenova-2057496

Tohle je moje velká favoritka. Taky je z koženky a stojí 1 298 korun. Kombinace barev se mi vyloženě líbí. Tahle kabelka by mohla vypadat hezky třeba k botám nebo doplňkům (šátku, náramku, širší čelence do vlasů) v jedné z použitých barev.  

http://www.fler.cz/zbozi/minpi-1201525

Koženkové pidikabelky (jedna stojí 450 korun) sice pojmou nejspíš jen klíče, mobil a pár drobných (jejich průměr je 17 centimetrů), ale autorka nabízí, že je na objednávku vyrobí i v jiných velikostech.



http://www.fler.cz/zbozi/sunny-tyrkysovo-oranzova-2556163

Skvěle vypadá i tahle kabelka (1 221 korun), která má z každé strany jinou barvu. Koženkové pásky se dají zavázat na uzel na jednom nebo obou bocích anebo třeba uprostřed předního dílu. Až seženu ty tyrkysové sandálky, po kterých už asi pátý rok toužím, tahle kabelku jim budu muset koupit.  

A ještě pár kousků, které dokazují, že ani látková taška nemusí být jen kus hadru, když se vyrobí chytře.

http://www.fler.cz/zbozi/bambus-taska-2744986
Kousek pro něžné romantičky. Bavlněná kabelka s bambusovým uchem vyjde na 450 korun. Mašle je připevněná zavíracím špendlíkem a je možné jí nechat rozvázanou anebo úplně sundat. Za mě teda sundat! Kabelka je zajímavá sama o sobě i bez mašle.



http://www.fler.cz/zbozi/pivonkova-o-2705418

U téhle pivoňkové kabely (1 100 korun) mě ani tak moc nezaujal střih, ale příjemná barevná kombinace.  A hlavně to, že autorka myslí i na doplňky. Ke kabelce tak prodává rovnou i mašli, kterou je možné zavázat pod poutky kolem horního okraje kabelky. Nebo na blůzu. Nooo. Já bych si z mašle nejspíš udělala čelenku do vlasů. Součástí balení je i brož, která je na obrázku vidět na kabelce i na blůze modelky. K téhle sadě už vážně stačí jen obléknout jednoduché bílé (nebo růžové či zelenkavé) letní šaty (bez potisku a jiných činčurinek, aby to nebylo přeplácané do nepříčetna), nainstalovat někam na sebe mašli a brož a je vyladěno. 

______________________________________________________

Všechny fotky: www.fler.cz

Vražda vkusu aneb Broňa Show

Když mi přilítlo mailem následující video, napřed jsem nad ním jen mávla rukou. Další zoufalec, který zaujme jen tím, jak je při vystoupení strašně špatný.





Přesto mi vrtalo hlavou, proč všechny (kromě hlavního aktéra) upřímně vyděsilo, že tohleto musí snášet děti na táborech. To vystoupení je skutečně neuvěřitelně trapné, nevkusné a blbé. Ale co má společného s tábory? Bohužel jsem na to přišla.

Je to asi takhle: Organizátoři jakéhosi dětského tábora naprosto zešíleli, protože už několik let po sobě zvou Bronislava Přikryla s jeho "Broňa Show" právě mezi děti. Obtloustlý a poněkud slizký čtyřicátník se v dámských kostýmech nakrucuje před malými holčičkami a kluky. Celé jeho vystoupení je příšerné: Pán si vezme nějaký strašlivě nevkusný kostým, obuje si botky, které nosí tanečnice ve striptýzových barech, a pochoduje po place. Občas udělá otočku nebo něco podobně kreativního. Z videí je jasné, že úspěch to má. U puberťáků v poslední řadě. Menší děti vpředu jen nechápavě zírají.




Tohle není ani parodie na travesti show. Parodie by totiž měla být vtipná a trefná. Na tomhle vystoupení není ani kousek vtipu a už vůbec to není trefné. Něco podobného se dá pochopit u chlapů jen když jdou jednou za život na maškarní v převleku za ženskou.  Jinak ne. A už vůbec ne v případě, že to někdo vnímá jako dobrou zábavu pro děti.

Ale to je jenom začátek.



Jiný kostým, jiná hudba, opálený frajírek na židli, který musí přetrpět Broňovo (nebo Bronino?) omatlávání. Nejspíš je za to placený. Choreografie stejná. Broňa pobíhá dokolečka po sále a kroutí se. Asi je to ošklivý projev nějaké choroby.


Čiré neštěstí ale je, když se nejspíš něčím těžce sjetý Broňa stylizuje do role svůdné Fatimy.  Následující video by neměly vidět děti. A taky ženy, kterým ještě zbyly nějaké iluze o mužích.





Dětí, které se Broňa snaží dokopat k tanci tím, že je tahá za ruce doprostřed parketu, je mi upřímně líto.  Doufám, že to nebude mít trvalé následky.


Lucií Bílou to začalo, Lucií Bílou to i skončí. Přiznávám, že víc než 40 sekund jsem nebyla schopná ukoukat.





Myslím, že je docela fajn, že mě talentové soutěže hledající superumělce nebaví. Asi si tak ušetřím spoustu děsivých okamžiků.

A mimochodem, ty, co takovouhle zrůdnost objednají na dětský tábor, bych okamžitě stíhala pro vraždu vkusu. A zavřela bych je nejmíň na měsíc do jedné malé cely. S Broňou jako bonusem.

Strčte ho do skříně i s kočkou

Před pár měsíci jsem se tady rozplývala nad nápady z IkeaHackers. Nejvíc mi v hlavě uvízl skvělý způsob, jak v bytě zneviditelnit kočičí záchod.

