Oltář na tapetě

Už jsem tady jednou psala o své fascinaci facebookovou skupinou Ikea inspirace. Ujíždím taky na její sesterské Inspiraci z našich domovů. Začalo to nevinně. K oběma skupinám jsem se připojila, když jsme rekonstruovali a zařizovali byt. Občas se v nich totiž dal najít zajímavý nápad. No, spíš výjimečně než občas, ale dal. Ze skupin jsem se ani po nastěhování neodhlásila. Začaly mě totiž vážně bavit.

Dostávají mě šílené dotazy, o kterých jsem už psala. Bavím se nad fotkami někdy naprosto nevkusných interiérů, u kterých se hromadí lajky a nadšené komentáře. Děsí mě rady členek skupin bezradným kolegyním. Celé je to taková velká přehlídka českého nevkusu. A pěkný zdroj témat právě pro tenhle blog.

A proto si dnes povíme, jak správně zařídit takový pěkný český trendy obývák.

V obýváku je naprosto nejdůležitějším kusem zařízení televize. Měla by být velká, placatá a viset by měla pokud možno co nejvýš. Vykašlete se na doporučení odborníků, že ideální je mít střed obrazovky přibližně ve výšce očí. To není in! In je mít televizi zavěšenou na zdi v co největší vzdálenosti od podlahy. A je úplně fuk, co na to vaše krční páteř.  Móda je holt móda. Musí se pro ni něco vytrpět.







Zasekávat kabely od televize, přijímače, přehrávače, settopboxu nebo antény do zdi není nutné. Není ani nutné zavěsit televizi na nějaký panel, který kabely skryje. Stačí je nechat volně viset. Skutečný estét použije bílou umělohmotnou lištu. Ideálně na zeď v nějakém módním odstínu. Nejvíc frčí tyrkysová, fialová a jedovatá zelená, čím dál oblíbenější jsou taky odstíny hnědé a kapučíno.









Na stěně, kde visí televize, by mělo být naprosté minimum nábytku. Jen tak se podaří vytvořit to správné místo připomínající oltář. Knihovny (nedejbože s knihami uvnitř!) nebo jakékoliv obrazy (kromě troj a vícedílných barevných prefabrikátů z hobbymarketu) jsou naprosto nepřípustné.

Postačí televizní stolek nebo skříňka, čím nižší, tím lepší. Aspoň se do prostoru pod obrazovkou vejdou překližková, umělohmotná nebo polystyrénová písmena, ze kterých se dá složit nějaký důležitý nápis. Třeba family, dream, home, love nebo vole(pro rebelské domácnosti). Nápis by neměl být česky, páč to není dost kůl.




Kolem televize se obvykle umisťují poličky. Mělo by jich být víc a neměly by být v jedné rovině. Tři poličky v různých výškách jsou nejlepší. Protože knížky nemáme (máme velkou placatou televizi!), dáme na ně svícínky, sošky, lampičky, andílky, rámečky, umělohmotnou konvičku na zalévání těch dvou kytek, staré hodiny, misky, cokoliv natřené na bílo (zručnější natřou na bílo a vyrobí pseudopatinu), srdíčka, vonné tyčinky, aromalampy, dózy a krabičky s čímkoliv, vázičky, sbírku čehokoliv a jiné pracholapače a nakonec ještě hodně věcí, které svítí a blikají.



Protože všechny tyhle cetky budou vedle obří televize poněkud ztracené, je potřeba zeď doladit. Povolené jsou nějaké ty miniaturní rámečky s fotkami. Zásadně je věšíme na zeď chaoticky. Pokud nezvládáme chaos vytvořit sami, kolegyně z inspirace poradí.

Zeď je stále prázdná a vypadá divně.  I s tím si umějí členky obou skupin poradit. Dejte tam tapetu! Pokud možno tedy jen pruh tapety, aby se pěkně vyčlenil prostor oltáře. Teda televize. Nejmódnější jsou tapety napodobující kámen, dřevo nebo cihlu. Ideální jsou především do paneláků. Trendy jsou taky různobarevné vzory. Ladíme je plus mínus osm odstínů s barvou protější zdi, sousední zdi by měly mít barvy zase jiné, aby bylo vidět, že jsme moderní domácnost.








