Lekce o nakládání s odpadem

Když se staré věci použijí znovu, jinak, zužitkují nebo recyklují, namísto toho, aby se vyhodily, je to fajn. A taky je to čím dál víc trendy, protože to je teď prý děsně eko a cool. Některé tvořilkovské weby dokonce už zavedly extra kategorii, říkají jí třeba recy-věci. Spousta z nápadů, jak udělat ze starého nové, je zajímavých.

Ale některé jsou... trochu šílené. Hodně nevkusné. Nenositelné. A docela hnusné.

Na první z nich mě upozornila Eliška na Facebooku. Jde o recy prsteny.


Autorka tomuhle říká extravagantní prsteny a chce za ně 44 korun plus dvacku za poštovné. Tohle není žádná recyklace starého a nepotřebného. Tohle jsou totiž prachobyčejné plastové montážní pásky, které se prodávají v každém hobbymarketu. Asi tak za korunu. Použít je jako šperk vyjde asi stejně, jako bych si na hlavu navlíkla igelitový pytel do odpadkového koše a vydávala ho za extravagantní nepromokavou čepici. 




Stejná tvořilka, stejné plastové pásky plus jakási podložka nebo co to je. Výsledek: další extravagantní prsteny, tentokrát za 99 korun plus poštovné. Nejenže je to ošklivé, ale taky se tímhle prstenem budou pěkně ničit silonky a oblečení z jemnějších materiálů.


Další příklad otřesného recy-výtvoru je tahle džínová bundička. Autorka ji koupila v sekáči a nejspíš umělecky polila savem. Vydává to za ombré a chce za to i s poštovným 450 korun.  Problém je, že ombré by mělo přeci jen vypadat trochu jinak, než zfušované odbarvování. Vydávat tohle za recyklaci je dost odvážné. 


Velkou módou pro eko-tvořilky je recyklovat odpad. Za jeden pár těchhle náušnic chce autorka i s poštovným 46 korun. Posílá je v krabičce, takže je to podle ní vhodné jako dárek. No nevím, já bych takový dárek nedala ani té paní, co u nás na rohu prodává časopis o bezdomovcích, protože bych se bála, že se urazí. 

Co bude v módě věšet si na uši příště? Špunty? 

Tak ty tady mám taky!

Vinařské náušnice vyjdou i s poštovným na 68 korun. Dovedu si je představit na servírce ve vinném sklípku. Nebo na návštěvnicích na vinobraní. Všechny ostatní ženy budou s podobným šperkem vypadat jako alkoholičky, které fakt nemají pití pod kontrolou. 

Pro milovnice piva jsem taky našla úžasné recy-šperky.



Náušnice Starobrno vyjdou s poštovným na 56 korun, ty z Krušovic jsou o něco levnější, stojí 35 korun. Oboje jsou ale stejně příšerné. Kdo tohle může dobrovolně nosit? 


Pro milovnice nealkoholického pití jsem našla elegantní recy-kabelku. Je z uzávěrů od vody Rajec a nealkoholického piva. Cena lidová: 1221 korun a k tomu 110 korun poštovné. 



A nakonec ještě dvoje umělohmotné náušnice, recyklace víček od PET lahví. Ty horní vyjdou s poštovným na 78 korun, ty spodní na 46 korun. 

Marně přemýšlím, jestli všechny tyhle hrůzy pokládají autorky skutečně za něco hezkého, nebo jestli je to jen úporná snaha o trendy recyklaci za každou cenu. Já osobně bych použitý materiál raději odnesla do tříděného odpadu, než z něj vyráběla šperky. 

A nebo že bych začala taky recyklovat a vyrábět náušnice? Zrovna jsem chtěla vyhodit vylouhované sáčky od čaje. Možná je usuším, zavěsím na háčky a strčím si je do uší. To bude teprve originální recy-šperk!

_______________________________________________________________

Všechny fotky: www.fler.cz


Křišťálová Lupa 2012

V anketě Křišťálová Lupa 2012 je rozhodnuto, díky vaší podpoře a hlasům získala Protivná blondýna 3. místo v kategorii One (wo)man show!!!