S kočičími záchody je trochu potíž. Ať se do nich nasype jakékoliv stelivo, kočka ho stejně fůru vyhází, když zahrabává hromádku. A druhou fůru vynese z bedýnky ven na tlapkách. Moje kočka takhle dokáže denně přemístit minimálně půl kila steliva. Existují sice různé předzáchůdkové rohožky, ale stejně to moc nepomáhá.

Jedno řešení mi ale straší v hlavě už dlouho a myslím, že ho nutně potřebuju já i moje kočka.






Celé je to vlastně strašně jednoduché. Stačí do menší skříňky o rozměru kočičí záchod + kousek vyříznout díru, aby se kočka pohodlně dostala dovnitř.  Do skříňky se ukryje bedýnka, zavřou se dvířka a kočka si může hrabat kolem sebe do totálního vyčerpání. Ven se téměř nic nedostane.

Kočičí toaleta je navíc šikovně schovaná. A to je velké plus. Uznávám, že pohled na právě použitou bedýnku není nic úžasného. A že je velký problém, kam vlastně kočičí záchod schovat tak, aby k němu kočka měla neustále volný přístup (čímž padá třeba umístění na lidský záchod, pokud jste zavírací typ a nesnesete dveře ani pootevřené). 

Koupelna, no nic moc. Kočka totiž obvykle nutně chce (což neznamená, že potřebuje) na bedýnku přesně v okamžiku, kdy  její krmič vleze do vany plné horké vody a hodlá mít aspoň chvíli klid. Poslouchejte chvilku kvílející kočku za dveřmi a příště už vás podobné relaxační manýry přejdou. 

Kuchyň? Hmm, taky nic moc. Často tak vítězí třeba předsíň. A vážně není nic lepšího, než když v noci vylezete v mrákotách z postele, protože prostě musíte, s nějakými pantoflemi se ani neobtěžujete, a v předsíni si do bosých nohou vrazíte extra velkou a mimořádně ostrou granuli z bedýnky. Následným řevem a nadávkami pak vzbudíte všechny v bytě. Kromě kočky. 


Web IkeaHackers se jen hemží nejrůznějšími úpravami různých skříněk právě na kočičí kadibudky. A nechybí často ani podrobný návod na výrobu včetně fotek z průběhu kutění. 


Tady autor použil malý stolek pod televizi. Bedýnka je v levé části s dvířky, aby se k ní dalo dobře dostat při čištění. Kočka má otvor pro vstup v pravé části, takže je velmi nenápadný. Tohohle řešení bych se trochu bála, připadá mi to hodně nízké a natěsno, ale kočce to evidentně vyhovuje. 




Tady ukryli záchod do velké šatní skříně v předsíni. Ve spodní části je bedýnka, ve vyšších patrech pak kočičí výbava a věci, které nepatří mezi rodinné poklady. Hodobóžové sako má majitel v jiné skříni. 




Někde dokonce místo obyčejného prolézacího otvoru rovnou přidělají kočičí dvířka. 



A takhle to vypadá uvnitř. Do skříňky se dá nacpat dokonce i bedýnka s boudičkou. I když je to možná zbytečné. 

Trochu jsem pátrala i po tom, co na tuhle vychytávku říkají samotné kočky. Podle popisu majitelů skříněk si skoro všechny rychle zvykly. Kočky totiž mají vesměs uzavřené prostory a skříně rády (hlavně ty s oblečením nebo povlečením).  

No, myslím, že v nejbližší době padne půlka mé skříňky v předsíni na kočičí kadibudku. Protože tohle už mou kočku v zasloužilém seniorském věku asi fakt učit nebudu:



______________________________________________________________

Fotky: www.ikeahackers.net www.shvaika.info/necessarytoread/toilet2/toilet2engl.html

Opalování pro lenochy

Opálené tělo většinou vypadá hezčí, než to, které má barvu výběrové mouky. Samozřejmě to platí pouze pro případy, kdy se opalujeme rozumně a přiměřeně.


Když se to s opalováním, samoopalovacím krémem nebo nástřikem přežene, vypadá to příšerně. Ale o tom to dnes nebude. Dnes to bude o lidech, kteří nemají balkón, chtějí se za každou cenu opalovat, ale jsou příliš líní na to, aby vyrazili někam k vodě, do parku nebo na dvorek. Nakonec, i do okna svítí sluníčko, žejo. 


Pokud se vyvalíte do okna v plavkách, spodním prádle nebo jen tak, je na vás vidět zvenku víc, než si myslíte. Když si uděláte jen pohodičku s nohama na parapetu, můžou vám sousedi odnaproti to sladké nicnedělání jen závidět.  Jsou ale horší případy. 




Když vidím podobné fotky, jímá mě čirá hrůza. Děsím, kdy takový fanoušek okenní opalovačky z toho parapetu sklouzne. A navíc mě mám závrať i z té fotky, pokud se dotyčný opaluje výš než ve zvýšeném přízemí.  







Jsou ale i horší případy. Když takový milovník opalování usoudí, že do místnosti proudí přeci jen míň slunečních paprsků, než na venkovní parapet, je to průšvih. Kromě toho, že bude děsit lidi široko daleko, dá se i očekávat, že dřív nebo později se pod jeho okno přiřítí kompletní výjezd hasičů i se žebříkem a záchrannou plachtou. Zcela jistě se totiž najde dobrá duše, která vzbouří složky záchranného systému s tím, že v okně sedí potenciální sebevrah. Čím vyšší patro pro opalování zvolíte, tím kratší bude doba mezi zahájením slunění a  řevem sirén v ulici. 



Když při opalování v okně zaujmete ještě navíc poněkud neobvyklou polohu, přijede i policie. Bude prověřovat, proč z okna napůl visí mrtvola.  Ale zas máte šanci dostat se s takovým opalovacím experimentem i na hlavní stránku novin. Aspoň teda do těch bulvárních.