Džegíny mi utrhly uši

Tak nám v Lidlu začali prodávat džegíny. A nejenom tam. A bohužel skutečně nenabízejí jeggins, ale naprosto nesmyslně počeštělé džegíny. Asi je to víc cool, než nabízet prachobyčejné leginy.

www.lidl.cz

Džegíny se snaží napodobovat vzhled džínsů. Ty z Lidlu se od běžných legin liší jediným, mají naznačený poklopec a proto prý vypadají jako džíny. Stačí jediný pohled na reklamní fotku a je jasné, že by sice moc chtěly vypadat jako džíny, ale blíž než k džínám mají spíš k teplákům. Nosit je se svetříkem do pasu je skoro stejné, jako vyrazit si ven jen tak v punčocháčích. 

Lidl není jediný, kdo s tímhle údajným módním superhitem přichází. Je ale nejvíc vidět, protože džegíny nacpal i do televizní reklamy (a utrhl mi uši). 

Ke koupi jsou ale všudemožně, třeba v butiku, kde mají o něco hezčí model, než je ten lidlovský. No taky o nich tvrdí, že jsou prý chic a sexy a dají nositelkám iluzi vklouznutí do mazlivých jeansů. Uvažuju o tom, že si je koupím, abych poznala tu iluzi vklouznutí do mazlivých džínsů. Nikdy jsem ji totiž ještě neprožila a asi jsem o hodně přišla. 



To ale nic nemění na tom, že slovo džegíny je naprosto příšerné a mně se rolují nehty na palcích u nohou, už jen když ho píšu. Myslím, že v tomhle případě by měli prodejci zůstat u nepočeštělého jegginy, když už za každou cenu potřebují tenhle prapodivný kus oblečení vydávat za něco jiného než leginy, i když to leginy prostě jsou a hotovo. 

Po džegínách by nám totiž za chvilku mohli začít chtít prodávat taky módní týšérty a skérty. A nedejbože i hajhýlsky.  A toho bych se fakt nechtěla dočkat. 

Trochu drsný výcvik psů

Dneska to nebude ani veselé, ani vtipné, ani ironické. Dneska to bude jenom smutné čtení.

Když jsem v mailu objevila odkaz na tuhle prapodivnou aukci, docela se mi neudělalo dobře. Jde o obojek, který ultrazvukovým signálem trestá psa, kdykoliv začne štěkat nebo výt. Týrat psa jen kvůli tomu, že štěká, to mi přijde vážně poněkud zvrácené.

www.aukro.cz


Podobných obojků jsem našla v eshopech spoustu. Dokážou zaznamenat štěkání psa a vzápětí reagují. Některé vydávají velmi vysoký tón, který člověk neslyší, ale psům je nepříjemný. Jiné psa potrestají elektrickým výbojem. A jiné kombinují oba tyhle způsoby trestu. 

www.zbozi.cz

Tyhle obojky mají odnaučit štěkat psy, kteří obtěžují sousedy širokodaleko, vyvádí, vyjí a vřískají, když zůstanou sami doma. Takový pes dokáže celkem bez potíží přivést k šílenství sousedy v celém domě během pár měsíců. Aspoň u nás v domě to tak bylo, když si jeden ze sousedů pořídil příšerně uječenou čivavu, která dokázala nepřetržitě štěkat i několik hodin v kuse. 

Jenže řešením opravdu není odnaučit psa štěkat tím, že při každém zvuku, který vydá, pocítí bolest. Řešením je psa naučit, že štěkat prostě nemá. Jenže to chce hodně času, hodně snahy a hodně trpělivosti. Obojek to vyřeší rychleji, tak co se snažit, žejo. 

Hledala jsem, co si o těchhle obojcích myslí skuteční odborníci. Veterináři se shodují, že to tohle opravdu není řešení problému. Vlastně se mi nepodařilo najít ani jedinou webovou stránku, kde by jakýkoliv veterinář s použitím těchhle obojků souhlasil. 