Celkové pořadí: 
Módnípeklo.cz, Debilní kecy, Protivná blondýna, HUDEBNÍ MASAKRY, @schwarzenbergk na Twitteru, Exoplanety.cz, POOH.CZ, Myokard, DRKOT.CZ, On War/On peaceby 

Ještě jednou všem, kteří jste pro mě hlasovali,  moc děkuju! Mám ohromnou radost!

A gratuluju Adě! 

Pb 

Novináři by zpívat neměli


Tak nevím, jestli to redaktor Magazínu Dnes Tomáš Poláček myslí vážně, nebo jestli je to jen nějaká recese. Pokud to opravdu je jenom fór, pak zcela jistě nemám smysl pro humor. Já v tom totiž žádný fór nejsem schopná najít.

Jde o písničku Hitmejkři sváteční. Podle článku na iDnes.cz vznikla proto, že Poláček si potřebuje přivydělat na vánoční dárky, a tak se rozhodl složit skladbu "s hitovými ambicemi" a vydělat na ní milión.

Velmi odvážné.




Skladba vznikala čtrnáct hodin a podle toho vypadá.

Hudba: nic neříkající odrhovačka s kytarou, do které občas zazní nějaká ta rolnička nebo xylofon. Aby to bylo jako že vánoční.  

Text: naprosto zoufalý. Splácat dohromady odkazy na různé vánoční hitovky není vůbec blbý nápad. Mohlo to být skvělé. Jenže se z toho povedlo vytvořit dokonalou frašku. Už první věty mě vážně vyděsily:

Tahle píseň se rodiilááááá v ohromných bolestech tak jako ty, 
s pláčem a křikem nám přináší zázraků miliony....

Refrén je podobně nápaditý:

Teď jsme tu my, 
noste dary, 
přes koruny po dolary. 

Když se k tomu přidají ještě rýmy typu purpůra za bůra, glória z rádia a jiné nápaditosti,  naskakují mi pupínky na obličeji.

Zpěv: strašný. Marně přemýšlím, jestli jsem slyšela někdy něco horšího. Myslím, že ne.  Tomáš Poláček by měl zpívat pouze v sebeobraně a to ještě jen v případě, že se mu podaří získat na svůj zpěv zbrojní pas.

No a klip? Tak ten to totálně dorazil. První část se odehrává ve studiu. Přestože je Poláček v záběru často a neustále otevírá pusu, zpěv a hudba jsou úplně mimo. Ani ve chvíli, kdy před kamerou ťuká do xylofonu, žádný xylofon není slyšet.

Pak najednou sedí v kočáru se spícím dítětem, nejspíš dcerkou, v náruči. Vzápětí se přesouvá do Pařížské ulice, ve které se svým potomkem okukuje výlohy. Později se spolu vydají do jednoho z obchodů, chvíli si prohlížejí vystavené zboží a pak jsou najednou zase zpátky u kočáru, do kterého  Poláček nastupuje se znaveným dítkem a vzápětí z něj zas vystupuje. Nebohou dcerku přitom několikrát drží tak blbě, že jí vykasá bundičku na zádech. Snad pro ni natáčení neskončilo zánětem ledvin...

Shrnuto a podtrženo: Pokud je to recese, pak mi asi něco uniklo. Mám za to, že recese by měla bavit, měla by být vtipná. Když vidím tohle, chce se mi spíš plakat.

Ale jestli je to myšleno vážně, myslím, že ten milión Poláček brzy vydělá. Určitě se najde nějaký mecenáš, který mu ho věnuje, aby už proboha nikdy nic dalšího nenazpíval.

Novináři by prostě neměli zpívat.

Albumy, centrumy a datumy

Přejíždí mi mráz po zádech, když slyším, že někdo má nové fotky v albumu, že ale neví, jak je seřadit podle datumu. A jestli se můžeme sejít někde v centrumu.

Naskakují mi pupínky na předloktí, když stejně špatně vyskloňovaná podstatná jména čtu v diskuzích nebo v komentářích na internetu.   

Když ale něco podobného vidím nebo slyším tam, kde bych očekávala aspoň znalost češtiny na úrovni žáka prvního stupně základní školy, je mi trochu smutno. A trochu se bojím, že za nějaký čas budeme všichni mluvit jako tupci.

