Jak být in na svatbě v Koryčanech

Svatba bývá obvykle pro všechny zúčastněné velkou událostí. A je to tak v pořádku, koneckonců, je to pořád významný obřad. Je přitom úplně jedno, jestli se jedná o svatbu se stovkou hostů a rozpočtem několika desítek tisíc korun nebo o veselku skromnou, bez honosných šatů a opulentní hostiny. Vždycky by to měl být obřad důstojný.  

V Koryčanech (to je malé městečko, tedy spíš velká vesnice na Zlínsku) se ale ani s takovou svatbou moc nemažou. 

Nemaže se s ní nevěsta, ženich, svědci a dokonce ani úřednice, která při obřadu asistuje. A je to hodně smutná podívaná. 




Nevěsta se aspoň trochu snažila. Vůbec nevadí, že nemá šlehačkové šaty, závoj, vlečku nebo bůhvíco ještě. Její šaty jsou na malou svatbu v pořádku. Co ale v pořádku není, je zoufalé spodní prádlo. Na dalších fotkách je vidět, jak jí podprsenka špatně sedí, na zádech se jí zařezává do kůže. Navíc si spodním prádlem vyrobila i ošklivou pneumatiku kolem pasu, i když rozhodně není tlustá. Dobře střižené vyšší kalhotky by byly mnohem lepší. Boty mohly mít aspoň nízký podpatek, bílé baleríny vypadají, jako by se vdávala v papučích. 



Ženich, ten už má pořádné grády. Měl by mít sako. Rozhodně měl. Svatba byla v červnu. Ano, mohlo být pekelné vedro. Jenže stejně, jako společenský dress code diktuje ženám mít i v tom nejstrašnějším pařáku punčochy, pro muže platí, že si mají obléknout sako. A pod něj košili s dlouhým rukávem. Protože chlap v košili s krátkým rukávem může vyrazit na ryby nebo do hospody. Ale ne na vlastní svatbu! 

Tenhle ženich si navíc obléknul naprosto příšernou košili, která je mu tak o tři čtyři čísla větší. Kdyby se před obřadní síni strhla větrná smršť, budou ho hasiči sundavat z nejbližšího sloupu vysokého napětí, kam ladně odplachtí. 

A bude hůř: Máme tady svědky. To je teprve podívaná. Svědkyně si nejspíš odskočila odněkud z kanceláře. Od bankovní nebo poštovní přepážky asi ne, i tam by měla být oblečená o trochu vhodněji než do trika s jakýmsi podivným barevným potiskem. 

Pana svědka asi ani nemá smysl komentovat. Vyšisované džíny, košile s rozepnutým knoflíčkem ležérně přes kalhoty, tady chybí už jen tenisky a batoh na zádech.  



To ale ještě není všechno. Do absurdna celou tuhle svatbu dovedla úřednice, která asistuje oddávajícímu. Ta nejspíš sáhla do skříně po prvním kousku, který byl na vrchu. Obyčejný pestrobarevný hadrovitý top na ramínka s mašlí na zádech si může vzít na cestu na nákupy. Do obřadní síně rozhodně ne! Tady je prostě špatně všechno: materiál, barva, střih i odhalená ramena. 







Pořád ještě nejsme u konce. Na téhle svatbě byla i živá hudba.  Zatímco klávesistka je jako jedna z mála lidí v téhle obřadní síni oblečená aspoň trochu příčetně, zpěvák to bohatě vyvážil a vhodně tak doplňuje zbytek osazenstva.




 Jediný, kdo je oblečený tak, jak by měl, je oddávající úředník. I když na téhle svatbě by mě nepřekvapilo, ani kdyby měl tílko a kraťasy.

Přitom existují významově mnohem míň důležité události, které se v Koryčanech odehrávají, a na které se lidé dokážou obléknout vhodně a patřičně.




