Kudlička jako investice

Rozhodně bych si nedovolila někomu druhému radit, jak nakládat s penězi. Můj přístup k nim by dokázal rozplakat i velmi otrlého ekonoma, protože potřeba nových botiček u mě vždycky převažovala nad potřebou mít na účtu víc než minimální rezervu. 

Přesto mám aspoň nějaké ponětí o tom, že existují termínované nebo spořící účty, že se dá investovat do lecčehos,  třeba do nemovitostí, cenných papírů, mincí nebo zlata. 

Vůbec jsem ale netušila, že může existovat něco jako investiční kudlička. 


www.mikov.cz

Investiční rybičku nabízí jedno české nožířství ve svém eshopu za 169 400 korun. A prý jde vážně o speciální kousek. 

Střenky nože jsou osmnáctikarátového zlata, čepel z damascénské oceli, oko má rybička z českého granátu a celé to je uložené v  luxusní dřevěné dárkové krabičce ve tvaru ČR. 

Přehlédnu tu zběsilou dárkovou krabičku, která by byla obhajitelná snad jen v případě, že kudlička bude dárek pro nějakou oficiální státní návštěvu. 

I přesto nad tímhle podivným kouskem nechápavě kroutím hlavou. I když toho o investicích moc nevím, tuším, že třeba investiční zlato, stříbro nebo mince mívají tu nejvyšší možnou ryzost. Zlato a zlaté mince čtyřiadvacetikarátovou. Předmět, který je vyrobený z osmnáctikarátového zlata mi moc jako investiční záležitost nepřipadá. Český granát, navíc v té velikosti, jaká je místo rybího oka, taky není nic luxusního a jeho hodnota bude pár stokorun. A trochu mě překvapuje, že se sice dozvím, že rybička váží 71 gramů, ale kolik z toho je zlata, kolik oceli a jak velký je použitý granát, o tom se u prodejce nedočtu vůbec. 

Jedno ale vím. I kdybych měla zbytečných 170 tisíc korun (a naprosto beznadějně přecpaný botník), do investiční kudličky rozhodně investovat nebudu. Tohle totiž asi fakt není investice, která by peníze ukládala nebo dokonce zhodnocovala. 

Tohle jsou vyhozený prachy. 

Ale připouštím, že jsem třeba vůbec nepochopila, o čem jsou investice. Nebo o čem je touha mít doma zlatou kudličku s červeným okem.

Gabrielle bych nevolala

Zavolejte Gabrielle, ať váš byt vypadá skvěle!

Tímhle sloganem se snaží lákat potenciální zákazníky firma, která sama sebe označuje za designové studio. A která na svém webu tvrdí, že zákazníkům vytvoří útulný a moderní domov s minimálními náklady. Gabrielle prý vytváří ložnice plné sladkých snůkuchyně, ve kterých vaříte s láskou, chodby a vstupní haly, kde se pozná že máte vkus, nebo zahrady pomalu rajské.

Když jsem viděla fotky, které má Gabrielle na svém webu a facebooku, napadlo mě jediné: Gabrielle bych rozhodně nevolala.

Zahrada pomalu rajská je nejspíš tohle:



Tohle není zahrada pomalu rajská. Tohle je skládka harampádí, co zbylo ve stodole, doplněná několika keříky a stromky. Aby zeleň a harampádí působilo jako že "zahrada," přidal autor designu pár barevných květináčů. A taky sádrového čápa a plastového krokodýla. Ráj jako vyšitý, žejo. Tam už chybí jenom žába na solární baterii, která každou hodinu třikrát vesele zakuňká. Trpaslík nejspíš hrůzou prchl k sousedům.

Nikde jsem nenašla fotky vstupních hal a chodeb, kde se pozná, že máte vkus. Možná naštěstí. Místo toho tady máme (asi) koupelnu. Samozřejmě designově vylepšenou až do nepříčetna. To roští vlevo je umělecky zamaskovaný bojler. Trocha umělohmotné zeleně, výklenek s obloukem s několika dekoracemi  a něco jedovatě oranžové a žluté na stěnách - a je to! Když jsem fotku viděla poprvé, myslela jsem si, že je z nějaké maringotky.


Popojedem do kuchyní, ve kterých vaříte s láskou. Designové studio dokáže  udělat divy i s kuchyní, která má to nejlepší už dávno za sebou. Návrháři prostě koupí pár samolepek v hobbymarketu a naplácají je na skříňky. Tomu říkám design v praxi. V každém případě je to ale asi nejlevnější a nejrychlejší možné řešení, jak s touhle kuchyní něco provést. To teda zas jo.


Kuchyně číslo dvě. Slabší povahy s pošramoceným duševním zdravím by měly mít do následující kuchyně vstup povolen jen po podpisu prohlášení, že tak činí na vlastní nebezpečí.