Třeba jako ten, kdo má na svědomí propagační text plzeňského butiku Mamma Mia! (screenshot mi poslala mailem Romana). Celý ten text stojí za to. Obávám se, že jeho autor si dal napřed pár panáků, než ho vymyslel.  A pak ho totálně dorazil pozvánkou do butiku v centrumu města Plzně.  


screenshot: Romana (přišlo mailem)
Čeština dělá evidentně problémy i lidem z České geologické společnosti. Ti totiž dokážou řadit fotky podle datumů zpřístupnění. 

www.geology.cz

Nejsou sami. Datumy se objevují často na odborných webech nebo na stránkách zaměřených na informační technologie. Nejspíš to bude tím, že spousta ajťáků by nejradši komunikovala v jedničkách a nulách, nějaké skloňování je zcela mimo jejich rozlišovací schopnosti.  

Datumy ale taky patří k důležitým kritériím třeba při výrobě razítek. Myslím, že u následujícího prodejce bych se bála objednat si razítko s datumem i bez datumu.

www.kanclshop.cz

A další průšvih rodu středního - album. Jak je vidět, dává pořádně zabrat i lidem, kteří by měli umět česky perfektně. Přečíst si v novinách o vystavených albumech, to je vážně peklo. Průměrně vzdělaný čtenáři se diví, nadprůměrně vzdělaní lidé žasnou, lingvisté mlátí hlavou do zdi. 

www.denik.cz


www.denik.cz
  

Učitelky češtiny na základních školách by měly mít právo používat fyzické tresty. A rákosky by měly fasovat každé pololetí. 

Nehty jako sponky do sešívačky

Říká se tomu Kubenail a prý je to nejnovější módní trend v úpravě nehtů. Podle mě je to ale jedna z nejkýčovitějších věcí, které se dají na rukou vyrobit. 



Sama gelové nehty mám a jsem přesvědčená, že když jsou krátké, jednobarevné, zapilované do obloučku, není na každém z nich čtvrt kila třpytek, ozdůbiček a jiných činčurinek a nenechají se příliš odrůst, můžou vypadat pěkně a přirozeně. 

Kubenail je jejich pravý opak. Nic umělohmotnějšího už jsem dlouho neviděla.


Když jsem tyhle nehty zahlédla poprvé, vybavilo se mi tohle:
www.potreby-kancelarske.eu

Kubenail se vytvářejí pomocí speciálních hranolů a mají být extrémně dlouhé, extrémně hranaté a nejspíš i extrémně hnusné. 



Praktické budou nejspíš jen ve dvou případech. Když jejich hrdá majitelka bude chtít udělat důlky do hlíny v truhlíku, aby mohla zasít bylinky, nebo když se s dětmi pustí do hraní s modelínou. S těmihle nehty určitě udělá dokonalé kvádříky. 


Možná by se to dalo použít i při horolezení místo cepínu.



A zcela jistě se s tím dají úspěšně strašit děti do čtyř let. 




Kubenail na následující fotce by mohly najít využití v nějaké chemické laboratoři místo lopatiček na sypké chemikálie. 



A v případě potřeby se jejich správným doladěním alá tiramisu dá předstírat nějaká opravdu hodně ošklivá choroba nehtů.  


Myslím, že teď už mě ohledně nehtové modeláže skutečně nic nepřekvapí. Už se docela těším, až se trendem stanou nehty zkroucené do osmičky nebo do spirály. Ty si rozhodně vychutnám. 

__________________________________________________________________

Fotky: www.plumageartist.blogspot.cz, www.juicynails.webnode.cz, Facebook

Svaly všech filmových hvězd v tabletách

Myslela jsem, že jen ženy s pár kily navíc, s malými prsy nebo vráskami jsou skvělá cílová skupina pro prodejce slibů, které se nikdy nevyplní. Z omylu mě vyvedl Pavel, který mi poslal odkaz na zázračný přípravek pro muže.

