Giulletin butik ve zbořeném domě

Množství spamů a nevyžádaných obchodních sdělení v mailech s blížícími se Vánoci raketově stoupá.  Mezi tou záplavou hromadných mailů mě zaujal ten od Giulleta boutique. Značkové kabelky za výprodejové ceny, to zavání vždycky nějakým průšvihem. (Po rozkliknutí se obrázek zvětší na čitelnou velikost).









Je to poměrně amatérský spam. Žádné líbivé obrázky nebo barvičky, jen strohý text a klasický nátlak, že tahle akce dlouho trvat nebude. Mail jsem pustila z hlavy, jenže dnes přišel další. Tentokrát s nenápadným sdělením o kabelkách značky Gucci.




Tentokrát už jsem se na ten nový eshop tedy podívala.




Giulleta Boutique, který provozuje jakási Karla Kuťáková, prodává pouze kabelky. Tvrdí o sobě, že je maloobchodní firma dovážející luxusní kabelky ze zahraničí. Nesnažíme se konkurovat velikostí ani kvalitou jiným internetovým obchodům... Hezky řečeno, zvlášť to o té kvalitě. 

...snažíme se hlavně o to, aby všichni naši zákazníci byli se svým nákupem spokojeni a především, abysme jim mohli nabídnout ceny, které v jiných internetových obchodech nenajdou.  A to se nám daří velmi dobře díky schopnosti odebírat veškeré zboží za velkoobchodní ceny od našich zahraničních dodavatelů... Budu předstírat, že to do očí bijící abysme jsem neviděla. Budu předstírat, že žiju v přesvědčení, že spousta eshopů odebírá zboží za velkoobchodní ceny od zahraničních dodavatelů. 

Naše zboží je té největší kvality, originální výroby a to vše je podloženo certifikáty původu a pravosti, které jsou dodávány ke každému prodanému kusu. A teď prosím ještě tu o Karkulce, pokud možno se správnou interpunkcí. Děkuji. 





Jo, kabelka Gucci za jedenáct stovek, Louis Vuitton za tři tisíce, Michael Kors za sedm stovek. Anebo za pěkných pár tisíc,  podle typu kabelky. To bude určitě originál za velkoobchodní cenu. Dodavatelé značky Gucci určitě poskytují svým odběratelům třeba tuhle kabelku, která se skutečně běžně prodává za pár desítek tisíc korun, za tak směšnou cenu, že i se ziskem se dá střelit za čtvrtinu a ještě na ní vyděláte. 



Tedy, pokud nejde o tyhle zahraniční dodavatele: 



Tentokrát nebudu rozebírat jednotlivé kousky v nabídce Giulleta Boutique, ani porovnávat ceny. Rovnou se podíváme, co je tenhle butik s luxusními kabelkami vlastně zač. 

Moc toho o sobě neprozrazuje. Jen adresu, poměrně prestižní adresu. Soukenická 12, Praha 1. Problém je trochu v tom, že v Soukenické ulici žádný dům s číslem popisným nestojí. Už je zbouraný. A byl kolem toho docela poprask. 




Dopátrat se jakýchkoliv dalších podrobností o firmě je trochu problém. Jde to až ve chvíli, kdy se pokusím objednat si jednu z těch zázračně levných kabelek. Napřed se musím prokousat vyplňováním kolonek, pak následuje volba způsobu placení. Dobírka za víc než tři stovky zvolit nejde, stejně tak platba přes PayPal.


Až po odkliknutí bankovního převodu se konečně se objeví kolonka, kterou musím zaškrtnout, abych dala najevo, že souhlasím s obchodními podmínkami. A konečně si je můžu přečíst. Jsou malým písmem, v příšerném formátování a když je překopíruju do příčetnější verze ve Wordu, mají třináct stránek. Kdo by se s tím četl... 


