Chlapi to mají jednodušší

Chlap nikdy nepochopí, jak je možné, že vypravit se někam na večírek trvá jemu i s oblékáním patnáct minut, zatímco my strávíme zběsilým pobíháním mezi koupelnou, ložnicí a předsíní víc než tři hodiny a pořád nejsme připravené k odchodu. 

Chlapi mají tohle prostě jednodušší. 

Vlezou do sprchy, nacákají na sebe trochu vody a nějakého sprcháče, kterým si umyjí tělo i vlasy najednou, spláchnou pěnu, způsobí menší potopu, omotají si ručník kolem pasu, udělají na sebe pár příšerných grimas do zrcadla, zatnou břišní svaly, mávnou nad nimi rukou a můžou se jít oblékat. Vezmou si na sebe, co jim vybereme. A můžou vyrazit. 

Ženy to mají mnohem, mnohem složitější. Už jen osprchováním nám zabere věčnost. O počtu lahviček s nejrůznějšími přípravky, které musíme použít, už jsem kdysi psala. Takže jen ve zkratce: Musíme umýt sebe sprchovým gelem, vlasy šampónem, pak na ně nanést kondicionér nebo masku. Mezitím si oholíme nohy, podpaží a jiné části těla, které nikdo na večírku neuvidí. Na chodidla použijeme pemzu. Po sprchování se pečlivě osušíme a zabalíme si vlasy do ručníku, naneseme na celé tělo zvláčňující krém, do vlasů olej, do podpaží deodorant, vytřeme koupelnu, vyleštíme orosené zrcadlo a vracíme rozkramařené lahvičky na své místo. Na obličej naplácáme rozjasňující pleťovou masku. 

Ručníky urovnáme na sušák. Oblékneme si župánek. Počkáme deset minut, než ručník vsákne vodu z vlasů. Smyjeme pleťovou masku, do vlasů pleskneme tužidlo a začneme fénovat. Vyfénované vlasy začneme upravovat žehličkou. Ošklivě si spálíme čelo, když s ní nešikovně manipulujeme. Rozhodneme se, že vlastně nechceme mít vlasy rovné, ale vlnité. Vlasy navlhčíme sprejem. Vezmeme kulmu a začneme vytvářet vlny. Každou spirálku vytvořenou z pramínku vlasů smotáme, zasponkujeme a přelakujeme. Po pětačtyřiceti minutách vyjdeme z koupelny a trochu připomínáme zástupce mimozemské civilizace. 

Začíná fáze druhá - namalovat si na hlavu nějaký hezký obličej. Použijeme podkladový krém, make-up, korektor, rozjasňovač, pudr, tvářenku, šestery oční stíny, fixátor na oční stíny, oční linky, tužku na obočí. Kleštičkami na řasy si bolestivě skřípneme víčko. Naneseme řasenku. Ruka se nám třese potom, jak jsme si skříply oko. Ujede nám a řasenkou si uděláme šmouhu přes půl hlavy. Odlíčíme část obličeje, kde je řasenka nejnápadnější a postup opakujeme. Rozkramařené šminky ukládáme na své místo. 

Na ramena a dekolt nanášíme trochu třpytek. Přeženeme to, a tak zbytek odstraňujeme. 

Jdeme zírat do skříně, protože absolutně vůbec netušíme, co si vzít na sebe. 


Zdroj: idnes.cz
Vybereme si spodní prádlo. natáhneme punčošky, vyzkoušíme čtvery různé šaty. Fáze tři je v plném proudu. Při zkoušení a pobíhání od skříně k zrcadlu a zpátky si roztrhneme silonky. Nemůžeme se rozhodnout mezi dvěma kousky malých černých. Žádáme o pomoc partnera. Nevidí mezi nimi rozdíl. Nakonec řekne: "Vem si tyhle," a ukáže na jedny. Rozhodujeme se pro ty druhé. 

Hledáme vhodné doplňky. V tom volá kamarádka, že neví, co si vzít na sebe. Dvacet šest minut to s ní probíráme a pak se jdeme převléknout do kalhot a topu, protože ona v tom jde. Rozkramařené oblečení skládáme a ukládáme na své místo. Stále máme plnou hlavu sponek a trochu se potíme. 

Nervózní partner významně pokašlává a oznamuje, že máme půl hodiny zpoždění. Potíme se víc. V koupelně se snažíme odsponkovat vlasy. Jedna sponka se do nich zamotává tak, že strávíme sedm minut jejím vyprošťováním.  

Potíme se tak, že nám plihne ofina. V předklonu protřepáváme navlněné vlasy a  pak na ně stříkáme lak na vlasy. Pramínek po pramínku je upravujeme, protože jedna vlnka se nám nějak nezdá. Partner si jde do kuchyně otevřít lahev. 