Pes, který jančí, když je sám doma, totiž nevyvádí proto, že by se nudil, ale proto, že prožívá obrovský stres a myslí si, že se mu pán nevrátí. Jako smečkové zvíře prostě nese samotu těžce. S tímhle obojkem ale vyděšený a vystresovaný pes ještě navíc dostane ránu pokaždé, když zaštěká. Skvělé řešení, že? Skvělé řešení, jak ze svého psa udělat uzlíček nervů.  

Našla jsem i stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat, která pokládá užití protištěkacích obojků za jednoznačné porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání.  



Problém je ale v tom, že komise se klidně může stavět třeba na hlavu, ale její stanoviska nejsou právně závazná. Takže prodejci si můžou vesele tyhle obojky prodávat a pseudochovatelé je můžou s klidem svým psům nasazovat. 

Vítejte v Absurdistánu. 

Fanda chce být Cool. A nejde mu to.

Upoutávky na pořady na Prima Cool mě fakt baví. Baví mě hodně. Většinou jsou dost vtipné, občas trochu šílené a občas trochu šokující.

O něco podobného se marně pokouší i novácký protějšek téhle stanice, a to Fanda. Jenže ve srovnání s Prima Cool vyznívá tahle snaha poněkud zoufale. Fanda fakt není Cool.

Nejsem extrémní televizní maniak, který by měl dokonalý přehled o tom, co se kde vysílá. Jak strašně moc chce být Fanda cool, se ale nedá přehlédnout. Poprvé jsem si toho všimla nedávno, když jsem zahlédla takové to klasické varování před pořadem nevhodným pro děti.

Na Fandovi mi oznámili: "Následující pořad je jen pro velký fandy. Všichni ostatní zavřít oči, přikrejt uši!"

Hmmm.

V tu chvíli jsem si představila partu kreativců z Fandy, kteří přemýšlejí, jak takovéhle varování udělat tak, aby bylo třeskutě vtipné, neotřelé a originální. A lepší, než má Prima Cool! Úporná snaha být lepší ale fakt nevyšla.



Myslím, že prostě měli vytvořit jen nápis: Tento pořad není vhodný pro děti. A tečka. Nebylo by to tak cool, ale zas by to nebylo tak okatě hloupé.

Podobný problém má Fanda často. Má smůlu v tom, že Cool tady byl podstatně dřív a že v upoutávkách přišel s něčím úplně novým, co se na českých televizních stanicích dřív neobjevovalo,   Snaha, aby Fanda měl upoutávky taky vtipné, taky zajímavé, taky originální, prostě aby to bylo suprzelený, mu prostě nevychází.







Když si srovnám dvě upoutávky na animované seriály (spíš) pro dospělé, mám pocit, jako by Fanda byl takový usedlý nudný strýc, který dostal rozkazem být za každou cenu děsně moc uvolněný a zábavný. A že Cool je ten veselý chlápek od vedle, který to rozkazem dostat nemusí, protože takový prostě je.

A podobně u mě vede Cool i s dalšími upoutávkami.















Na upoutávce na film Kajínek mě příšerně tahá za uši nespisovná čeština kombinovaná se spisovnou. "Nejznámější českej vězeň..., film inspirovanej skutečnou událostí, co tě dostane... čtrnáctého července ve dvacet hodin na novém kanálu Fanda." 

Vůbec mi nevadí, když se mluví nespisovně. Jenže se to nemůže míchat půl na půl ve čtyřech větách vyřčených v jedné minutě. Aspoň ne v jednom spotu.  Tady to třeba nespisovně je taky, jenže všechno. A zní to normálně.







Videí s upoutávkami kanálu Fanda moc po internetech ještě neběhá. Dají se sice vidět přímo na oficiálním webu, jenže předtím se musí přetrpět asi devatenáct reklam, a pak sem stejně nejdou vložit. Zato videa z Coolu se vkládat dají a evidentně nebaví jenom mě, ale i spoustu dalších lidí. Cool si totiž umí třeba střílet sám ze sebe.   





Taky umí udělat upoutávku na seriál, aniž by z něj ukázal jediný záběr.