I na pány mají tihle prapodivní prodejci políčeno. Tedy hlavně na pány, kteří by chtěli zhubnout a za pár týdnů získat takové svaly, na kterých jiní dřou roky.


http://karelmuscleprogram.com/

Jde o zázračné tablety Xtreme Power. Ty mají skutečně neuvěřitelné účinky. Kromě toho, že po nich extrémně rychle rostou svaly, ještě taky podporují imunitní systém,  zvyšují obranyschopnost organismu, podporují metabolismus, zvyšují výkon srdce a cév, zvyšují spalování kalorií, "zápasí s poruchami svalů, zvyšují energii,  zápasí s vysílením, zvyšují atletickou kondici, sílu a celkový výsledek..." a tak dále. Vždyť to říkám, zázrak! Ještě by mohly umět vařit kafe a je to na nobelovku za vědu. 

Nobelovku za literaturu by zas zasloužil autor, který vymyslel propagační text. Ten je totiž stejně neuvěřitelný, jako účinky tablet. 

Jakýsi  Karel Ježek z Prahy se v něm snaží čtenáře přesvědčit, že roky chodil do posilovny bez většího úspěchu, až si pak všiml chlápka, který zas až tak moc neposiloval, ale měl svaly úžasné. Karel chlápka trochu šmíroval, a tak si vyslechl jeho rozhovor s kamarádem. A konečně přišel na to, jak si vypracovat obří svaly bez námahy. Ta historka je tak přitažená za uši, že stojí za to si ji přečíst celou. Jen pro orientaci: reliéfní muž je nejspíš ten svalnatec. 

"Bavil se s kamarádem o tom, jak Hue Jackman a Brad Pitt, jinak poměrně hubení herci z romantických filmů, jsou najednou výrazně napumpováni a reliéfní kvůli natáčení nějakého nového filmu. Onen kamarád tvrdil, že tito muži trénují po celý den pod vedením personálních trenérů, a to měsíce před natáčením. Ale ten „reliéfní“ jen zavrtěl hlavu na nesouhlas a řekl:
To jseš na omylu, kamaráde, vím naprosto určitě, že příčinou takové viditelné a rychlé změny nejsou tréninky až do úplného zešílení. Je to díky doplňkům, které berou. 
A pak řekl:
Co podle tebe berou? Právě tuto věc…
Zásadně všechny filmové hvězdy užívají tyto nové bio-inženýrské doplňky, které se nazývají Xtreme POWER. Spalují tuky a vytvarují muskulaturu. Navíc tito herci netráví hodně času ve fitnessu, tak jak jsou jejich harmonogramy beztoho přecpané. Takže berou tyto doplňky, aby si napumpovali postavy před začátkem natáčení nového filmu. 
Měl jsem fakt štěstí, že jsem to slyšel a že jsem si mohl ihned zapsat v telefonu název doplňku."

Předpokládám, že Hue Jackman je Hugh Jackman. Ale nebuďme puntíčkáři, tady jde přece o "zásadně všechny filmové hvězdy!"

A aby i pochybovači uvěřili, že tenhle zázračný produkt funguje, podělil se Karel Ježek o své fotky. Na první je před tím, než začal brát tablety, na druhé po pouhých čtyřech týdnech. 

http://karelmuscleprogram.com/

Trochu potíž je v tom, že na fotkách samozřejmě není žádný Karel Ježek. Je na nich August Kinney. Druhá potíž je v tom, že nikdo na světě nedokáže změnit tak radikálně postavu za jediný měsíc. Fotky Augusta Kinneye vznikly v rozmezí tří roků.  

www.bodybuilding.com
Přípravek, který nabízí falešný Karel Ježek na základě cizích fotek, vyjde na 899 korun za měsíční dávku. A aby to celé bylo ještě podezřelejší, i všechny nadšené komentáře  na hlavní stránce tohohle webu jsou falešné. A fotky, které u nich jsou, jsou postahované z nejrůznějších webových stránek.

http://karelmuscleprogram.com/

www.google.com

http://karelmuscleprogram.com/

www.google.com

A ke všem těm podivnostem ještě jedna navíc. Na webové stránce neexistuje jediná informace o tom, kdo vlastně za tímhle kšeftem stojí.




Jediný kontakt, který na stránkách existuje, je mailová adresa. Žádný název firmy, IČO, adresa sídla firmy, kontaktní telefon, prostě nic. Prodejce tak jednoznačně porušuje zákon, protože musí uvádět údaje, které jej umožní identifikovat. 