S mírně hysterickým upozorněním, že jdeme pozdě, odebíráme partnerovi lahev, obouváme se a zjistíme, že nemáme připravenou kabelku, protože ta, co jsme si chtěly původně vzít, se hodí k šatům, jenže k těm kalhotám a topu, co máme na sobě, potřebujeme jinou. Zouváme se, hledáme jinou kabelku, přendaváme do ní obsah. Silně se potíme. Partner nadává. Běžíme ještě do koupelny trochu se polít parfémem. Partner nám ujel s výtahem a kouří venku s jinými muži čekajícími na své ženy. 

Jsme konečně připravené k odchodu. Zaboucháváme dveře bytu a konečně můžeme vyrazit. Tedy hned potom, co se do něj vrátíme a ujistíme se, že tu kulmu jsme opravdu vypnuly. 

Od okamžiku, kdy jsme vlezly do sprchy, uplynulo tři a půl hodiny. 

Chlapi tohle mají prostě jednodušší. 

Vánoční pohádka

Vánoce a pohádky patří k sobě. A tak tady taky jednu pohádku mám. Je sice už nějaký ten rok stará, ale mě pořád baví.

Takže, šťastné a veselé!


Královna kramářek

Vždycky jsem tvrdila, že moje maminka je naprosto příšerná kramářka, která schová úplně cokoliv, protože by se to mohlo hodit.

A když říkám úplně všechno, myslím úplně všechno. Pečlivě vymývá a ukládá všechny plastové krabičky od salátů. Když dostala novou kuchyň, dokázala zpod té staré na nožičkách vytáhnout asi dvě stovky zavařovaček všech velikostí. Schovává každý knoflík (jakpak se někdy hodí!). Každé staré tričko (třeba z něj někdy udělá hadr). Má jednu skříňku plnou vyšívacích bavlnek,  přestože nevyšívá. Opatruje každou starou skříňku, lampičku, poličku a šuple. Taky cejchy a ručníky po babičce (jsou kvalitní a můžou se hodit).

Zdroj: m-journal.cz
Schovává všechno, takže kdykoliv se o něčem mluví, zná to a má to nejmíň dvakrát! Když jsem se jeden čas bavila vyráběním vlastní bižuterie, přivlekla obrovskou krabici plnou korálků od těch největších až po rokajl, byla tam i krásná kovová zapínání na náhrdelníky, skleněné korálky, přívěsky s třpytivými kamínky, prostě všechno. Mám z nich pár hezkých šperků.

Samozřejmě, že má schované i miminkovské plenky, svetříčky, sukýnky, ve kterých jsem chodila do první třídy, a kupu hraček - včetně mého prvního kočárku na panenky.

Vždycky jsem tvrdila, že moje maminka je naprosto příšerná kramářka. Než jsem s hrůzou zjistila, že jsem úplně stejná.

Zjistila jsem to, když jsem se začala pomalu chystat na stěhování. Tušila jsem, že mám doma spoustu věcí.  A začala jsem je probírat. Že je jich ale tolik??? Zatím jsem vytřídila dvanáct pytlů velikosti sloního mláděte a ještě nejsem u konce.

Je v nich všechno.

Oblečení, které už nikdy nevezmu na sebe. Džíny, co jsem nosila na gymplu. Obří mikina, kterou bych si oblékla i před deseti lety jen pod tvrdým nátlakem. Trička, která jsem myslela, že ještě unosím na doma, ale nikdy za posledních pět let jsem je nevytáhla ze skříně. Dvoje povlečení na jednolůžko, přestože už roky mám velkou francouzskou deku, kterou do něj nenacpu ani napůl složenou.

Desítky vzorečků kosmetiky, které pečlivě odlepuju z drahých časopisů, pečlivě uložím v koupelně a nikdy už si na ně nevzpomenu. Slevové kupóny staré šest let. Haldu časopisů z let 2008 až 2011. Staré pééfky. Návody ke spotřebičům, které už nemám. Pět let starý diář. Nepopsaný. Scrabble v dánštině.

Dvanáct hřebenů, kulma na vlasy, kterou jsem ani nevyndala z krabice. Dvě stejné nepoužité pánve. Několik podnosů (i když podnosy vlastně nepoužívám). Konzole k policím (deset kusů), které jsem nepotřebovala, protože jsem si nakonec vybrala jiné. Úchytky ke skříňce v koupelně, které nějak nikdo ještě nenamontoval. Osmnáct váz. Několik bílých květináčů vyřazených, když jsem všechny vyměnila za žluté. Nefunkční hifi věž. Nepoužitý vaflovač.

Hrnec po babičce, který jsem si odvezla kdysi dávno do svého prvního vlastního bydlení. A nějaké další nádobí stejného původu a stáří.

Pár školních sešitů ze základky, čtenářský deník a učebnice fyziky pro sedmou třídu.

Žárovky, které se nehodí do žádné lampy, co mám. Dvě prodlužovačky, co jsem asi před rokem nemohla najít. Desítky lapačů prachu od nejrůznějších sošek přes dekorativní mísy až po keramické rybičky (všechny pečlivě uložené v šuplíku, aby nebyly na očích).

