Královna kramářek

Vždycky jsem tvrdila, že moje maminka je naprosto příšerná kramářka, která schová úplně cokoliv, protože by se to mohlo hodit.

A když říkám úplně všechno, myslím úplně všechno. Pečlivě vymývá a ukládá všechny plastové krabičky od salátů. Když dostala novou kuchyň, dokázala zpod té staré na nožičkách vytáhnout asi dvě stovky zavařovaček všech velikostí. Schovává každý knoflík (jakpak se někdy hodí!). Každé staré tričko (třeba z něj někdy udělá hadr). Má jednu skříňku plnou vyšívacích bavlnek,  přestože nevyšívá. Opatruje každou starou skříňku, lampičku, poličku a šuple. Taky cejchy a ručníky po babičce (jsou kvalitní a můžou se hodit).

Zdroj: m-journal.cz
Schovává všechno, takže kdykoliv se o něčem mluví, zná to a má to nejmíň dvakrát! Když jsem se jeden čas bavila vyráběním vlastní bižuterie, přivlekla obrovskou krabici plnou korálků od těch největších až po rokajl, byla tam i krásná kovová zapínání na náhrdelníky, skleněné korálky, přívěsky s třpytivými kamínky, prostě všechno. Mám z nich pár hezkých šperků.

Samozřejmě, že má schované i miminkovské plenky, svetříčky, sukýnky, ve kterých jsem chodila do první třídy, a kupu hraček - včetně mého prvního kočárku na panenky.

Vždycky jsem tvrdila, že moje maminka je naprosto příšerná kramářka. Než jsem s hrůzou zjistila, že jsem úplně stejná.

Zjistila jsem to, když jsem se začala pomalu chystat na stěhování. Tušila jsem, že mám doma spoustu věcí.  A začala jsem je probírat. Že je jich ale tolik??? Zatím jsem vytřídila dvanáct pytlů velikosti sloního mláděte a ještě nejsem u konce.

Je v nich všechno.

Oblečení, které už nikdy nevezmu na sebe. Džíny, co jsem nosila na gymplu. Obří mikina, kterou bych si oblékla i před deseti lety jen pod tvrdým nátlakem. Trička, která jsem myslela, že ještě unosím na doma, ale nikdy za posledních pět let jsem je nevytáhla ze skříně. Dvoje povlečení na jednolůžko, přestože už roky mám velkou francouzskou deku, kterou do něj nenacpu ani napůl složenou.

Desítky vzorečků kosmetiky, které pečlivě odlepuju z drahých časopisů, pečlivě uložím v koupelně a nikdy už si na ně nevzpomenu. Slevové kupóny staré šest let. Haldu časopisů z let 2008 až 2011. Staré pééfky. Návody ke spotřebičům, které už nemám. Pět let starý diář. Nepopsaný. Scrabble v dánštině.

Dvanáct hřebenů, kulma na vlasy, kterou jsem ani nevyndala z krabice. Dvě stejné nepoužité pánve. Několik podnosů (i když podnosy vlastně nepoužívám). Konzole k policím (deset kusů), které jsem nepotřebovala, protože jsem si nakonec vybrala jiné. Úchytky ke skříňce v koupelně, které nějak nikdo ještě nenamontoval. Osmnáct váz. Několik bílých květináčů vyřazených, když jsem všechny vyměnila za žluté. Nefunkční hifi věž. Nepoužitý vaflovač.

Hrnec po babičce, který jsem si odvezla kdysi dávno do svého prvního vlastního bydlení. A nějaké další nádobí stejného původu a stáří.

Pár školních sešitů ze základky, čtenářský deník a učebnice fyziky pro sedmou třídu.

Žárovky, které se nehodí do žádné lampy, co mám. Dvě prodlužovačky, co jsem asi před rokem nemohla najít. Desítky lapačů prachu od nejrůznějších sošek přes dekorativní mísy až po keramické rybičky (všechny pečlivě uložené v šuplíku, aby nebyly na očích).

Krabičky. Plastové, papírové, kovové. Kulaté i hranaté. Všechny velikosti.

Vetší množství naprosto neidentifikovatelných předmětů. Bílé plastové cosi ve tvaru U. Nevím, co to je, k čemu to má sloužit, ani kde jsem to vzala. Černé plastové cosi. Skleněné cosi. A několikrát kovové cosi.

Velké množství jednotlivých částí různých předmětů, které k sobě nepasují.

Jsem kramářka!

Jsem horší než moje maminka. Schovávám úplně všechno. Jsem královna kramářek!