A navíc se nebojí ani nápadů hodně ujetých. V roce, kdy má nastat konec světa, přišel Cool s neuvěřitelnou kampaní Apocoolypsa. Jde o sérii pořadů, ke které patří třeba katastrofický seriál nebo postapokalyptická reality show. Když jsem viděla tahle videa poprvé, vyděsila jsem se, co že to má jako být a nevěděla jsem, jestli se zbláznili tvůrci upoutávky nebo já. Ale stejně mě baví.





A chudák Fanda, který nemá apocoolypsu, může zatím zaujmout třeba pozvánkami na sportovní přenosy.





Fanda by se měl snažit být jiný. Být horší kopie konkurence asi není ideální stav. Co takhle přestat s tou úporností a dělat upoutávky jednoduché a obyčejné? Sice to nebude tolik cool, ale aspoň to nebude parodie.


Sadistické učitelky a zapeklité úkoly

Ano, vím, že Mimibazar je velmi snadný terč. Ano, vím, že kdykoliv se o něm jen zmíním, má část čtenářů blogu podezření, že mi došla témata. (Nebojte, ta hned tak nedojdou!). Ale nemůžu si pomoct. Jsou prostě věci, které mi hlava nebere. 

Jedné z nich jsem si všimla hned po prázdninách. Sotva začala škola, začaly uživatelky Mimibazaru psát s dětmi domácí úkoly. A tak se mimibazaří poradna i diskuse jen hemží žádostmi o pomoc s úlohami ze základní školy. Nad některými se mi chce plakat. 

Začíná to už ve školce a pokračuje prvoukou. Domácí úkoly jsou nad schopnosti některých uživatelek. 







Český jazyk, to je kapitola sama pro sebe. Některé uživatelky webu jsou v koncích už při  pohádkách a napsat obsah příběhu pokládají za šílený úkol. 

Záludnosti jako dělení slov si nejspíš vymýšlejí sadistické učitelky ne proto, aby si děti doma procvičily probíranou látku, ale spíš proto, aby se mohly večer se skleničkou vína v ruce pobavit nad diskusemi na Mimibazaru.  


A mimořádně sadistické učitelky dávají dětem úkoly týkající se slovních druhů. 




No a skloňování, to je úplný konec. Pod následujícím dotazem se rozvinula velká debata, jestli je slovo "kočky" ve zmiňované větě v prvním nebo pátém pádu. Často se tam objevovalo tvrzení: Řeknu kdo-co-kočky, tak je to první pád.



Na pomoc s úkoly dětem z vyšších ročníků by některé uživatelky Mimibazaru samy nutně potřebovaly doučovací kurz. 





A naprosto ztracené jsou hlavně u takových úkolů, které kromě ověření znalostí vyžadují i zapojit trochu myšlení. 



Jedno ale musím uznat: Některé dotazy jsou tak pitomé, že to zoufalá matka, která evidentně nezvládá ani prvních pět tříd základní školy, schytá od ostatních uživatelek. 




A není to jen o učivu na základní škole. Takhle to dopadne, když se mimibazarnice sama pustí do studování. 



Prosby o pomoc s matematickými úkoly mě taky hodně pobavily. Může mi někdo vysvětlit, jak paní, která nedokáže zvládnout ani základní počty, žije? Chodí nakupovat s kalkulačkou? Chodí nakupovat s chytřejší kamarádkou? 




Slovní úlohy, to je už fakt vysoká matematika.





A když se k ní má zapojit i trocha logického myšlení, představivost nebo aspoň schopnost si to nakreslit na papír, je z toho zapeklitost pro polovinu účastnic diskuze.



Když jsem si na Mimibazaru pročetla příspěvky o školních úkolech z posledních dnů, chvílemi mě jímal děs a chvílemi jsem jen zírala s otevřenou pusou. A tak si říkám, že těch dětí je mi docela líto. A že je docela fajn pocit, když si člověk uvědomí, že neměl smůlu na blbé rodiče. 

