Cukrovka 1. typu v kostce
Rychle, stručně a přehledně co je to cukrovka, jaké hlavní typy cukrovky existují, jak se projevuje, diagnostikuje a léčí cukrovka 1. typu a jaké zdravotní komplikace hrozí do budoucna, pokud pacient nedodržuje vhodnou léčbu a životosprávu.
Cukrovka či také úplavice cukrová, odborně diabetes mellitus, je onemocněním, při kterém organismus není schopen udržet koncentraci (hladinu) krevního cukru (glukózy) v krvi v normálních mezích. Důvodů vzniku diabetu je několik a podle nich rozlišujeme různé typy: cukrovka 1. a 2. typu, sekundární diabetes, gestační (těhotenský) diabetes a cukrovka typu MODY.
Nejrozšířenějším je cukrovka 2. typu (700-800 tis. pacientů v ČR). Těhotenskou cukrovkou rozumíme diabetes, který se poprvé objevil během těhotenství a po porodu vždy mizí, sekundárním diabetem nazýváme nemoc, která je výsledkem jiného onemocnění (např. chronického zánětu slinivky břišní).
Cukrovka 1. typu
Vzniká v důsledku ničení specifického typu buněk – beta-buněk, které se nacházejí ve slinivce břišní. Beta-buňky produkují hormon zvaný inzulín. Ten je důležitý ke snížení hladiny krevního cukru a k „otevření“ tělních buněk pro příjem glukózy.
Diabetes prvního typu řadíme mezi autoimunní onemocnění – obranyschopnost je namířena proti části vlastního těla, zde proti beta – buňkám slinivky. Příčiny nejsou zcela odhaleny, spouštěčem mohou být některé specifické infekce (např. příušnice, zarděnky), chemikálie nebo léky u již předem dědičně ovlivněného jedince.
V důsledku úbytku inzulínu a relativní převahy hormonů, které hladiny krevní cukru zvyšují (glukagon, adrenalin, růstový hormon a kortizol), začne stoupat hladina krevního cukru (glykémie). Inzulín je nepostradatelný pro využití a zpracování glukózy jednotlivými buňkami. Při jeho absenci buňka není schopna využít glukózu jako zdroj energie a proto využívá „náhradní zdroje“.
V tomto případě jsou to např. ketolátky, které vznikají oxidací mastných kyselin. Zdrojem těchto kyselin je tuková tkáň. Na jedné straně tyto kyseliny působí jako náhradní zdroj energie, na druhé straně způsobují okyselení krve (ketoacidózy). Ta je pro lidské tělo značně nevýhodná, způsobuje minerálový rozvrat a dále pak může způsobit bezvědomí až smrt.
Věk nemocného: diabetes prvního typu vzniká nejčastěji u dětí a mladých dospělých, kdy zánik beta-buněk bývá rychlý a diabetes se projevuje klasickými příznaky, velmi často akutním rozvojem ketoacidózy.
Příznaky: prudký váhový úbytek, velká žízeň, časté močení, velká únavnost, opakující se kožní infekce, zejména plísňové, zhoršení zraku.
Diagnóza: o diagnóze cukrovky svědčí přítomnost klinických příznaků a náhodná glykémie vyšší než 11,1 mmol/l.
Léčení: spočívá v injekčním podávání inzulínu; inzulínové přípravky mohou inzulín produkovaný slinivkou snadno nahradit, protože jsou stejné jako inzulín produkovaný slinivkou zdravého člověka. Léčba inzulínem by měla vždy probíhat jako tzv. intenzifikovaný inzulínový režim, který nejvíce napodobuje přirozenou sekreci inzulínu.
Existuje několik druhů inzulínových přípravků, které se liší rychlostí vstřebávání a délkou působení:
• krátce působící inzulíny (účinek nastupuje za 15-30 minut po podkožním podání, vrcholí za 1-3 hodiny a trvá obvykle 4-6 hodin, měl by být aplikován do paže nebo břicha).
• středně dlouho působící inzulíny (účinek s mírně zpožděným začátkem a delším trváním; začátek působení za 1-2,5 hodiny, maximální účinek za 4-12 hodin po injekci a doba působení 12-16 hodin, měl by být aplikován do stehna).
• kombinované inzulíny (obsahují krátce působící i středně dlouho působící inzulín, měl by být aplikován do břicha, paže nebo stehna).
• variantou na léčbu „klasickými inzulíny“ jsou tzv. inzulínová analoga. Jedná se o inzulíny, u kterých je upravena základní molekula inzulínu. Touto úpravou se mění základní vlastnosti inzulínu – a to zejména délka nástupu účinku inzulínu.
Měření glykémie: frekvence měření je na dohodě s lékařem, obecně se doporučuje co nejčastější samostatná kontrola glykémií. Diabetici léčení intenzifikovaným inzulínovým režimem (třemi a více injekcemi inzulínu za den nebo inzulínovou pumpou) by měli provádět dvakrát týdně profil čtyř glykémií (ráno nalačno a potom před obědem, před večeří, před spaním, případně na doporučení lékaře i v noci).
Diabetici léčeni konvenčním inzulínovým režimem (jednou až dvěma injekcemi inzulínu za den) by měli každý týden určit alespoň jedenkrát ranní glykémie před aplikací inzulínu nebo glykémie před aplikací inzulínu ráno i večer.