Ale udělám s tím rázný konec. Přestěhuju jen to, co opravdu používám. Ostatní věci rozdám nebo prodám. Zbytečnosti vyházím.

A už nikdy nebudu kramařit. Už nikdy nebudu skladovat zbytečnosti. Nikdy. Možná jen občas schovám pár krabiček. Květináčů. Staré džíny. Zápisník s několika čistými stránkami. A pár dalších věcí, co se někdy můžou hodit.

45 komentářů:

  1. Jéééé, při prohlídce mojich skříní bych větší část seznamu odfajfkovala....a to každej rok při vánočním úklidu část nesmyslů vyhodím. Ale nikdy ne všechno.

    OdpovědětVymazat
  2. Blondýno, jako bys psala o mně... Naprosto přesný!

    OdpovědětVymazat
  3. Mrkni někdy na pořad Bordeláři: pohřbeni za živa a uvidíš, že zas taková kramářka nejsi, Blondýno :-)

    OdpovědětVymazat
  4. :D článek me vazne skvěle pobavil. Někde jsem se i viděla :) ale teda toho oblečení, toho ja se fakt nemůžu vzdát :(

    OdpovědětVymazat
  5. to me uklidnilo, nejsem v tom sama!

    OdpovědětVymazat
  6. Po přečtení prvního odstavce jsem usoudila, že jsem vaše maminka :)))
    je to trošku divný, protože mám jen syna, ale popis perfektně sedí. Jana

    OdpovědětVymazat
  7. Taky mám podobné novoroční předsevzetí - přebrat pokud možno obě přeplněné skříně a nechat si jen to, do čeho se vejdu. Jenže co když zase zhubnu ? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové věci mám taky... tedy, věci "až zhubnu" jsem loni rozdala a jasně, že jsem zhubla letos. Teď si plánuju schovat nějaké věci "kdybych přibrala" anebo "na dobu těhotenství"... eh.

      Vymazat
  8. To jsem si taky říkala - ale bacha! Ty zbytečnosti, co chci rozdat, už se mi roztahují po bytě několik měsíců... :-P

    OdpovědětVymazat
  9. Nevím jak v tobě, Blondýno, ale řekl bych, že v mamince zůstal strach z nedostatku z doby před Listopadem. Tato obava je asi všeobecná ve všech postkomunistických státech a skvěle (a humorně!) ji popsala Slavenka Drakulić v textu Jak jsme přežili komunismus (česky ve stejnojmenné knížce). Když jsem to četl, tak jsem se smál nahlas, na druhou stranu člověka zamrazilo, v čem musel žít. P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až dojde ropa a padne ekonomika, tak bude nedostatek i bez komunistů :)

      Vymazat
    2. Blbost - to nemá nic společnýho s režimem. Člověk je prostě tvor shánčlivej a hromadí věcí. Nic víc v tom nehledej

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    4. S režimem to nemá pranic společného - zkuste se někdy mrknout na Prima Love na pořad Máte doma uklizeno ? Někteří lidé žijí třeba v obrovských hromadách odpadků, ovšem pro ně jsou to věci nutné k životu. Prý je to i nějaká duševní porucha, jako ostatně všechno, co se nějakým způsobem přehání.

      Vymazat
    5. Moje babička byl ten samej případ. Kdyby jenom odmítala vyhazovat věci tak dlouho, až od nich nešlo pořádně uklízet a doma nešlo vegetit, ale další nesmysly i nakupovala. A dívala se mně divně, když jsem si nechala slušný peníze za drobnější prodej a koupila si za ně šminky, podle ní nic pro někoho mýho typu.
      Vyklízeli jsme po její smrti a dvacet pytlů bylo jenom trhavých ponožek po deseti korunách balík, různého oblečení za maximálně stovku, které bych nedala ani tomu nejhoršímu vrahovi po odsouzení, rozbitých deštníků, které už ani nemělo smysl se snažit opravit (a to trochu opravovat umím) a bot, které by nic nevydržely a bylo by jich škoda i pro ty bezdomovce. To všechno nakupovala ve šmejdovských výprodejích.
      Určitě za ty vyhozený věci nic z toho dala majlant, to by nevzali v té kvalitě ani v sekáči.

      Vymazat
  10. No vidíš a já jsem teď v UK v rodině, kde zase plýtvají vším možným tak, že je mi z toho někdy až do pláče; to je zase další extrém... a jinak: nejvíc mě pobavil "Scrabble v dánštině." :)
    Ela

    OdpovědětVymazat
  11. Pár věcí by se mi hodilo na sbírku pro azylový dům :o) Ber to, Blondýno, jako návod, co s tím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I v Brne? Budu se stehovat, to bude veci!