________________________________________________________________

Screenshoty: mimibazar.cz



Rákosová optika perziánu

Dostal se mi do spárů tištěný katalog nákupního klubu Stilago. A nezklamal mě. Sice se do papírového katalogu nedostalo oblečení v krtkové nebo benzínově barvě jako na web (podrobnosti tady), ale zase jsem našla nějaké ty kousky v barvě bobulové, tmelové a rákosové. Teda našla jsem podobných perel mnohem víc. A protože je jich taková spousta, bude to dnes víc o fotkách než o slovech.


Když už jsem začala těmi barvami, tady je tričko v barvě bobulové. Asi jsem nedávala  při přírodopisu ve škole pozor, protože takovouhle bobuli jsem fakt nikdy neviděla.



A tohle je pro změnu barva rákosová, popisek na pravé straně katalogu patří ke košili vlevo. 


Další z mých oblíbených barev, které jsem objevila až díky Stilagu - kamenná...



...a tmelová. 



Podprsenky zase v tomhle katalogu nemají košíčky, ale rovnou košíky. Až do velikosti D. 


A v nabídce je taky hned několik hadicových šál. 


Hodně mě zaujala umělá kožešina v optice perziánu. Takhle hloupě může text dopadnout, když chce autor popsat něco relativně obyčejného co nejvznešeněji.  Vyleze mu z toho optika perziánu. 



Když autor neumí skloňovat podstatná jména a stylistika je pro něj sprosté slovo, dopadne to stejně: Negližé. Patří pod župan - přitom je příliš krásný, než aby se ukrýval. 



Tenhle kabátek zas dostal v historii módy naprosto unikátní věc - ramenné nášivky.




No, na co umět česky, stačí, že jsme spontální, žejo. 


A že si můžeme číst v českém vydání katalogu třeba slovenské popisy...




...nebo německé označení velikostí. Grrrr.



Taky by to občas chtělo prosvištět si psaní číslovek. Když vidím tímhle způsobem napsané 70-tých, naskakují mi na předloktích takové malé pupínky. Asi alergie nebo co. 





Obnošený vzhled nemívá moc nového oblečení. Dokážu si představit džíny obnošeného vzhledu, které budou mít vyrobené ošoupání nebo nějakou tu designově správně umístěnou díru.  Tričko, které je ležérní díky obnošenému vzhledu bych si ale nejspíš nikdy nekoupila. 



V katalogu jsou ale i divnější výrazy. Třeba kabelka z kravské a kalhoty z prasečí kůže. Je to asi poprvé, co jsem viděla použití podobných sousloví v souvislosti s módou. 


Méně kreativní autoři textů většinou používají prachobyčejnější výrazy hovězí a vepřová kůže. 


Když jsem u té kůže, může mi někdo vysvětlit, odkdy má jehněčí kůže strečový podíl?





Podobných nesmyslů je tenhle katalog plný, tohle je jen část z toho, co mě při listování praštilo do očí. 

K dokonalé splácanině to na poslední straně dovedly informace o zákaznické lince. Podobným připitomělým způsobem snad už nepíšou provozní dobu ani na cedulkách na dveřích nejzapadlejších venkovských koloniálů. Už děti ze základní školy vědí, že časové údaje se píšou buď ve formě "až" nebo „od do“Napsat zavolejte od 7 až 20 hodin je prostě naprosto špatně. 



Když jsem se nedávno pozastavovala nad podivnou češtinou na webu nákupního klubu Stilago, nenapadlo mě, že stejná firma dokáže při své vlastní prezentaci dojít až na samou hranici nemožného. Prohlížení tohohle katalogu je čirým utrpením pro každého, kdo není úplný analfabet. 

Stilago potřebuje korektora textů jako sůl. Těch pár korun, které firma ušetřila, když se neobtěžovala nechat katalog zkontrolovat, se jí hodně nevyplatilo. Poslala totiž zákazníkům jasný vzkaz: Hlavně koukejte nakupovat a neřešte, co a jak vám nabízíme. Nejde o zákazníky, nejde o to, jestli působíme seriózně, jde jenom a jenom o obrat. 

______________________________________________________

Všechny fotografie zachycují tištěný katalog Stilago pro podzim a zimu. 