Jsou to ale výjimky. Naprostá většina z nich vnímá takové vítání občánků jako cosi na úrovni návštěvy místní hospody.  Takže k vidění jsou ty zmiňované kraťasy....



...mikiny...


...a samozřejmě legíny, oblíbený kus ze společenského šatníku každé moderní ženy (z Koryčan).



___________________________________________

Všechny fotky jsou z veřejně přístupné fotogalerie na webu korycany.cz

Vyzkoušeno: Kašmírový svetr

Je to pár měsíců, co mě oslovila firma Felipe.cz, jestli bych nechtěla otestovat některý z jejich výrobků a pak o tom napsat článek. Nechala jsem se přesvědčovat poměrně dlouho, protože nepatřím k těm blogerkám, co chrlí jednu recenzi za druhou, jen proto, že od firem můžou dostat za článek zadarmo šampon, sprchový gel nebo voňavé tkaničky do bot. Nad takovými nabídkami ani neuvažuju.

Na druhou stranu musím přiznat, že jsem byla docela zvědavá. Felipe.cz prodává výrobky z pravého kašmíru a semtam i z jiných vzácných tkanin. Jsou poměrně dost drahé, když se srovnají s běžnou konfekcí z obchoďáku. Nejspíš si musí být hodně jistí, že nenabízejí žádné hadry, když testování nabízejí zrovna mně. Navíc v mém šatníku nic ze stoprocentního kašmíru není. A tak jsem do toho šla. Konec vysvětlujícího úvodu.

Kašmír se řadí mezi nejexkluzivnější příze na světě. Vlna se získává vyčesáváním kašmírských koz, které žijí v himalájských oblastech. Ten nejkvalitnější kašmír se kozám vyčesává ze slabin, kde je vlna nejjemnější. A právě z kašmíru z Nepálu je i můj svetr. Celá výroba je ruční. I když se samotné svetry pletou na pletacích mechanických strojích. Jeden svetr vždycky plete jeden člověk. Stroje nejsou na elektřinu, tkalci je ovládají vlastní silou, počítají řádky a do výroby jim nikdo druhý nezasahuje.

Velká poptávka po kašmíru a jeho vysoká cena vede k tomu, že třeba v Číně vznikají obří velkochovy kašmírských koz. Vlna se stříhá a výroba se automatizuje, svetry se pletou na výrobních linkách. Výsledné výrobky ale zdaleka nejsou ani tak kvalitní, ani tak cenné, jako ty z ručních dílen v Nepálu.

Kašmírové svetry, šály, šátky nebo pašmíny vyrobené ručně z nejkvalitnější příze bývají mnohonásobně dražší, než běžná konfekce. Na Felipe.cz se nejlevnější svetříky prodávají od dvou a půl tisíce, pašmíny (kombinace 70 procent kašmíru a 30 procent hedvábí) od osmnácti stovek. Stejně tak se ale dá koupit svetr za devět nebo pašmína za deset tisíc.

 Svetry se liší střihem, barvou, ale hlavně počtem vrstev kašmíru. Ty nejtenčí mají dvě vrstvy a jsou velmi lehké, vyrábějí se i s krátkým rukávem. Nejsilnější svetry mají třeba deset vrstev a už jde opravdu o kousky do velkých mrazů.

A teď ke svetru, který jsem si vybrala. Jde o svetřík Vanessa v barvě kentucky blue z luxusní kolekce. Je z šesti vrstev kašmíru a stojí sedm a půl tisíce korun. Tady je na oficiální fotce prodejce:


Felipe.cz

Vybírala jsem rozumem. Když už kašmír, který je známý hlavně tím, že hřeje asi šest až osmkrát víc, než vlna o stejné tloušťce, pak by měl být teplý, na zimu a přes zadek. Roky, kdy jsem nosila svetříky do pasu i ve třicetistupňových mrazech už mám, naštěstí pro své ledviny, za sebou.