Za mimořádných okolností jako jsou „špatné dny“, večírky nebo fyzická námaha, by se měla glykémie kontrolovat častěji. Vhodné je zaznamenávání výsledků do deníku – pomůže rychle vyhodnotit příčiny výkyvů glykémie a přijmout odpovídající opatření.
Kompenzace diabetu – glykovaný hemoglobin: glykovaný hemoglobin je ukazatelem dlouhodobé kompenzace diabetu (hemoglobin, barvivo červených krvinek, je bílkovina, který přenáší kyslík, podléhá glykaci, kdy se krevní cukr navazuje na molekuly hemoglobinu a vytváří glykovaný hemoglobin).
Množství glykovaného hemoglobinu v krvi závisí na průměrné koncentraci glukózy během posledních tří měsíců. Nezávisí na momentálních výkyvech glykémie.
Komplikace cukrovky 1. i 2. typu: podkladem komplikací je dlouhodobé nepříznivé působení zvýšené nebo vysoké glykémie na stěnu cév a nervů. V případě, kdy je poškozena stěna cévy, může dojít k zúžení či úplnému uzavření s trvalými následky jako je infarkt srdce, cévní mozková příhoda, porucha zraku, funkce ledvin nebo nervů, diabetická noha. Tyto změny jsou nevratné, lze jim však předcházet správnou léčbou cukrovky, udržováním doporučených hodnot glykémie.
Akutní komplikace: Hypoglykémie; při hypoglykémii začíná váznout činnost mozku, dlouhodobější nebo těžší hypoglykémie může vést k bezvědomí a po jisté době i ke smrti; příznaky: zmatenost, závratě nebo malátnost, pocení, třes těla, hlad, bolest hlavy, rozostřené vidění, nervozita a strach; opatření: vypít ovocnou šťávu nebo jiný sladký nápoj,sníst kostku cukru nebo několik bonbónů, ne čokoládu).
Hyperglykémie; patří k prvotním příznakům diabetu; příznaky: velká žízeň; vylučování velkého množství moči; ztráta chuti k jídlu, úbytek hmotnosti; slabost, ospalost; pocit na zvracení, zvracení, bolesti břicha, bolesti hlavy; pocit pálení v ústech; rychlý puls; zrudlá kůže.
Příčinou je nejčastěji: zanedbávání pozorování – chyby inzulínové léčby – nízké dávky, vynechávání injekcí, nebraní léků, chyby ve stravování – příliš mnoho sacharidů; nedostatek fyzické aktivity, průvodní nemoc – infekce, horečka, otrava jídlem, trauma, chirurgický zákrok; hyperglykémie je škodlivá, neboť vede k dehydrataci a ztrátě minerálů.
Ketoacidóza (příznaky ketoacidózy: acetonový zápach z úst, časté zvracení – nutný převoz do nemocnice; prevence: pravidelné vyšetřování glykémie, přesné a důsledné podávání inzulínu, dodržování dietního a pitného režimu).
Chronické komplikace: poškození až úplná ztráta zraku, trvalé a nevratné onemocnění ledvin, poškození nervů zejména na dolních končetinách, i v mozku, srdci, zažívacím ústrojí a jinde, cévní mozkové příhody čili mozkové mrtvice, ischemické choroby srdeční se srdečním infarktem, ischemické choroby dolních končetin.
Diabetická noha: nohy diabetika jsou ohroženy poruchami vnímání, změnami na velkých a malých cévách a na kostech. Tyto poruchy se projevují jako silné pálení a svědění v klidu a v teple (např. pod pokrývkou). Ztráta citlivosti je zvláště nebezpečná. Diabetik by měl o své nohy pravidelně pečovat: vyhýbat se poranění, ošetřovat každou vzniklou ránu, trhlinky, zarudnutí, kuří oka, mozoly, pravidelně nohy prohlížet v meziprstních prostorech a na chodidlech.
Platí tyto zásady:
- Denně si umývat nohy vlažnou mýdlovou vodou (kolem 30 C), ne déle než 5 minut.
- Nohy dobře osušovat (prsty a meziprstní prostory).
- Pečlivě stříhat nehty do rovna.
- Denně měnit ponožky nebo punčochy (bavlněné nebo vlněné).
- Nosit pevné a pohodlné boty nebo speciální diabetickou obuv. Prostor uvnitř bot kontrolovat rukou a odstranit případné ostré švy nebo vyčnívající ostré špičky.
- Neběhat naboso (na pláži nebo zahradě).
- Pečovat o pravidelný trénink na prokrvení – zkusit například jízdu na kole, stoj na špičkách nebo gymnastiku nohou.
- Informovat ošetřujícího lékaře o všech poraněních nohou.
- Po doporučení lékaře navštěvovat tzv. podiatrickou ambulanci (speciální péče o nohy).
- Kontrolovat stav nohou pomocí zrcátka.
Na koho se obrátit při výskytu výše uvedených příznaků: v prvém kroku na praktického (obvodního) lékaře, v případě dětí na dětského lékaře (pediatra).
TIP: Mnoho lidí zajímá, jak vydělat na internetu. Existuje mnoho způsobů, jak vydělat peníze online, ale vyžadují čas, úsilí a trpělivost.
Publikováno: 11. 2. 2012
Dlouhodobě se věnujeme psaní článků o zajímavých tématech. Každý článek píšeme tak, aby byl co nejsrozumitelnější a nejjasnější. Soustředíme se na doporučení, recenze a informativní články. Za cíl si klademe tvorbu nejkvalitnějších článků na internetu.
Více