A aby to dnes nebylo jenom čtení pro pány, našla jsem i další webovou stránku, která vypadá, jako by někdo web Karla Ježka vzal přes kopírák. Jen místo přípravku pro muže na budování svalů nabízí jiný zázrak, tablety Acai Verde na hubnutí pro ženy. 

www.martinablog.com

Martinin blog má stejnou grafickou podobu jako Karlův web, stejně zoufalou češtinu, stejně ukradené fotky, na kterých vydává lidi za někoho jiného, stejnou cenu v promo akci, které na obou webech říkají "promoce". A taky stejně tajemné obchodní podmínky a velmi nápadně podobný kontaktní mail (sales.cz@acaiverde.com, sales.cz@xtremepower.net). 

Dám ruku do ohně za to, že oba weby má na svědomí stejná firma. A ani jeden z výrobků bych si nekoupila, protože něco tak šíleně podezřelého doslova křičí na všechny strany, že jde o podvod. 

Utlučená spamem

Čím víc se blíží Vánoce, tím větší hysterii propadají obchodníci. Snaží se nám vnutit cokoliv, jakkoliv, kdekoliv. A spamují. Ve velkém.

I když mám neomezenou mailovou schránku, obávám se, že mi nejpozději zítra přeteče z monitoru na klávesnici.

Vzpomněly si na mě snad všechny eshopy, ve kterých jsem něco koupila v posledních osmi letech. Doslova mě bombardují zprávami o tom, že doprava je u nich teď zdarma, že splátky můžu mít bez navýšení, že když nakoupím jednu věc, druhou dostanu za polovinu, že mají nejlepší ceny, že nabízejí to úplně nejlepší zboží na světě atakdáleatakdáleatakdále.

Mažu je. U většiny z nich zároveň okamžitě odhlašuju a ruším odběry všech těch newsletterů, novinek, mailových upozornění i všeho toho ostatního, co posílají, a říkají tomu bůhvíjak.  

Obvykle stačí kliknout na konci mailu na odkaz a je hotovo. U těch slušnějších eshopů, které mají příčetnější administrátory.

Eshopy, které patří k těm otravnějším, mi hned potom posílají další mail, v němž se dočítám naprosto překvapující informaci: Že jsem zrušila odběr novinek.

Opravdovým expertem v otravování je ale expert.cz.

Když jsem klikla na odkaz v mailu, kde se může zasílání informačních mailů zrušit, přišel mi mail. V něm byl link, na který jsem musela kliknout, abych se mohla z odběru odhlásit.



Na stránce, která se otevřela, jsem musela vypsat mailovou adresu a odklepnout ji. 



Pak se konečně objevila informace, že jsem maily odhlásila. 



Hotovo? Ale ne. 

Hned potom jsem v mailu našla další zprávu. Po všech těch předchozích krocích opravdu zbytečnou. 



Myslím, že i velmi průměrná blondýna udrží tři minuty v hlavě informaci, že složitě odhlásila newsletter. A fakt ji nepotřebuje mít písemně. Nepřekvapilo by mě, kdybych za týden měla od téhle firmy v mailu další zprávu, ve které se dočtu, že před týdnem jsem cosi odhlásila. 


Je fajn, když se firmy snaží komunikovat se zákazníky. Jenže to, co předvádí expert.cz není komunikace, ale prachobyčejné otravování a spamování dovedené až do absurdna. 


Luxusní móda nebo předražená konfekce?

No konečně, něco podobného na českém internetu chybělo - eshop spolupracující "s mladými anglickými módními návrháři, kteří neustále sledují nejnovější módní trendy a pracují pouze s kvalitními materiály." Tohle jsem se dočetla na webu tamsinlondon.cz A taky že objednané zboží doručuje do druhého dne. Hmmm. Ve skutečnosti to není až tak žhavé ani s módou od anglických návrhářů, ani s tím bleskurychlým doručováním. A navíc - některé nabízené kousky jsou tak nehorázně předražené, že mi z toho spadla brada a ještě teď ji mám v poněkud nepřirozené poloze.  Ale hezky popořadě. 