Vanessa se dá pořídit v jedenácti různých barvách. Vedle bílé a černé klasiky je to i několik odstínů fialové a šedé. Já si vybrala už zmiňovanou modrou.

A hned mám první výtku. Eshop na adrese Felipe.cz sice působí příjemně, našla jsem v něm spoustu informací (plus další na odkazované stránce kasmirovysvetr.cz), ale když jsem chtěla hledat mezi nabízeným zbožím, musela jsem se omezit jen na předem dané kategorie, třeba Pašmíny, Dámské / pánské svetry, Svetr do V, Kulatý výstřih, roláky. Kategorií je dost, ale nelze vyhledávat podle velikosti, barvy nebo ceny. Tuhle možnost bych rozhodně uvítala.

Balíček dorazil kurýrní službou naprosto bleskově. A teď budu mít druhou a poslední výtku. Svetr jsem totiž dostala zabalený jen v igelitovém sáčku a hedvábném papíru. Trochu bych očekávala, že svetr za takové peníze přijde v nějaké pěkné krabici. Stačil by obyčejný bílý karton, aby to dodalo "nákupu," (i když já nic nekupovala, jasně, já vím) trochu víc exkluzivity. Tu bych u takhle drahého svetru čekala. U svetru za dva a půl tisíce bych to neřešila.

Naopak musím pochválit samotný svetr. Oproti fotce v eshopu má lehounce odlišnou barvu, ale sama jsem poznala, že když jsem se ho pokoušela vyfotit, bylo skoro nemožné mít na všech fotkách stejný odstín. Když jsem ho vybalila, fakt mě dostalo, jak je neskutečně lehounký a jemný. I když jsem čekala, že stoprocentní kašmír takový bude, stejně mě to překvapilo.




U cedulky s pokyny k praní jsem objevila kousek odmotané příze, která je ve stejné barvě a kvalitě, jako samotný svetr.  Sice si nemyslím, že bych dokázala právě tenhle svetr roztrhnout, ale co kdyby...


Dalším překvapením bylo samotné zpracování svetru. Je perfektní. Jedno oko je jako druhé, švy jsou jako když střelí, lemy jsou úhledné a pružné. 


Zakončení výstřihu a ramenní švy jsou pevné a dobře drží tvar, stejně jako celý svetr. Prostě skvělá práce. Po stránce řemeslné nemám svetru co vytknout. 



I když se doporučuje vzít na sebe kašmírový svetr na jeden den a pak nechat výrobek den odpočívat, ten můj ani po dvou třech dnech nošení po sobě nevykazoval žádnou újmu.  Musím uznat, že na to, jak je lehounký, je vážně až překvapivě teplý. I když letos zatím příliš velké mrazy nedorazily, i v těch nejchladnějších dnech mi bohatě stačilo, když jsem si vzala slabý top, na něj tenhle svetr a pak už jen zimní kabát. Občas mi mrzly nohy, ale tělo ani jednou, A to je co říct: patřím totiž k lidem, kterým je zima od října do dubna téměř nepřetržitě, bez ohledu na to, kolik je venku stupňů.

I když je svetr ze šesti vrstev kašmíru, je velmi tenký a dobře sedí (Nosím velikost S a M, u tohohle svetru jsem si vybrala raději emko, raději mám svetry volnější, pod kterými se nerýsují spony od pásků). Velikost mi vyhovuje a odpovídá tabulce, která je na stránkách prodejce.  Na rozdíl od klasických teplých zimních svetrů si v tomhle nepřipadám nabalená jako medvěd chystající se k zimnímu spánku, naopak mám pocit, že je to jeden z mála kousků oblečení, který je vhodný do mrazu, hřeje a přitom válečkoidně nezdeformuje postavu.