      Vymazat
  12. Ale, vždyť ty věci se určitě jednou hodí (kdo nikdy marně nehledal vhodný hřebík nebo knoflík, nepochopí) a vůbec, nevyhazovat = recyklovat, je to ekologické a tak vůbec, no určitě se všechno jednou hodí. Pokud to tedy dokážete v příslušný čas najít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejde na tom co, po babičce se mezi jinejma našel dávno nefunkční mobil s celým setem, ani nechápu, proč ho pořád ještě schovávala. To spíš já jsem svůj starší mobil dala kámošce, než něco sežene místo svýho dosluhujícího.
      A toho množství zavařovaček se zalekla i kamarádka, o které vím, že zavařuje ovoce na zimu, sama jich nemá tolik.
      Tu mentalitu sběračů to vystihuje dokonale.

      Vymazat
  13. Dovolim si jeste jeden komentar: zajimavy je, ze vzdycky kdyz konecne neco vyhodim, tak do tydne to potrebuju a predtim roky nic!

    OdpovědětVymazat
  14. Taky nic nevyhazuju, co kdyby se to hodilo. Jenže, když se to hodí, tak si na to ani náhodou nevzpomenu...

    OdpovědětVymazat
  15. Já taky skladuju naprosto všechno :D nemůžu riskovat, že bych pak někdy litovala toho, že jsem to vyhodila :D

    OdpovědětVymazat
  16. Blondýno, máš nejvyšší čas zaregistrovat se na mimibazar :-D

    Sama mám celou jednu místnost v domě vyčleněnou jako skladiště všeho možného. Ale přestože poctivě vyhazuji nepoužitelné a prodávám to, co by se někomu jinému mohlo hodit, nějak se mi zásoby nezmenšují :-D Jak to my ženský vlastně děláme, že toho máme tolik?

    OdpovědětVymazat
  17. scrabble v dánštině mě rozsekal:D

    OdpovědětVymazat
  18. prave jsem se prestehovala. jako pri kazdem stehovani i tentokrat jsem znacne probrala vsechny kramy a vyhazela opravdu vse, co s nama do noveho domu nemusi. doufam, ze je to nase posledni stehovani. jen teda nevim, kdy se pak odhodlam vyhazet tu vetes, kdyz uz nebude treba smrsknout majetek do jednoho stehovaciho auta :D

    OdpovědětVymazat
  19. No, já jsem to vyřešila přestěhováním do zahraničí. Jela jsem autobusem v zimě, takže jsem si vzala jenom to nejnutnější, zimní oblečení, kosmetiku plus kabelu knížek. Všechny ostatní krámy zůstaly v ČR. Postupně jsem pak přivážela další oblečení a další knížky, ale krámy pořád zůstávají v Čr. Když přijedu dom na návštěvu, tak se jima probírám a kochám se. Starej čtenářskej deník - umělecký skvost s obrázky! - staré poznámky z vysoké - nevyhazovat! - a staré deníčky a povídky a komunistické knížky... Ani v současném domově nic neschraňuju, protože jinak bychom se tady už nehnuli. Všechno oblečení, co už nenosím nebo mi je malé nemilosrdně dávám do oběhu nebo na charitu. Kámoška Italka dávala pryč oblečení, co je jí velký (mrcha!) a pár věcí, co se mi líbily, ale byly mi malý, jsem odvezla do Čr a rozdala méně obdařeným kamarádkám. To je koloběh života!

    OdpovědětVymazat
  20. Tak s tímhle absolutně nemám problém. Pokud to nepoužívám a nebo pokud by hrozilo, že to bude někde stát a padat na to prach, tak to buď letí do popelnice a pokud je to až příliš nové, na aukro. Dokonce jsem si z pokoje vyhodila už polovinu nábytku a klidně bych pokračovala dál. Ačkoli už tam skoro nic nemám. Jediné, co bych nikdy nevyhodila, jsou knížky. Ale ten zbytek? Nepotřebný bordel. Ten mi tam nesmí! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. máme to stejně, akorát já prodávám všechno, nové i staré a nejdůležitější jsou pro mě fotky :-)