Na to, že s nabízenými značkami a cenami oblečení něco není úplně v pořádku, mě upozornila Lucka. Té se zalíbila jedna bunda z tamsinlondon.cz. Protože je to ale holka obezřetná, našla si stejnou bundu jinde. A nestačila se divit. 

www.tamsinlondon.cz

Bunda, která je podle prodejce značky London Times, a která stojí přes dva tisíce čtyři sta, je totiž nápadně podobná jinému kousku. Nikoliv od mladého anglického návrháře, ale z běžné velkoobjemové konfekce. 


www.houseoffraser.co.uk

Tuhle bundu, tentokrát pod značkou Vero Moda prodává třeba eshop houseoffraser.co.uk. A má ji 35 liber, což je podle aktuálního kurzu něco málo přes jedenáct stovek. Poštovné z Anglického eshopu vyjde v přepočtu na 190 korun, a to je jen o sedmdesát víc, než z toho předraženého českého. 

A není to jediný případ. 

Třeba tenhle luxusní kabát stojí skoro pět tisíc. 

www.tamsinlondon.cz

A úplně stejný se dá koupit třeba v anglickém Debenhams. Tam je teď ve slevě. Původně byl za tři tisíce. Teď je ve slevě a vyjde na  2 258 korun. Když si ho objednám v Anglii, můžu mít za tamsinlondonskou cenu dva. 


www.debenhams.com


Za sukni s aztéckým potiskem chce český eshop víc než patnáct stovek. Možná by bylo lepší nevědět, za kolik se dá koupit v Anglii. 


www.tamsinlondon.cz

V eshopu Miss Selgfridge stejnou sukni původně prodávali za necelých sedm stovek. Teď aktuálně nestojí ani sto šedesát korun. A to už je sakra rozdíl oproti těm patnácti stovkám. 

www.missselfridge.com

Do oka mi padly šaty s geometrickým vzorem. Cena 4 760 korun. Docela dost, žejo?  

www.tamsinlondon.cz

A stejné šaty přímo z webu výrobce. Jsou taky ve slevě. Původně byly v přepočtu za 3 138 korun, aktuálně ale stojí 2 187 korun. 

www.aftershockplc.com


Poměrně dost kousků, které nabízí tamsinlondon.cz, se dá taky sehnat za výrazně nižší ceny třeba v Asosu. Třeba tenhle kabát, za který chce český prodejce 3 385 korun. 

www.tamsinlondon.cz



www.asos.com


Asos ho prodává taky. Za jedenáct stovek. A navíc se u tohohle prodejce neplatí žádné poštovné. (A samozřejmě ani clo, jako u všech nákupů z Anglie). 


A jak je to s tím proklamovaným doručením druhý den? Píše se o něm na stránce O nás. 

www.tamsinlondon.cz

Jenže u některých nabízených kousků oblečení je rovnou v popisu zboží dovětek, že doručení trvá deset až patnáct dnů. 

A někteří zákazníci si stěžují, že to trvá i mnohem déle. Následující reakce jsem našla na webu heureka.cz, kde jsou hodnocení různých eshopů. 

www.heureka.cz

Přestože tamsinlondon.cz má podle Heuréky celkové hodnocení relativně slušné, vyplatí se projít si  aspoň část ohlasů zákazníků. Je to docela zajímavé čtení. 

www.heureka.cz

Shrnuto, podtrženo: I když eshop vypadá na první pohled seriózně, uvádí kontakty, adresy a dají se na něm dohledat obchodní podmínky, nemusí to hned být trefa do černého. I u podobných eshopů se opravdu vyplatí ověřovat si, kolik stojí stejné zboží jinde. Myslím si totiž, že opravdu není nutné kupovat cokoliv za dvojnásobnou nebo vyšší cenu. 

A pro nesmiřitelné komentátory, kteří budou chtít pod článkem argumentovat třeba tím, že eshop přece taky musí mít nějaký zisk mám ještě jednu poznámku: Ano, máte pravdu. Eshopy existují proto, aby vydělávaly. Jenže ceny, které zaplatíme přímo v anglických eshopech, jsou taky zvýšené o marži a náklady prodejce. A přesto nemusí stoupat do absurdních výšin.