O kvalitních kašmírových svetrech se říká, že je stačí vyprat jednou za měsíc. Já ten svůj vyprala vážně asi po měsíci. Je fakt, že to snad ani nepotřeboval. Možná je to trochu tím, že jsem s ním zacházela velmi slušně a opatrně, nenosila jsem ho nepřetržitě, nepolila ho třetí den kafem, ani jsem na sebe nenakydala kus oběda.

Prala jsem ho tak, jak se obvykle doporučuje, to znamená ve vlažné vodě, místo pracího prášku jsem použila šampón na vlasy. Chvíli jsem byla v pokušení mu dopřát i kondicionér, nakonec jsem si to rozmyslela a zůstalo jen u šampónu. Svetr jsem v umyvadle spíš vykoupala než vyprala, vymáchala jsem ho opatrně taky ve vlažné vodě a pak z něj vodu jemně vymačkala. Sušila jsem ho položený na dvou tlustých ručnících stejně, jak to s vlněnými svetry dělávala kdysi moje babička. Do druhého dne byl suchý a nebylo nutné jej ani přežehlit. Původní tvar drží pořád a když se na sušení dobře urovná, vypadá jako nový i bez žehličky. Asi nemusím dodávat, že stejně jako vlněné svetry se ani ty kašmírové nemají věšet na ramínko, aby se zbytečně nevytahávaly.

Asi po dvou měsících jsem si všimla, že na vnitřní straně svetru, tam kde se tře o pásek na kalhotách a sukních, jsou jemné žmolky. Nebylo jich moc, daly se jednoduše smést rukou a na svetru to nenechalo žádné stopy. Přikládám to tomu, že každá příze se na extra namáhaných místech vždycky trochu sežmolkuje. V dalším kritickém místě. kde se rády žmolky dělají - tedy v podpaží, jsem žádné zatím nenašla. Kašmírový svetr by měl ve výborné formě vydržet několik let. Ten můj tak zatím působí.

Takhle ten můj kašmírový kousek vypadá v reálu. Fotka není z fotoateliéru, není upravovaná ve Photoshopu, s výjimkou drobného vyvážení barev. Chtěla jsem, aby byla co nejobyčejnější, na běžné konfekční nemodelskovské postavě a co nejvíc se blížila skutečnosti. Drobné varhánky na rukávech jsem si způsobila sama - často si totiž vyhrnuju rukávy, když se vrhám do práce. Po pár hodinách se ale svetr sám vyrovná. 




Sečteno a podtrženo: Kašmír rozhodně ano, ale jedině od ověřeného prodejce nebo výrobce. Tedy pravý kašmír pocházející z tradiční výroby podle tradičních postupů, nikoliv z velkochovů. Na našem trhu se objevuje spousta kašmírových výrobků, které jsou z nekvalitního kašmíru anebo rovnou mají se skutečným kašmírem společnou jen cedulku. Velmi často se prodávají kousky z přízí, které neobsahují kašmír vůbec, anebo jen v mizivém množství. Problém je to hlavně u pašmín. Kašmírovou pašmínu za dvě stovky fakt nekoupíte. Kašmírový svetr za pětistovku taky ne, pokud se vám nepodaří narazit na poklad v nějakém second-handu.


 Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že budu nosit stoprocentní kašmír, asi bych si poklepala na hlavu, že nejsem cvok, abych si kupovala něco tak drahého. Teď si ale říkám, že by se mi možná ještě nějaký další kousek v šatníku hodil. Když si spočítám, kolik peněz každý rok utratím za laciné svetříky z konfekce, které nenosím víc než dvě sezóny, už mi podobný svetr nepřipadá tak strašně nedostupný.  A fakt, že začínám být přesvědčená, že se něco takového vyplatí mít v šatníku, v žádném případě nesouvisí s tím, že jsem svetr dostala od firmy, která kašmír prodává. Moje podmínka totiž byla, že recenzi napíšu, ale nikdo mi do ní nebude ani v nemenším kecat.

_________________________

A příště si povíme něco o tom, jak být in na venkovské svatbě.