Jestli někdo čeká, že v nich je uvedené třeba IČO firmy, korespondenční adresa a další důležité údaje, je na omylu. Je to jen stažená verze běžných obchodních podmínek, jakou používají stovky eshopů. Jen je poměrně dost anonymizovaná.  Jenže na jednom místě Karle Kuťákové trochu ujela ruka, a tak se jí do textu dostala adresa, kterou se asi chlubit nechtěla. 




Jde o místo pro uplatnění reklamace. Na té samé adrese v Jihlavě skutečně jakási Karla Kuťákové existuje. A už léta podniká. Svým identifikačním číslem ani dalšími údaji se ale na webu Giulleta boutique (který má anonymní webovou registraci od prvního prosincového dne letošního roku) rozhodně nechlubí. Ty lze dohledat až v živnostenském rejstříku.  


Sídlo firmy je v rodinném domě v Jihlavě. Mám trochu strach, že tam brzy budou stát fronty naštvaných zákazníků, kterým místo zaručeně originální kabelky od Vuittona přišel v lepším případě laciný padělek z Asie. V tom horším cihla nebo balík starých časopisů. Možná, že u toho bude aspoň ten slibovaný certifikát pravosti. 

Klidně si dovolím dát ruku do ohně za to, že nikdo ze zákazníků butiku originální kabelku nedostane. Za ty peníze, za jaké se tam kousky proslulých značek nabízejí,  totiž opravdu zahraniční dodavatelé nedodávají ani přívěsky na klíče. Ani v případě, že přechodně zešílejí. 

V předvánoční době přechodně šílí spousty lidí pod tlakem, že za chvíli je Štědrý den a oni nemají ještě ten hlavní dárek pro někoho blízkého. Až vás tohle šílenství přepadne taky, zkuste ve světlých okamžicích přemýšlet, než nakoupíte v podobném obchodě, jako je ten Giulletin. 

_______________________________________

Screenshoty: giulletaboutique.com, google.com, lidovky.cz, Živnostenský rejstřík. 

Velký kšeft bez papírů

Dnes to nebude ani vtipné, ani zábavné, dnes to bude jen naštvané.

Je to už pár týdnů, co jsem na vlastní oči viděla naprosto zbědovanou kočku. Byla to britská kočka, které se kdosi zbavil. Pravděpodobně pocházela z  množírny, kde měla za úkol rodit další a další koťata, bez ohledu na cokoliv. Když už bylo jasné, že další porod nejspíš nepřežije, protože byla opravdu v zoufalém stavu, "chovatelé" ji prostě vyhodili na ulici. Že kočka, která byla zvyklá být s lidmi, nemá ve stavu, v jakém byla, šanci přežít sama venku, to je nezajímalo.

Začala jsem se o množírny trochu víc zajímat, objevila pár facebookových stránek, které se na ně snaží upozorňovat, přečetla jsem spoustu seriózních i neseriózních článků, mluvila jsem s lidmi z útulků, s veterináři, s chovateli. A mohla bych napsat desítky stránek, po tom, co jsem se všechno dozvěděla. I tenhle text vzniká mnohonásobně déle, než kterýkoliv jiný. (Tak to koukejte ocenit!)

Na mnohastránkovou práci tady nemám dost místa, tak se pokusím být stručnější: Prosím, nekupujte si zvířata bez průkazu původu. Nikdy! Nekupujte psy a kočky od lidí, kteří nemají registrovanou chovatelskou stanici. Jen tím podpoříte zmetky, kteří chtějí na koťatech a štěňatech hodně vydělávat. I když sami nechcete mít chov, vždycky plaťte jen za zvíře papírové z registrované stanice. Nebo si zajděte pro kotě či štěně do útulku. Podporováním množitelů jen podporujete utrpení zvířat.  

Za množírnu se obvykle označuje chov psů nebo koček, které nemají průkaz původu. Nemusí přitom jít o chov, ve kterém je deset koček nebo patnáct fenek. Osobně považuju za množitele kohokoliv, kdo má nepapírové zvíře a nechává ho vědomě a záměrně nakrýt.