Sklenice pro burany

Srdce každého sommeliéra se hrůzou zastaví. Gentlemani a distingované dámy s děsem odvrátí oči. Typický český pivní buran ale jásá. "Konečně něco pro mě, když už mě Božka donutí na rodinné oslavě pít místo lahváčů víno. Zavřu oči, ucpu si nos, a budu intenzivně myslet na to, že mám v ruce gambáče!"

www.veselevecicky.cz


Tahle podivně zkřížená mrcha je údajně "Sklenice na pivo a víno v jednom" a některé eshopy za ní chtějí víc než pět stovek. 

Člověk, který měl napsat propagační text k tomuhle nesmyslu, si musel dát víc než pár sklenic piva nebo vína, než vymyslel tohle: "Máte rádi klidné popíjení vínka, ale stejně tak rádi si dopřejete dobře vychlazené pivko? Díky naší Sklenici na pivo a víno v jednom si můžete bez výčitek dopřávat obojí téměř současně." 

Modelka, kterou nejspíš sebrali někde na Oktoberfestu, to s touhle úžasnou sklenicí naplněnou pivem už jen posouvá do absurdna. 

Tohle není originální sklenice na víno. Tohle není zajímavý designový kousek. Tohle je sklenice pro burany.  

Ve stejné kategorii ještě zůstaneme. 

"U této sklenice si na první pohled nebudete jisti, zda je to sklenice nebo lahváč." Přemýšlím, kolik promile alkoholu by mi muselo kolovat v krvi, abych si spletla tuhle sklenici s lahváčem, který někdo postavil dnem vzhůru. Asi hodně. Mimochodem, tahle krása stojí 554 korun. Za jeden kus. Ale zas z toho budete pít pivo podle popisu prý originálně.  



darky-pro-muze.name


Na následujícím obrázku není hnusná sklenice na pivo ve tvaru holínky, ale "oblíbený gadget pivo whistle." Ideální údajně jako  dárek pro kamaráda, kterému jako by  říkáte: "Kopni to do sebe, kámo." Objem osm deci,  cena něco přes dvě stovky. Pít šampaňské ze střevíčku milované dámy vypadá aspoň ve filmech romanticky. Pít pivo ze skleněné gumovky vypadá tak nanejvýš  podivně.

www.darkyhry.cz

Přitvrdíme. Dokonalé spojení chlastu a nahaté ženské Takhle prodejce popisuje tuhle divnou skleničku na panáky. Je to nevkusné, je to hloupé, není na tom vůbec nic vtipného, ale zas za to chtějí jen sedmdesát korun a nehraje si to trendy dyzajn. Pro partu pubertálních kluků na první tajnou pařbu, když se urvou rodičům na víkend ze řetězu, je to dobré.


www.darkyhry.cz

Existují ale i daleko nevkusnější sklenice na cokoli. Nebojte, teď to nebude o těch strašně vtipných půllitrech s malůvkami a trapnostmi s Pivrncem. Jsou i horší kousky. 

Profláklý nesmysl že "Pivo dělá hezká těla" dotáhl výrobce následující odpornosti opravdu až na samou hranici nemožného. Tohle se nemůže líbit snad ani notorickému alkoholikovi, který do sebe denně nalije deset litrů piva.   
www.tajnedarky.cz


A když už jsem u těch pivních sloganů, nemůžu vynechat ani tenhle: Pivo mění tvé svaly na ocel. Když se tohleto vyrábí, tak to přeci musí nejspíš i někdo kupovat, ne? Tak nějak jsem ráda, že ve svém okolí nemám nikoho, kdo by něco podobného měl. 
www.harasim.info

Provolávám třikrát sláva obyčejným nevtipným nádobám na nápoje!

Každá koruna se počítá

Nemám absolutně vůbec nic proti prodávání a nakupování použitých věcí. Na Aukru a podobných webech jsem se zbavila spousty svetrů a kabátků, které jsem měla jednou dvakrát na sobě a bylo mi líto je strčit do charitního kontejneru, protože bezdomovcům by se asi stejně spíš hodil trochu jiný druh oblečení. Nevadí mi ani koupit si použitou věc, pokud je z fotky jasné, že nejde o úplný hadr nebo odpadek. Takhle už jsem ulovila pár vážně neskutečných kousků, třeba sandálky Escada, pravé a za pár stovek.