Kdo nemá tapetu, dá tam samolepky na zeď, jak kdo má chuť.  Nejvíc in jsou už jednou zmiňované nápisy Home (abychom věděli, že nejsme na návštěvě u sousedů), Love (jako že se máme rádi), Family anebo jiné duchaplné výkřiky. Mezi českými texty zatím vede Domov je tam kde je láska. Bez čárky. U samolepek není důležité, jestli jsou gramaticky správně. Důležitý je obsah! Koukat pár měsíců nebo let na větu s hrubou chybou, to přeci vydržíme, když máme obývák podle nejnovější módy.  





Vhodným doplňkem k televizi jsou i řady zásuvek nebo kabely čouhající ze zdi těsně pod obrazovkou, pokud jsme je do stěny zasekali.




Pokud se s podobně zařízeným obývákem pochlubíme na facebooku, čekají nás tisíce lajků.



____________________________________

Zdroj fotek: facebookové skupiny Ikea inspirace a Inspirace z našich domovů. Obě jsou sice uzavřené, ale po odeslání žádosti o členství se do nich přijímá každý zájemce.   

Čestné prohlášení: Protivná blondýna žije v bytě, ve kterém jsou úplně všechny stěny bílé. Není v něm ani jedna tapeta, samolepka na zdi nebo nápis. Velikost televize je přiměřená velikosti obývacího pokoje i frekvenci zapínání přístroje. Okolo televize jsou knihy, obrazy (vesměs nepříliš drahé grafiky od skutečných výtvarníků. Pověšené v jedné rovině) a několik živých květin.



Prapodivná taktika Slevomatu. Nebo charita?

Když se řekne Slevomat, snad každý si okamžitě představí nakupování zlevněného zboží nebo služeb. Jenže i Slevomat má svoje fígly, jak zákazníky trošku popošoupnout k tomu, aby si něco koupili. A navíc, aby si koupili zboží, které zřejmě vůbec není zlevněné. 

Slevomatový fígl má jméno Markus Pedriksen. Pod touhle značkou se prodává vesměs tuctový zahradní nábytek, prachobyčejné trampolíny, nijak extra zajímavé cestovní kufry, pelíšky pro psy, škrabadla pro kočky a spousta dalších nijak ohromujících výrobků. Donedávna se daly koupit výhradně jen přes Slevomat. Před nějakým časem je do prodeje zařadil i slevový server Bonami.cz (o kterém jsem byla až do té chvíle přesvědčená, že tíhne většinou jen k designovým a velmi často i zajímavým kouskům). 

markuspedriksen.com


Všechny výrobky nabízené pod značkou Markus Pedriksen jsou vždy ve slevě. A jde o slevy velké, obvykle v rozmezí mezi šedesáti a osmdesáti procenty z původní ceny. 

Samotný Slevomat o značce Markus Pedriksen tvrdí: "Markus Pedriksen® je nová značka, která chce přinášet kvalitní a designově pěkné zboží do vašich domovů, a to při udržení příznivé ceny."

A to mě trochu zarazilo. Jde o novou značku, ale vyrábí spoustu různorodého zboží od květináčů přes kancelářská křesla až po dárková balení kosmetiky. Jde o novou značku, ale její výrobky nabízí Slevomat s obrovskou slevou. A tak jsem začala trochu pátrat.

Markus Pedriksen je hodně tajemný. Existují sice webové stránky značky, jenže jsou takové… podivné, řekla bych. Jde vlastně o web, na kterém jsou fotky údajných výrobků téhle firmy s velmi stručným popisem. Chybí jakékoliv kontaktní informace, není na něm ani jediná zmínka o výrobci, o zemi původu,  nic o službách zákazníkům, nic o možnostech objednávky zboží. Vůbec nic. Jediné, co se na webu kromě popisu několika výrobků uvádí, je následující tvrzení:

„Nábytek Markus Pedriksen má certifikát mezinárodní neziskové organizace FSC (Forest Stewardship Council), který znamená šetrný přístup k životnímu prostředí při výrobě, ochranu domorodců i solidní mzdu a bezpečné pracovní nástroje pro pracovníky v lesích.“

markuspedriksen.com


To tvrzení je nejspíš naprostý nesmysl. Organizace FSC skutečně existuje a uděluje poměrně velmi prestižní certifikáty. Jenže ty vůbec neřeší třeba mzdu nebo bezpečné pracovní nástroje. Výrobci nábytku je můžou získat až po obsáhlém auditu, který prokazuje, že jejich výrobky nepřispěly k devastaci lesů či pralesů nebo že nepodporují nezákonnou těžbu dřeva. 

czechfsc.cz


Každý výrobce, který certifikát získá, dostane spolu s ním i unikátní kód. Podle něj se pak dá snadno dohledat v mezinárodní databázi FSC. Protože Markus Pedriksen žádný oficiální certifikát s kódem nezveřejňuje, pokusila jsem se jméno firmy najít aspoň ve veřejné databázi FSC. A tam prostě Markus Pedriksen není. Celé to na mě působí zvláštně. Skoro jako by se firma chtěla chlubit certifikátem, který vůbec nemá. 



czechfsc.cz

Ono totiž nejspíš ani o výrobce nejde. Markus Pedriksen není žádná fabrika, která by vyráběla nábytek a psí pelechy. Je to jen značka. Značka, kterou si zaregistroval samotný Slevomat.



upv.cz


Jedná se o stejný postup, jaký si oblíbily třeba velké obchodní řetězce – vytvoří si vlastní značku, i když samy vůbec nic nevyrábějí. Jen pod ní prodávají třeba jogurty. Billa má privátní značku Clever, Tesco ji pojmenovalo jednoduše po sobě a třeba Albert má kromě jiných, které odkazují na název řetězce, třeba i značku Euro Shopper. Slevomat šel cestou jinou. Zvolil si název, který zní trochu světově, trochu exoticky, přitom ale ani nenaznačuje, z jaké země by mohly výrobky pocházet. A zní to rozhodně dráž, než kdyby se snažil prodávat zahradní lehátka se značkou Slevomat.

Slevový portál nikde moc nezveřejňuje, že Markus Pedriksen je jeho vlastní značka. Dohledat se to dá jen v databázi registrovaných ochranných známek. Jen slovenský Zľavomat, který patří pod ten český, se kdesi pochlubil, že jde skutečně o vlastní privátní značku.

A teď to nejzajímavější: Výrobky se značkou Markus Pedriksen prodává Slevomat, stejně jako všechny ostatní, se slevou. Jenže, když si je sám nechává vyrobit, jak pak může tvrdit, že zahradní set stál původně deset tisíc korun a on ho nabízí za třetinu? Znamená to, že si ho skutečně nechal vyrobit, zabalit, dovézt a uskladnit dohromady za deset tisíc za kus a teď ho posílá do světa se sedmitisícovou  dotací? Nebo že obchoduje se zbožím, na kterém dvě třetiny tratí? Nebo si tu slevu vycucá z prstu, prodává za sumu, za kterou se mu to vyplácí, ale zákazníkům podsouvá vymyšlenou původní cenu, aby měli pocit, že ušetřili?

Trochu jsem popátrala i po zboží, které má podle Slevomatu značku Markus Pedriksen. Nebo jinou značku, aby se prostě hodila do krámu. Zaujaly mě třeba kosmetické balíčky, které jsou údajně značky The Bath Shop by Markus Pedriksen. Slevomat je prodával s úžasnou slevou. 



slevomat.cz


slevomat.cz


slevomat.cz


slevomat.cz

Asi je jen strašná náhoda, že naprosto stejné kosmetické sety se znaškou The Bath Shop se dají koupit na asijských prodejních velkoportálech. Když si u nich Slevomat objedná větší množství kousků, zaplatí za jeden od deseti centů po dva dolary.  

alibaba.com

baichuanuk.com

Je ale možné, že se opravdu jedná jen o strašnou náhodu a že se Slevomat skutečně dal na charitu, nakupuje draze a prodává levně, aby si český zákazník taky trochu užil. Já osobně mám ale pocit, že za vším je spíš jen poněkud nefér obchodní taktika.