Krabičky. Plastové, papírové, kovové. Kulaté i hranaté. Všechny velikosti.

Vetší množství naprosto neidentifikovatelných předmětů. Bílé plastové cosi ve tvaru U. Nevím, co to je, k čemu to má sloužit, ani kde jsem to vzala. Černé plastové cosi. Skleněné cosi. A několikrát kovové cosi.

Velké množství jednotlivých částí různých předmětů, které k sobě nepasují.

Jsem kramářka!

Jsem horší než moje maminka. Schovávám úplně všechno. Jsem královna kramářek!

Ale udělám s tím rázný konec. Přestěhuju jen to, co opravdu používám. Ostatní věci rozdám nebo prodám. Zbytečnosti vyházím.

A už nikdy nebudu kramařit. Už nikdy nebudu skladovat zbytečnosti. Nikdy. Možná jen občas schovám pár krabiček. Květináčů. Staré džíny. Zápisník s několika čistými stránkami. A pár dalších věcí, co se někdy můžou hodit.

Sukně na podporu temné stránky dělohy

Tak takovéhle sukně jsem fakt ještě nikdy neviděla. Jde o Pizzetky, na které mě upozornila Mary. A já nad nimi prožila večer v němém úžasu. 

Zpívající děloha, 600 korun, zdroj: pizzetky.cz
Pizzetky jsou sukně pro podporu ženskosti, křehkosti, jemnosti a síly. Pro rozvinutí i přiznání: Zrozena jsem v ženském těle a cítím se v něm skvěle. Zní to trochu jako reklama na čokoládu nebo menstruační tampóny, ale je to o sukních. No, spíš o jakýchsi sešitých kusech zbytků látek, které jsou buď rourovitě rovné, lehce rozšířené nebo naopak cípatě plandající (tuším, že něco podobného se nosilo v 90. letech). 
Pizzetka Menarché, cena 1 500 korun, zdroj pizzetky.cz

Vesměs nic hezkého, ale za to prý mají vibrace. A taky zvláštní názvy. Ty se podle autorky vynořují, aby podpořily vibraci každé Pizzetky, celé to teda nějak vibruje na druhou.

Ale pozor, Pizzetka není módní doplněk! Toto dílo je prý třeba uchopovat jinak! Pizzetka je prý osobním předmětem, osobní přítelkyní. Doporučuji ji nosit vždy, když si vás zavolá, pro jakoukoli situaci. Doma, na procházku, do práce, na seminář, když potřebuji vyzařovat ženskost, na jednání...prostě nehledět na situaci, ale do sebe...

Tyhle sukně taky údajně přináší živost vašim bříškům, pánvím a otevírají i léčí ženství. Hravou formou přes Pizzetku můžete zvědomit proměnu fyzického těla, hormonálního systému a vědomě obracet pozornost k sobě.

Pizzetky Menarché jsou zase údajně podporou na vaše seberozvojové aktivity, specielně s tématy ženství, sebehodnota, temné stránky dělohy a podobně laděné akce. Máte-li potíže i na fyzické úrovni pánve, mouhou být tyto Pizzetky velkou podporou i transformací k vašemu zdraví.  Moc tomu nerozumím, ale myslím, že léčit ženství ani snad nepotřebuju. 

Cena 1 000 korun, zdroj: pizzetky.cz

Pizzetky dělá autorka krajkové, úpletové... a taky šamanské.  Já osobně jsem byla při tvoření těchto Pizzetek a psaní textů obdařena menstruací...na nov 6.8.2013. Mohla jsem se tak ještě více obrátit do nitra a nechat z něj vyvěrat vše, co osvětluje význam i cestu těchto Pizzetek.  Chápu, proč jsou ty šamanské Pizzetky tak ošklivé. Sama bych asi s křečemi v břiše, nafouklým žaludkem, třemi ibuprofeny v sobě a vzteklou náladou taky nic veselého a hezkého nestvořila. 

Cena 1 570 korun, zdroj: pizzetky.cz

K některým divným Pizzetkám se dají koupit i naprosto speciální, teda specielní Pizzetgíny. Jde o legínky podporující Pizzetku. Jak Pizzetka, tak Pizzetgíny jsou vytvořeny ze specielního materiálu, který drží teplo, odvádí pot a je velmi lehký.  Podle popisu jde o kombinaci bavlny, viskózy a elastanu. Co je na tom specielního nedokážu rozkódovat. 

Pizzetgíny, cena 850 korun, zdroj: pizzetky.cz
Pročetla jsem kus webu pizzetky.cz a místy jsem rozuměla jen spojkám a předložkám. Raději nebudu pokoušet temnou stránku své dělohy a místo sukně vyrobené při menstruaci autorky si pořídím sukni normální, bez doplňujících a umělotinou křičících legín, u které mi zůstane navždycky utajeno, jestli švadlenka zrovna měla nebo neměla křeče v podbřišku. 

__________________________________________

Text psaný kurzívou je přesnou citací (včetně gramatických a stylistických chyb) z webu pizzetky.cz