Nikdy, ale vážně nikdy bych si nekoupila použitou kosmetiku. A až do dneška mě nenapadlo, že bych přes inzerát prodávala třeba svou starou rtěnku, krém, půlku lahvičky šampónu nebo třeba vzorek parfému. Jenže jak tak koukám, ono je to úplně běžné.


Vzorky parfémů a krémů se obvykle rozdávají v lepších parfumériích, vypadávají z časopisů nebo je různé eshopy přidávají do balíčků k nákupu. Jsou to vzorky a jsou zadarmo. Některé z nich vyzkouším, jiné dám třeba kamarádce a další s klidným srdcem vyhazuju. Až teď jsem zjistila, že vyhazuju peníze! Ono se to dá zpeněžit! Vzoreček krému za dvě koruny plus poštovné, půlku vzorku parfému za devět korun, tři vzorečky vůní tak na přičichnutí za deset.


www.votocvohoz.cz

www.votocvohoz.cz

www.votocvohoz.cz


Všechno plus poštovné. Fajn. 

Vezmu vzorek krému, vyfotím ho, fotku upravím, sepíšu inzerát a vložím ho na web. Půl hodina práce. Pak se ozve zájemce. Na webu České pošty si najdu, kolik stojí poštovné, a pošlu zájemci číslo účtu, na který mi převede dvě koruny plus deset korun na poštovní známku, (předpokládejme, že nebude stát o zaslání doporučeně). Jsem dvanáct korun v plusu!

Moje banka si za příchozí platbu naúčtuje pět korun. Koupím obálku za jednu korunu. Nadepíšu adresu, skočím na poštu a pošlu. Zaplatím deset korun poštovného. Na tomhle prodeji jsem právě  prodělala čtyři koruny a dohromady mě stál asi tak hodinu času. K nezaplacení. 

Když prodám zbytky ze vzorků parfémů, vydělám za stejných podmínek asi tak pětikorunu. Jó, každá koruna se počítá. 

Dejme tomu, že o vzorky kosmetických výrobků může mít někdo přeci jen zájem. Třeba se rozhoduje, jestli si pořídit konkrétní krém, ale obává se, že bude moc mastný, bude divně vonět nebo mu po něm naskáčou pupínky nebo vyrostou vousy. 


Proč by si ale kdokoliv měl koupit vyplácaný balzám na rty, který i s poštovným vyjde na pětapadesát korun? Proč by si měl vůbec kupovat balzám, rtěnku nebo lesk na rty, které už někdo jiný používal? A měl třeba opary, vyrážky nebo jiné strašně nebezpečné choroby? 

www.mimibazar.cz


A nakonec kapitola sama pro sebe, použité oční stíny. Fotky, které následují, mi dost připomínají stav šminek z kategorie na vyhození, které mám čas od času na úplném dně šuplíku s kosmetikou. Přiznávám, že něco podobného by mě nenapadlo ani nabídnout kamarádce, natož to prodávat. 


www.votocvohoz.cz

Ale zas jako za dvacku plus poštovné, no nekupte to. 


www.mimibazar.cz

Ještě tak nějak chápu, že se prodávají (a kupují) téměř netknuté paletky velmi drahých značek. Koupila jsem si stíny od Diora, každou barvu jsem jednou zlehka mázla štětečkem, ale nějak mi nesedí, tak prodávám. 

Ale tohleto? 

www.votocvohoz.cz

Za trosky na předchozí fotce chce prodejkyně dvacet korun. A k tomu 38 korun za poštovné. Obávám se, že něco podobného by se dalo koupit v krámku typu "Vše za 39" daleko levněji. 

Možná by to občas chtělo trochu víc soudnosti. A taky jednoduchých kupeckých počtů. Opravdu má smysl zabít hodinu času tím, že možná vydělám osm korun? 

Jen čekám, kdy se začnou prodávat třeba použité zubní kartáčky a obvazy.