Práce designéra nejspíš v tomhle případě spočívala v tom, že vzal všechno, co měl po ruce - nějaké ty samolepky na zeď - rovnou troje - motýlky, trávu a květiny, k tomu přidal formu na bábovku, kytici slaměnek (v domácnosti milovníků adrenalinových sportů umisťujeme podle návodu na fotografii těsně vedle plotny). Spáry mezi obkladačkami jsou vyvedené ve stejné jedovaté fialové, jakou je vymalovaná část zdi okolo. Sporák odskočený oproti kuchyňské lince o dvacet centimetrů není znouzectnost, ale další designový prvek. 

Designérovi nestačila jedovatá fialová, a tak zbytek kuchyně vylepšil ještě o psychedelickou zelenou. 


A aby bylo jasné, že kuchyň je nejenom moderní, ale i útulná, nezapomněl autor ani na apartní záclonky a vikslajvantové závěsy. Sice jsou o kus kratší, než by měly být, takže jsou nejen hnusné, ale i nefunkční - ale to neva, design se tomu rozhodně říkat dá. 

Mít takovouhle kuchyň, bude ze mě brzy alkoholik, protože bych si musela dát panáka pokaždé, když bych do ní musela vejít. 

Ještě než se podíváme do ložnice plné sladkých snů, nakoukneme do obýváku vylepšeného designérem. Motýlci, umělé slunečnice, zběsilá malba na zdi, děsivé obrázky... To snad ani není potřeba komentovat.  


A nakonec ta slibovaná ložnice: 


Tahle místnost nevyvolá sladké sny ani v člověku, který se pravidelně sjede hodně velkou dávkou antidepresiv. Výmalbu zpotvořenou prapodivnými černými cákanci jsem opravdu nepochopila ani po pečlivém prozkoumání fotek. Asi to bude tím, že nejsem designér. 



Polička umístěná těsně pod stropem mi taky moc smyslu nedává. A aranžmá z lahviček laků na nehty (jsou laciné, ale je jich hodně!) je možná omluvitelné v pokojíku čtrnáctileté puberťačky, ale rozhodně ne v ložnici dospělé ženy.  Stejně tak jako ostatní dekorace naplácané bez ladu a skladu tam, kam to zrovna vyšlo.



A obraz nad postelí? No tak ten děsivé sny spolehlivě zajistí i největšímu flegmatikovi. Stoprocentně. 

Celé mi to připadá nějak takhle: 

Byla jednou jedna Gábina z Rokycan, co si vymalovala byt barvami, které zapomněla zředit. Pak ho vyzdobila dekoracemi, co koupila v bazaru, který právě rušili - kilo za pětikorunu, ale musíte si vzít celou krabici, paninko. Pak pozvala na kafe Marii a Anču - a holkám se u ní moc, ale fakt moc! líbilo. "Ty seš úplná dyzajnérka," rozplývaly se. A tak se Gábina rozhodla, že teda jako designérka bude. Vyfotila svůj byt, udělala si webové stránky, přejmenovala se na Gabrielle (vono to zní tak trochu italsky, z toho ten dyzájn úplně dejchá!)  a teď marně čeká, kdy jí začnou volat nadšení budoucí zákazníci. 

Já bych teda Gábině ale fakt nevolala. 
____________________________________________________________

Foto: www.gabrielle.cz a facebook firmy

Velká petrželová kauza


Na velkou facebookovou petrželovou kauzu mě mailem upozornila Málatí. Sice už o ní napsal i pooh.cz, ale ta mela, co se odehrála v komentářích na Facebooku, mě tak pobavila, že ji nemůžu jen tak přejít. 

O co jde? Jakési pražské bistro Dobrá polévka má facebookový profil Dobrá Poléwka. S dvojitým W, asi aby bylo jasné, že jsou děsně cool. Na profil dávají jídelníček a taky fotky nabízených jídel. Ty měly jedno společné. Každý talíř polévky zdobilo tolik petržele, že by z toho v pohodě vyžila průměrná závodní jídelna nejmíň týden. Petržel byla navíc taky poházená po talířích a ubrusech, až fotky zelenaly. A aby toho nebylo málo, petržel byla i na pizze, těstovinách, prostě všude. 

Bylo to tak nápadné, že bylo jen otázkou času, než se nad tím někdo pozastaví. A pozastavil. Jenže reakce Renčíí z Dobré Poléwky byla poněkud přehnaná a poněkud arogantní. A tak spustila pořádný mazec. 

Správci profilu reagují nejhůř, jak to jde: mažou komentáře i fotky, na kterých je petržel. A jenom tak podněcují další a další lidi k akci a musí mazat další a další dotazy, proč fotky s petrželí zmizely. Doufejme, že podobný osud nečeká i fotky dezertů, které jsou pro změnu zasypané mátou. 

Následující screenshoty opravdu nepotřebují komentář. 




















 _____________________________________________________________

Screenshoty: Facebookový profil společnosti Dobrá Poléwka

Nechci slevu zadarmo II.

Už je to docela dlouho, co jsem si tu naposledy rejpla do exkluzivního nákupního klubu BigBrands. V poslední době jsem neměla moc času a šmejdění po internetu bylo to poslední, co bych stihla. Jenže kamarádka mi poslala mail s odkazem údajně na neskutečně zlevněný kožich. Místo za 115 tisíc je jenom za dvacet! To se prý stoprocentně vyplatí, ona chce kožich stejně už dávno,  prý by se jí na něj složila celá rodina ke kulatým narozeninám. No, tak jsem se koukla. A koukala jsem.