Předesílám, že vůbec nepokládám psy a kočky bez průkazu původu za jakkoliv méněcenné. Když jsem byla malá, měli jsme vždycky psa i několik koček. Všechno to byly vesnické směsky, které se křížily podle toho, jaký pes nebo kocour zrovna potkal ten správný protějšek za vesnicí u pole. A byla to báječná zvířata.

Nikoho tenkrát nenapadlo, že by si dovolil křížence prodávat. A prodávat za velké peníze. Dnes je to výnosný byznys.

Koupit se tak dají třeba bíločerní němečtí ovčáci...




...egyptská kočka, která vypadá jak sphynx...


...staford, tedy pardon, prý stafort, co připomíná křížence jorkšíra...



...nebo bengálská kočka, která je spíš siamská...



...a nakonec štěňátka, která žijí v krásném prostředí ve sklepě a chovatelka se jich potřebuje zbavit.






Výkonné množírny ale vědí, co prodávat a jak by to přibližně mělo vypadat. Mezi kočkami jsou už nějaký čas nejoblíbenější britské kočky (naprosto to chápu, máme v rodině několik britek a jsou vážně úžasné, mezi množiteli jedou ve velkém modré a whiskas), velká móda jsou i mainské mývalí kočky a nahaté sphynx.

Množírny to vědí, a tak chrlí koťata a štěňata jak na běžícím pásu. Jako jeden muž pak tvrdí, že jsou sice bez průkazu původu, ale oba jejich rodiče ho mají. Ceny se velmi často pohybují na stejné úrovni, jako u mláďat z ověřeného registrovaného chovu.





Takové ragdolly, jaké nabízí množírna z Holohlav, pořídíte za stejnou cenu z registrovaného chovu bez problémů. Britská koťátka s průkazem původu po naprosto špičkových rodičích můžou klidně stát deset dvanáct tisíc korun. I víc. Běžně se ale prodávají za čtyři tisíce. Sphynx s průkazem původu vyjde průměrně na šest až sedm tisíc. Ale proč si nekoupit nepapírové kotě se zvláštníma červenýma očima?  


Paní množitelka jen zapomněla podotknout, že její kočky mají červené oči, jen když je fotí a napere jim blesk do čumáku. U první fotky se jí to trochu vymklo z ruky.

Mezi množitele bych klidně zařadila i majitele nepapírových kocourů, kteří nabízejí krytí. Komukoliv, kdo zaplatí.




A ještě jeden příklad krásného ztělesnění lidské blbosti:



Je samozřejmě naprostá pitomost, že by fena nebo kočka měla mít mláďata. Není to pravda. Zvířata nemají biologické hodiny jako my. Rozmnožování je pud, Když je necháme vykastrovat, nijak tím nebudou trpět. Naopak, i když kastrace obnáší určitá rizika, jsou daleko menší, než ta, která obnáší březost, porod a péče o potomky. (Navíc kastrace snižuje i rizika některých onemocnění). A to pomíjím snahu nakrýt fenku, i když se může zbláznit bolestí, jak píše tahle milující chovatelka. 

A teď k tomu nejdůležitějšímu: 

Koupě jakože "čistokrevného" kotěte nebo štěněte bez průkazu původu je obrovský risk. U papírového zvířete existuje jistota, že bude z chovu testovaného, zdravého a že jeho rodiče mají správný vzhled a povahu. 

Spojení dvou papírových zvířat předchází mimo jiné i výběr vhodného protějšku tak, aby se nekřížila zvířata příbuzná nebo taková, jejichž spojení by nemuselo dopadnout dobře. Pokud si koupím nepapírové mládě, můžu věřit tomu, že oba jeho rodiče jsou zdraví. Můžu věřit tomu, že oba rodiče jsou stejné rasy. Můžu doufat, že nebudou trpět žádnou vážnou chorobou, že nenechám tisíce na veterině a že mi neumře za pár týdnů nebo měsíců. Můžu věřit, že ze zvířete nevyroste nezvladatelný magor. Můžu věřit všemu, co mi prodejce řekne. Protože mi nic jiného nezbývá.  