      Vymazat
  21. Ako keby som čítala o sebe. Prišla som na to v momente keď sme išli prerábať byt=vystahovať všetko ako pri stahovaní sa. Byt sme prerobili, úložné priestory zväčšili, niečo sme povyhadzovali a zbytok nechali u rodičov na chalapu s tým, že "si to určite zoberieme". No a výsledok je taký, že momentálne máme byt zas primerane plný a naše staré veci sú stále u rodičov na chalupe a minulý týžden som s hrôzou zistila, že už vlastníme 3 ks žehličiek, asi 5ks panvíc, 2 ks sušiakov na prádlo, 2ks vysávačov a milión dalších vecí...Na jar to musím všetko prebrať, vyhodiť alebo predať. Nie nadarmo sa hovorí "radšej vyhorieť ako sa stahovať".
    Inak článok ma úprimne pobavil a smiala som sa ako blázon (scrabble v dánštine je top:)
    WiWi

    OdpovědětVymazat
  22. Taky jsem kdysi takhle skladovala... ale je to neštěstí. Hlavně pokud to vadí lidem, se kterými člověk žije. Žila jsem s takovým člověkem sběratelem a bylo to peklo. Rychle jsem se tím krámovat a hromadit odnaučila... taky několikerým stěhováním nejdřív po republice, pak z jednoho konce světa na druhý... když člověk musí nacpat svůj život do dvou kufrů, rychle pozná, co je v životě důležitý... Samozřejmě, všichni to máme nastavené jinak a proti gustu... ale nikdy nechci skončit jako otrok svých vlastních věcí a nepořádku.

    OdpovědětVymazat
  23. Jako terapii doporučuju se několikrát stěhovat a zakotvit v panelákovém bytě, hromadící tendence přejdou. Razím heslo "pokud jsem to nepotřebovala doteď, nebudu to potřebovat ani dál" a vyhazuju... :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Prosila bych zaslat ty krabičky. Mám netový obchod a nedostatek balicího materiálu. Díky předem :D

    OdpovědětVymazat
  25. Za život jsme se stěhovali čtyřikrát a naposledy jsme to museli hodně probrat. Když jsme nalezli dopis, ve kterém nám přijímají našeho již 25 letého syna do jeslí, uznali jsme, že máme doma fakt nepotřebné věci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale zrovna tohle bych si teda nechala, to musí být nostalgie jako blázen :)

      Vymazat
    2. Takový papír se dá naskenovat, když už ho mermomocí doma potřebuju :-)

      Vymazat
  26. Ja dodržiavam pravidlo: keď kúpim nové, tak rovnaké staré musí preč. Napr. nová žehlička znamená, že stará musí z domu, keď si kúpim nové tričko, jedno staré musí z domu a tak ďalej... Toto pravidlo je veľmi účinné, ale neaplikujem ho pri nenahraditeľných vecich, takže aj ja mám veci, ktoré schovávam len z nostalgie.
    Laura

    OdpovědětVymazat
  27. Mně stačilo nedávno vykramařit vánoční věci. Podotýkám, že Vánoce jsem mimo rodný dům slavila třikrát, z toho pouze jednou v současném bytě. Bilance: dva umělé stromky (malý a velký), dva věnce, sto padesát řetězů a svíčiček, o kouličkách se snad ani nezmiňuju. Část putovala k sestře na kolej, ale obávám se, že se to v lednu zase vrátí.

    OdpovědětVymazat
  28. Teď jsem se nedávno přestěhovala po 16 (bez bydlení na koleji). :-)
    Takže jsem ke třídění věcí vycepovaná. Ale staré dopisy a pár hraček nedám.

    Jinak bych se ráda přihlásila o ten scrabble v dánštině. Mně by se hodil. K.

    OdpovědětVymazat
  29. To velké plastové bílé U mám také :-) Je to k ledničce nebo pračce na kabel nebo hadici. Nejsem si jistá ;-) Jinak já v rámci sebezáchovy dělám velkou čistku jednou za 4 roky. A vždy zírám, co vše jsem byla schopna nashromáždit. A to poctivě v průběhu let vyhazuju a vyhazuju :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My měli takovou fintu, aby se to nenakupilo až do fáze, kdy už kvůli tomu nejde uklízet. Co kdo nevyužil, dal do almary a když už se tam nic nevlezlo, vzalo se to věc po věcí a co se už nedalo použít, putovalo do ekodvora.
      Jsem z rodiny s víc sourozencema, takže se u nás hodně taky dědily věci a míň toho se kupovalo. Čistka v almaře se dělala každý jaro.

      Vymazat
  30. Prosila bych ten vaflovač, děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  31. Taky jsem taková bývala. Ale jednou jsem s v náhlém popudu rozhodla všechno, co nutně nepotřebuji k životu, vyházet. A zatím mi nic nechybí.

    OdpovědětVymazat