BigBrands mírně změnil taktiku. U původních cen v minulosti uváděl formulku běžná cena. A to i u těch cen, které skutečnou běžnou cenu několikanásobně převyšovaly. Teď je u těch naoko původních cen diplomatičtější doporučená MOC, nejspíš maloobchodní cena. (To aby se pak překupníci v BigBrands mohli ohánět tvrzením, že tuhle cenu uvedl dodavatel jako doporučenou a oni mu fakt věří. Nejspíš nemají Google.)

Jinak je ale na BigBrands všechno při starém - ty údajné doporučené maloobchodní ceny jsou příšerně přešvihnuté  a nové ceny jsou někdy na úrovni sum, za které se výrobky běžně prodávají, jinde jsou o něco vyšší a velmi výjimečně i nižší. Rozhodně ale nejde o slevy v řádu desítek procent.

Zpátky ke kožichu.

Jde o kabát z králičí a liščí kůže, podle BigBrands jde o značku John&Yoko. Doporučená cena je podle BigBrands údajně 115 322, 15 korun. Úžasná cena, kterou nám exkluzivně nabízí prodejce, je pouhých 19 999 korun. Nekupte to!


www.bigbrands.cz


První problém vidím v tom, že původní cenu má BigBrands skoro čtyřnásobně přestřelenou. Tohle opravdu není kožíšek za víc než sto tisíc korun. Běžně se prodává za něco málo přes třicet. 

Ano, tenhle kožich se tedy dá koupit v BigBrands levněji než jinde. Jenže tak extrémní navýšení údajné původní ceny je jednak pořádný podraz na zákazníka, jednak je to hodně nefér prodejní taktika. Nemyslím si, že by donutila ke koupi člověka, který nikdy o podobném kusu v šatníku neuvažoval. Ale ve chvíli, kdy si řeknu: Ano, chci podobný kožich a jsem ochotná za něj dát dvacet tisíc, bude pro mě tahle hra s vymyšlenou slevou možná hodně silným argumentem, proč si koupit zrovna tenhle kus. 

Druhý problém vidím v tom, že oděvní značka John&Yoko je pravděpodobně stejně reálná, jako je doporučená cena kožichu. 

Naprosto stejný kožich se totiž objevuje v nabídce hned několika prodejců a všichni se shodují na jediném: Podle nich jde totiž o značku Giorgio. 

www.prestigecuir.fr

BigBrands nabízel jménem John&Yoko i další kousky, které jako by z oka vypadly těm z dílen italské firmy Giorgio. Dokonce i modelky mají stejné. Náhoda na hranici zázraku. 

Jako třeba tady: dámský kabát zlevněný z původních téměř pětašedesáti tisíc na jedenáct. 

www.bigbrands.cz


Francouzské eshopy ho nabízí za šestnáct tisíc korun, žádných pětašedesát! A to ho zatím ve slevách nemají.

www.prestigecuir.fr


www.shopstyle.fr

Kde se tedy vzala značka John&Yoko? Našla jsem jen jedno jediné místo, kde mají stejné zboží pod stejným názvem. V Číně. U velkoprodejce, který má velmi často naprosto totožné zboží, jako BigBrands. Zvláštní, že?

www.jiapin.com

www.jiapin.com

Když už jsem po stránkách BigBrands brousila, mrkla jsem se i na další výhodné nabídky, které tam mají. Zarazila jsem se hned u kampaně Vichy, protože jsem objevila opalovací sprej, který mám doma. A rozhodně jsem ho nekupovala téměř za devět stovek, což má být doporučená cena.  

www.bigbrands.cz

Za devět stovek se dají stejné spreje i u těch nejdražších prodejců koupit minimálně dva. A snížená cena BigBrands je taky o dost vyšší, než obvyklá cena u českých internetových prodejců. 

www.zbozi.cz

 Totéž platí pro peeling Elizabeth Arden.


www.bigbrands.cz

www.zbozi.cz

A pro další a další a další nabízené zboží za skandálně snížené bigbrandové ceny. 

www.bigbrands.cz

www.zbozi.cz

Zdaleka nejvíc ale přestřelili tvůrci záhadné doporučené MOC u téhle žehličky na vlasy. Ta se za víc než čtyři tisíce opravdu nikdy a nikde neprodávala. 


www.bigbrands.cz

www.zbozi.cz

Nechápu jednu věc: tímhle zvláštním stylem "dáme vám slevu, ale chceme z toho mít slušnej vejvar" u nás BigBrands prodává zlevněné zboží už poměrně dlouho. Jak je možné, že si dovolí takhle kecat zákazníkům a tvářit se, že nákupy jsou výhodné, když to tak vůbec není? Neměla by Česká obchodní inspekce míň vykládat v novinách, jak obchodníci klamou zákazníky, a začít s těmi obchodníky konečně něco dělat?