Množírna s klidem prodá kotě nebo štěně, které ještě potřebuje pít mateřské mléko a být s matkou, aby se dobře vyvíjelo fyzicky i psychicky. Třeba u koťat můžou registrovaní chovatelé podle pravidel svazu chovatelů prodávat koťata až od třinácti týdnů věku a u nechovných koček se důrazně nedoporučuje jít pod deset týdnů. 





Množírna, tedy i množitel jedné kočky, který ji nechává znovu a znovu nakrýt, obvykle naprosto kašle na pravidla. Třeba o tom, že není dobré mít od jednoho zvířete vrh častěji než jednou za rok nebo za dva. (Ostatně, kočka nebo fena podle něj musí zabřeznout tolikrát, kolikrát to jen jde, aby se vyplatila. Že to pak těžce odnáší na zdraví, nezájem).

Množitelé vám klidně štěně předají na parkovišti nebo u benzínky. Když už vám dají nějaké doklady, bude to maximálně jejich oblíbený PP, tedy Pet Pas - očkovací průkaz. Někdy ani ten ne. Často hrají na city - spousta lidí už si koupila zvíře jen proto, že ho chtěla dostat z příšerných podmínek, ve kterých vyrůstalo. A to nejspíš viděli tu bídu ještě pěkně navoněnou, pokud je vůbec množitel pustil dál než do předsíně. Zvíře totiž pro ně bývá jen zdroj peněz a podle toho se k němu chovají.

Zvíře s průkazem původu stojí vždycky peníze. Chovatelé musí mít registrovanou chovatelskou stanici (seznam kočičích třeba tady nebo tady a psích tady). Zvíře, které chtějí uchovnit, musí například splňovat standardy plemene včetně povahových rysů, musí mít často velmi rozsáhlé zdravotní testy, chovatel musí dodržovat chovatelský řád, obvykle také absolvuje nějaké výstavy, u některých psích plemen jsou povinné i výkonnostní zkoušky.

Štěňata a koťata z chovatelských stanic se prodávají zdravá, správně vyvinutá, očkovaná, odčervená a někdy i kastrovaná, pokud nejsou určená k chovu.

Neexistuje nadpočetný vrh, tedy množiteli oblíbená fáma o tom, že kromě jednoho kotěte nebo štěněte mají všechna průkazy původu a tohle jediné je nad jakýsi smyšlený limit a proto nemá papíry. Průkaz původu dostane každé zvíře z registrovaného chovu a schváleného spojení. Pokud má nějakou vadu, třeba vývojovou nebo vzhledovou, mívá to v průkazu poznamenané s tím, že není určené k chovu.

I v případě, že sami nechceme zakládat chovatelskou stanici, je zvíře s průkazem původu správná volba. Pokud chceme bezpapírové kotě nebo štěně, jsou jich plné útulky. A nejen kříženců, ale i těch, kteří jsou přinejmenším tak čistokrevní, jako jejich protějšky z množíren. Stačí jen zapátrat.

Množírny u nás nejsou bohužel nelegální, v každém případě jsou ale nemorální. A každý, kdo si od nich koupí zvíře, je jen podporuje v dalším množení. Tak, kde je poptávka, bude vždycky nabídka. Chtít po inzertních portálech, aby eliminovaly inzeráty množíren, je taky nereálné, protože i jim množírny přinášejí kšeft.

Ale pokud pořád ještě nevíte, jestli zvíře z chovatelské stanice nebo z inzerátu a bez papírů, hoďte si do Google slovo množírna a klikněte na obrázky. Já na ně nemám žaludek. Ale někomu to třeba otevře oči.

________________________________________

Screenshoty: sbazar.cz, bazos.cz a facebookové stránky zaměřené proti množírnám a množitelům.