O úplých šatech a Příbramy

O tom, že čeština dostává čím dál víc na zadek, je celkem zbytečné psát. Je to jasné už při letmém kouknutí na nejrůznější diskuzní weby, do komentářů pod články na zpravodajských portálech nebo třeba na Facebook. Neumíme napsat správné i, při psaní s a z tápeme, o skloňování zájmen, psaní interpunkce nebo stavbě věty ani nemluvím.

Když pak někdo s citlivějšíma očima a slabší povahou upozorní pisatele, že se rozhodně nepíše „Naše děti byli celí den venku,“ obvykle se mu dostane jen rozzuřeného odprsknutí typu „Mám na plotně oběd, takže nemám čas přemýšlet, jak se co píše!“ Sama celkem tolerantně přehlížím překlepy, hrubky i stylistické nedostatky, pokud je vidím v menším než malém množství na blozích nebo na malých webech, které mají jednoho nebo dva autory.

Je jasné, že každý z nás se občas uklepne, přepíše se, má příliš horlivé automatické opravy textu, chvilkovou zástavu mozku, nebo po sobě text jednoduše nepřečte, když je hotový. (Jako třeba Protivná blondýna, která pak opravuje nesmysly, které spáchala, až druhý den po upozorněních všímavých čtenářů).

Jsou ale lidé, kteří by měli češtinu ovládat naprosto perfektně. Třeba takoví novináři.

Ostatně, perfektní znalost českého jazyka je jedním ze základních požadavků, které by měli splňovat. Jenže někdy jim to moc nejde. A to i přes to, že nesedí v nějaké pidiredakci, kde působí jedna jediná lokální škrabka (regionální redaktor), ale jsou členy redakce obrovské, kde kromě redaktorů mají i korektory, editory a nejrůznější vedoucí redakcí, kteří by měli všechny texty (nebo aspoň jejich titulky!) vidět ještě před publikováním. V posledních dnech se ale i v těchhle velkých redakcích moc nedařilo.

Brambor je málo a jsou rájem pro zloděje. Ráj si představuju jako místo, kde pořád svítí slunce, je tam teplo, nekonečné pláže a na palmách rostou boty na vysokých podpatcích. Ráj je prostě místo. I když imaginární, je to prostor. Ráj nemůže být brambora! Rájem pro zloděje může být s velkou dávkou fantazie možná bramborové pole, ale nikdy to nemůžou být brambory samotné. 

Ještě o něco víc nepovedený je text, který pustila na obrazovku nejsledovanější televize v nejsledovanějším zpravodajském pořadu v téhle zemi.

Když jsem zahlédla v titulku „v Příbramy,“ musela jsem vypadat jako postavička z nějakého kresleného filmu pro děti. Oči mi na pružinkách vyběhly asi půl metru před hlavu, udělaly veletoč, zavřely se a znovu otevřely. Bylo to tam pořád. Tohle není překlep. Záměnu měkkého a tvrdého I prostě překlepem nevysvětlí nikdo. Tady je jediné vysvětlení: Zoufalá neznalost autora textu. A náhlá slepota všech, kteří ho viděli a to ypsilon mu neomlátili o hlavu dřív, než tohle zvěrstvo pustili do světa. A může být ještě o něco hůř.

To když chce sportovní redaktor, který obvykle umí bezchybně napsat věty druhu: „Tenaten využil přesilovky a skóroval v poslední minutě před koncem zápasu,“ vytvořit nějaký fakt sexy titulek. Jenže přitom použije slovo, které neexistuje. Šaty nemůžou být úplé. Ani uplé. Můžou být tak maximálně upnuté. Možná to měla být zkratka pro „úplně upnuté“. Anebo jen vyjádření, že autor textu je úplně mimo. Sporťáci by o šatech prostě psát neměli. Ani když jsou v nich sportovkyně.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang