Plavky, prosím, bez slevy!


Jsem trochu opožděná. Zatímco spousta mých kamarádek už v březnu přesně ví, kam pojedou na dovolenou, jaké budou mít plavky, jaký opalovací krém a jaký ručník kufru, já obvykle sháním plavky až před dovolenou. Začátkem srpna. Tou dobou už na mě prodavačky koukají jako na blázna, protože v obchodech se právě objevila podzimní kolekce a posledních pár kousků z plavkové sezóny mají někde hluboko ve skladu. 

Letos jsem se rozhodla předběhnout čas. Protože mi Facebook předhodil pár reklam na ty zaručeně nejvíc nejúžasnější plavky roku 2016, klikla jsem na pár z nich už teď. A zjistila jsem, že jestli se něco opravdu, ale opravdu nevyplatí, pak jsou to plavky ve slevě.

Nejrůznější slevové portály jsou teď plné plavek. Nenarazila jsem ale ani na jedny, které by se daly koupit fakt výhodně.  Právě naopak. Byznys s plavkami je podle toho, co jsem viděla, docela pěkně výhodný.

Příklad číslo 1: Bikiny s puntíky

Tyhle plavky nejde přehlédnout, jen na Facebooku na mě vyskočily v různých reklamách několikrát. A sleva ze šesti stovek na čtyři (plus poštovné)  taky není marná, ne? I proto si je nejspíš jen přes Zbožomat.cz koupilo skoro sto padesát lidí.

zbozomat.cz


Tyhle plavky jsou ale tak strašně nápadné, že je nelze přehlédnout ani na čínském megaportále Aliexpress. Hned první nabídka, na kterou jsem narazila, je s dopravou zdarma. Plavky tam stojí ani ne pět a půl dolaru, to je skoro přesně 131,80 Kč. Poštovné je zdarma.  Tak za tyhle peníze o nich možná i začnu uvažovat. 


aliexpress.com


Příklad číslo 2: Bikiny s proužky

Minimálně 230 lidí si koupilo bikiny s proužky přes Zbožomat. Údajně jsou zlevněné z devíti stovek na pět.


www.zbozomat.cz


Na webu Pěkný dárek se prodávají dokonce za víc než devět set. Plus poštovné. 

www.peknydarek.cz


Naprosto běžně se ale ty samé plavky prodávají na Aliexpressu za pět dolarů. Teda, je fakt, že někteří prodejci si účtují i poštovné, do ČR asi dolar. Plavky tak vyjdou na 147 korun. Pěkný dárek je tak pěkným dárkem hlavně pro provozovatele.


www.aliexpress.com


 Příklad číslo 3: Proužkované plavky

Tyhle plavky na Zbožomatu mě hodně zaujaly, Mám prostě proužky ráda. Zlevnili je tam ze šesti stovek na 429 korun.

www.zbozomat.cz


A tak jsem si je našla na Aliexpressu, kde je prodejce nejspíš nakupuje. Patří k těm dražším kouskům, stojí přes deset dolarů, takže vyjdou asi na 250 korun.

www.aliexpress.com


Příklad číslo 4: Plavky neplavky

Tyhle plavky jsem poprvé zaregistrovala loni na nějakém slevovém portále. Pamatuju si je do dneška, protože je to velmi podivný kousek, který má vypadat supersexy, ve skutečnosti ale připomíná spíš soupravu laciného spodního prádla. Svůdné plavky s krajkou, jak jim říkají, se prodávají na webu Dárkyla. Zlevnili je tam ze čtyř stovek na 270 korun. Za stejnou částku je prodává taky Zbožomat, kde už si je koupilo 40 nesoudných zákaznic!



www.darkyla.cz 




ww.zbozomat.cz



Na Aliexpressu jsem je samozřejmě našla taky. Poštovné je zdarma a za plavky nezaplatíte ani 75 korun. I za tyhle peníze jsou drahé! 


www.aliexpress.com

Příklad číslo 5: Plavky ke krku

Plavky ke krku jsou na čínských nákupních serverech velký hit taky už minimálně od loňska, takže bylo jasné, že se brzy objeví i u nás. Samozřejmě zlevněné! Mě jejich střih zaujal na první pohled. Když se opaluju, snažím se, abych měla co nejmíň neopálených míst, protože bílé čáry po plavkách na těle vypadají fakt blbě, když si vezmu třeba top bez ramínek. S těmihle plavkami bych si asi musela na léto shánět rolák. 

Ale zpátky k ceně: Obrovská sleva z původních šestnácti (!) na šest stovek. Takhle výhodně je nabízí Slevozdroj. A prodejce se ani neobtěžoval najít si obrázek, kde by nebylo typické aliexpressí číslo původního prodejce. 


www.slevozdroj.cz 

Aspoň jsem neměla s hledáním původu tolik práce. Čínský prodejce nabízí stejné plavky v přepočtu za 222 korun. Poštovné je opět zdarma.

www.aliexpress.com


A když trochu popátrám, najdu stejné plavky za ještě nižší cenu - 155 korun. Slevozdroj se asi pěkně ošidil při nákupu.

www.aliexpress.com


Příklad číslo 6: Zase proužky

Plavky se prodávají i na webu Pošta zdarma. Poštovné se tam sice neplatí, ale to je stejně započítané v ceně zboží. A je pěkně vysoké. Aspoň podle těchhle plavek, za které chce prodejce skoro devět stovek.

www.postazdarma.cz

V Číně se dají bez problémů pořídit za třetinu. Jo a pošta je taky zdarma.


www.aliexpress.com



Příklad číslo 7: Plavky s aplikacemi

Další oblíbený kousek českých pseudoslevových portálů. Slevozdroj se s vymýšlením původních cen před slevou nepáře. Hlavní je, aby byl u zboží dostatečně atraktivní výpočet výše slevy. (Mimochodem, mezi číslovkou a znakem pro procenta by měla být mezera). Plavky tak zlevnili z víc než patnácti set korun na šest stovek.


www.slevozdroj.cz

Web Pošta zdarma je prodává levněji, za 439 korun a nehraje si ani na falešné slevy. 

www.postazdarma.cz

A kolik že stojí doopravdy? I když se v tomhle případě platí poštovné z Asie, vyjdou stejně jen na 150 korun. 

www.aliexpress.com


Příklad poslední: Plavky spokojené zákaznice 

Na Zbožomatu za 569 korun místo osmi stovek. 

www.zbozomat.cz


I tady se překupník malinko seknul. Stáhl si totiž od prodejce fotku, kterou poslala jedna ze spokojených zákaznic. Jen ji otočil vzhůru nohama a oříznul jméno autorky. Asi si myslel, že pak nebude možné zjistit, že se plavky i s dopravou dají koupit za 250 korun. 



www.aliexpress.com




Když jsem tak prohlížela nejrůznější slevové portály, zjistila jsem, že snad nenabízejí ani jedny jediné plavky, které by se nedaly koupit za zlomek ceny na Aliexpressu. Jistě, i překupník má náklady. Aspoň s tím, že mu trvá tak tři minuty, než zboží objedná, a pak dalších pár, než ho vybalí, nacpe do balíčku, opatří adresou a přepošle zákazníkovi. Pokud to ale není úplný blb, neobjednává v Číně po jednom kusu, ale má s prodejcem dojednané lepší ceny za větší odběr. Takže na jediném kousku v nabídce, která trvá třeba na Zbožomatu sedm dní,  trhnul přes osmdesát tisíc.

A když mu to spočítám u těchhle plavek, dojdu ještě k zajímavějším číslům:

www.zbozomat.cz


Tyhle plavky zlevněné údajně ze šesti stovek na necelé čtyři, si koupilo přes šest set zákazníků. Běžně se dají pořídit za necelé dvě stovky. 


www.aliexpress.com

Několikadenní prodejní kampaň tak Zbožomatu zatím vynesla přes 115 tisíc korun.

Než se vrhnete do nákupu zlevněných plavek, vyhledejte si je i u jiných prodejců. Nejspíš výrazně ušetříte. A pokud budete nakupovat na Aliexpress.com, pozorně čtěte informace o rozměrech zboží, často má totiž jiné číslování, než na jaké jsme zvyklí u nás. Výhodou ale je, že u větších prodejců se dají najít reálné fotky od zákazníků, a tak si lze o kousku udělat lepší představu, než když je nafocený na modelce a následně projetý Photoshopem.

No a já si jdu založit slevový server s plavkami. A když mi někdo bude tvrdit, že vytvářím falešné slevy a prodávám nehorázně předražené kousky, budu se ohánět tím, že mi je čínští padělatelé prostě ukradli, okopírovali a teď je sami prodávají v horší kvalitě za pár šupů! Šmejdi!

O spěchu a zdržovačích

Kdybych měla indiánské jméno, zcela jistě to bude Takteránestíhá, Věčněvpoklusu, Běželaastejněpřišlapozdě nebo tak něco. Už jsem se smířila s tím, že mám frmol a občas jedu na doraz. Nikdy se ale nesmířím s tím, že když spěchám úplně, úplně nejvíc, vždycky, ale fakt vždycky narazím na zdržovače. Zdržovačů je několik druhů. A já umím potkat všechny najednou.

Autor: Jan van Haasteren

Zdržovač je obvykle žena, vyskytuje se ale i ve variantě samčí. Většinou ho potkávám před bankomaty, u výjezdu z parkovišť a hlavně ve frontách před pokladnami.

Nevím, jak to dělám, ale i v obchodě, kde je běžně v provozu osmnáct pokladen, jsou v mé přítomnosti otevřené maximálně tři. U jedné sedí vyděšený nováček v zácviku, který je rád, že je rád. U dalších dvou jsou sice pokladní zkušení, je jim to ale stejně na nic, protože u nich stojí několik zdržovačů frontových. Poznáte je jednoduše - jsou vždycky přede mnou.

Zdržovači mají vytříbenou taktiku. Do front se vrhají zásadně v odpolední špičce nebo těsně před zavřením obchodu. Zboží na pás vyskládávají téměř obřadně, souměrně ho obloží z obou stran oddělovacími hranoly (s výrazně vyčítavým pohledem směrem k zákazníkovi za nimi, který na ten kus plastu oblepený reklamou ani nedosáhne, natož aby ho mohl bleskurychle umístit tam, kam patří). Když má zdržovač zboží vyskládané na pásu, užívá si, že stojí ve frontě.

Zatímco my, co spěcháme, protože už jsme měli být před čtvrt hodinou někde jinde, si do ruky už při sprintu k pokladnám chystáme tašku na nákup, peněženku, a ti, co ji mají, i zákaznickou kartu, zdržovač se ničím podobným neobtěžuje. Rád si počká. Až když pokladní odpípá jeho poslední položku, začne hledat tašku, do které pak nákup pomalu, ale pečlivě poskládá. Některé zdržovače, které jsem potkala, podezírám, že si nákup rovnají podle barvy. Pokladní má čas si odskočit na kafe. Když je nákup urovnaný, začne zdržovač rodu ženského pátrat v kabelce po peněžence. Zdržující muž pátrá po tomtéž po kapsách. Má jich asi sedmnáct. Peněženka je vždycky v té poslední.

Zdržovat frontový zásadně platí část nákupu stravenkami, které jednu po druhé opatrně a šíleně pomalu odtrhává z balíčku. Potom začíná hledat mince. Obvykle mu do zaplacení chybí dvě tři koruny. Po delším pátrání je najde v některé ze sedmnácti kapes. Přece nebude měnit dvacku.

Zatímco pokladní - nováček v zácviku už vyřídil čtyři lidi včetně skupinky Asiatů, která nakupuje zboží v akci po padesáti kusech, aby jím mohla zásobovat svou večerku naproti, fronta za zdržovačem se ani nehnula. Protože zdržovač má vždycky času dost.

Zdržovač - profesionál si většinou ještě chce zařídit zákaznickou kartu, domáhá se slevy na zboží, které viděl v letáku a nemůže pochopit, že bude v akci až zítra, nebo dlouze řeší jiný zásadní problém.

Potíže se zdržovači u kasy neřeší ani samoobslužné pokladny. Zatímco většina lidí si je nemůže vynachválit, já u nich pokaždé narazím na někoho, kdo se zasekne na tom, jestli dal do košíku housku, kaiserku nebo farmářskou bulku, protože všechny vypadají skoro stejně. Nebo na partu matek, které se rozhodly, že děti není třeba zabavit hraním nebo pobytem venku, ale že bohatě postačí, když si s nimi budou hrát na pokladní. Nejlépe v pátek těsně potom, co v širokém okolí skončila pracovní doba.

Další zdržovači se vyskytují u bankomatů. Zdržovač bankomatový má podobné postupy jako zdržovač frontový. Peněženku s kartou vytáhne až v okamžiku, kdy se postaví k přístroji, ostřížím zrakem okoukne okolí a je si jistý, že se ho nikdo v okruhu padesáti metrů nechystá přepadnout. Chvíli tápe, kam vlastně vložit kartu. Polohlasem si čte instrukce na obrazovce. Před zadáním pinu uloží peněženku do kabelky nebo kapsy, aby měl obě ruce volné, přikrčí se, zakryje oběma rukama tlačítka a už na třetí pokus se mu podaří pin naťukat správně. Následuje krátká mezihra nazvaná Kolikjásitovlastněpotřebujuvybrat a po ní druhá, ve které je potřeba pečlivě zvážit, jestli tu tisícovku chce v jedné bankovce nebo po dvou pětistovkách. Samozřejmě je nutné nechat si vytisknout lístek. Pečlivě ho pročíst a stejně pečlivě zmuchlat a hodit do koše u bankomatu.

Tím zdržovačův výstup nekončí. Pokud je zdržovačem žena, položí si kabelku na bankomat. Otevře kabelku. Vyloví peněženku. Uloží do ní kartu. Uloží do ní peníze, každou bankovku do jiné přihrádky. Zkontroluje mobil. Napíše esemesku. Kabelku pomalu zapne. Poodstoupí od bankomatu. Zastaví se. Uvědomí si, že chce jít jiným směrem. Konečně odchází. Převod peněz z účtu na účet by byl rychlejší.

I když už jsem vytrpěla ve frontě před pokladnou a ve frontě u bankomatu asi čtyřnásobek času, co normální lidé,  nemám vyhráno. Ještě se musím dostat z podzemního parkoviště. U výjezdu z něj je závora. A přístroj, který po předložení parkovacího lístku tu závoru otevře. I když je na parkovišti na každém kroku obří cedule s informací, jak dlouho se parkuje zdarma a po jaké době je nutné zaplatit a přístroji předložit účtenku, vždycky je přede mnou někdo, kdo žije v jiné časové dimenzi.

Zdržovač parkovišťový se v poklidu přiblíží k parkovacímu přístroji. Kousek couvne, popojede dopředu, ještě couvne, pootočí volantem, popojede a dostane se na úroveň čtečky kódů z parkovacího lístku. Stáhne okénko. Natáhne ruku. Popojede. Přiloží lístek k přístroji. A zjistí, že dobu parkování zdarma přešvihl. Chvíli přemýšlí. Pak zařadí zpátečku a počká, až těch osmnáct aut za ním postupně odcouvá kamsi do hloubi parkoviště, aby mohl odjet od závory, zastavit a jít zaplatit parkovné.

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně se ani nedivím, že nikdy nic nestihnu včas.

Zahradnické erotické dusno


U stavebních firem mě nijak nepřekvapí, když na své propagační materiály, web nebo billboardy nacpou cihlu, lešení nebo pár prken a polonahou babu. Ty, které si najmou nekreativního, ale levného kreativce, obvykle mají i slogan. Většinou je to něco třeskutě vtipného typu: Postavíme vám ho, Udělala jsem si to sama nebo Přeřízneme cokoliv. Pokud podobné reklamy vážně chcete vidět, stačí zadat do vyhledávače pojem Sexistické prasátečko.

Lacinou snahu připoutat pozornost nahotou ale nedovedla k dokonalosti ani firma nabízející stavební chemii, ani společnost, která pronajímá lešení. Dokázalo to zahradnictví!

Zahradnictví Roglovi odkudsi od Žatce se věnuje především pěstování paulovnií, což je docela zajímavá dřevina, která se hlavně využívá na topení, protože velmi rychle roste. A pak se tohle zahradnictví věnuje taky nepříliš koukatelné erotice. Nejspíš s vírou, že jakákoliv nahá baba prodá cokoliv. Škoda, že tam nepochopili, že podobné fotky patří tak maximálně do velmi soukromého alba.

Začíná to opatrně, aby se návštěvník stránky nevyděsil hned.




Pak už je jasné, že švarné zahradnici nepadá blůza omylem, ale zcela záměrně. 





Milovníci přírody a kyprých tvarů si fotky zvětší, nám ostatním stačí tahle velikost.



Protože bude hůř. Vedle poněkud zoufalého pokusu o uměleckou fotku.... 


...totiž přichází i lehké porno. 



A aby si i dámy přišly na své, svléká se kromě zahradnice bohužel i zahradník. 



Fotka samozřejmě nezachytí všechno. A proto zahradnictví produkuje tahle šíleně sexy informační videa.


 


Po tomhle mám pocit, že je fakt lepší házet do kotle cvičky a pěstovat maximálně petržel a muškáty. A doufám, že ty moje bylinky na balkóně jsou vypěstované normálním a zcela oblečeným zahradníkem. 

_________________________

Fotky a video: www.rogl.cz 

Giulletin butik ve zbořeném domě

Množství spamů a nevyžádaných obchodních sdělení v mailech s blížícími se Vánoci raketově stoupá.  Mezi tou záplavou hromadných mailů mě zaujal ten od Giulleta boutique. Značkové kabelky za výprodejové ceny, to zavání vždycky nějakým průšvihem. (Po rozkliknutí se obrázek zvětší na čitelnou velikost).









Je to poměrně amatérský spam. Žádné líbivé obrázky nebo barvičky, jen strohý text a klasický nátlak, že tahle akce dlouho trvat nebude. Mail jsem pustila z hlavy, jenže dnes přišel další. Tentokrát s nenápadným sdělením o kabelkách značky Gucci.




Tentokrát už jsem se na ten nový eshop tedy podívala.




Giulleta Boutique, který provozuje jakási Karla Kuťáková, prodává pouze kabelky. Tvrdí o sobě, že je maloobchodní firma dovážející luxusní kabelky ze zahraničí. Nesnažíme se konkurovat velikostí ani kvalitou jiným internetovým obchodům... Hezky řečeno, zvlášť to o té kvalitě. 

...snažíme se hlavně o to, aby všichni naši zákazníci byli se svým nákupem spokojeni a především, abysme jim mohli nabídnout ceny, které v jiných internetových obchodech nenajdou.  A to se nám daří velmi dobře díky schopnosti odebírat veškeré zboží za velkoobchodní ceny od našich zahraničních dodavatelů... Budu předstírat, že to do očí bijící abysme jsem neviděla. Budu předstírat, že žiju v přesvědčení, že spousta eshopů odebírá zboží za velkoobchodní ceny od zahraničních dodavatelů. 

Naše zboží je té největší kvality, originální výroby a to vše je podloženo certifikáty původu a pravosti, které jsou dodávány ke každému prodanému kusu. A teď prosím ještě tu o Karkulce, pokud možno se správnou interpunkcí. Děkuji. 





Jo, kabelka Gucci za jedenáct stovek, Louis Vuitton za tři tisíce, Michael Kors za sedm stovek. Anebo za pěkných pár tisíc,  podle typu kabelky. To bude určitě originál za velkoobchodní cenu. Dodavatelé značky Gucci určitě poskytují svým odběratelům třeba tuhle kabelku, která se skutečně běžně prodává za pár desítek tisíc korun, za tak směšnou cenu, že i se ziskem se dá střelit za čtvrtinu a ještě na ní vyděláte. 



Tedy, pokud nejde o tyhle zahraniční dodavatele: 



Tentokrát nebudu rozebírat jednotlivé kousky v nabídce Giulleta Boutique, ani porovnávat ceny. Rovnou se podíváme, co je tenhle butik s luxusními kabelkami vlastně zač. 

Moc toho o sobě neprozrazuje. Jen adresu, poměrně prestižní adresu. Soukenická 12, Praha 1. Problém je trochu v tom, že v Soukenické ulici žádný dům s číslem popisným nestojí. Už je zbouraný. A byl kolem toho docela poprask. 




Dopátrat se jakýchkoliv dalších podrobností o firmě je trochu problém. Jde to až ve chvíli, kdy se pokusím objednat si jednu z těch zázračně levných kabelek. Napřed se musím prokousat vyplňováním kolonek, pak následuje volba způsobu placení. Dobírka za víc než tři stovky zvolit nejde, stejně tak platba přes PayPal.


Až po odkliknutí bankovního převodu se konečně se objeví kolonka, kterou musím zaškrtnout, abych dala najevo, že souhlasím s obchodními podmínkami. A konečně si je můžu přečíst. Jsou malým písmem, v příšerném formátování a když je překopíruju do příčetnější verze ve Wordu, mají třináct stránek. Kdo by se s tím četl... 


Jestli někdo čeká, že v nich je uvedené třeba IČO firmy, korespondenční adresa a další důležité údaje, je na omylu. Je to jen stažená verze běžných obchodních podmínek, jakou používají stovky eshopů. Jen je poměrně dost anonymizovaná.  Jenže na jednom místě Karle Kuťákové trochu ujela ruka, a tak se jí do textu dostala adresa, kterou se asi chlubit nechtěla. 




Jde o místo pro uplatnění reklamace. Na té samé adrese v Jihlavě skutečně jakási Karla Kuťákové existuje. A už léta podniká. Svým identifikačním číslem ani dalšími údaji se ale na webu Giulleta boutique (který má anonymní webovou registraci od prvního prosincového dne letošního roku) rozhodně nechlubí. Ty lze dohledat až v živnostenském rejstříku.  


Sídlo firmy je v rodinném domě v Jihlavě. Mám trochu strach, že tam brzy budou stát fronty naštvaných zákazníků, kterým místo zaručeně originální kabelky od Vuittona přišel v lepším případě laciný padělek z Asie. V tom horším cihla nebo balík starých časopisů. Možná, že u toho bude aspoň ten slibovaný certifikát pravosti. 

Klidně si dovolím dát ruku do ohně za to, že nikdo ze zákazníků butiku originální kabelku nedostane. Za ty peníze, za jaké se tam kousky proslulých značek nabízejí,  totiž opravdu zahraniční dodavatelé nedodávají ani přívěsky na klíče. Ani v případě, že přechodně zešílejí. 

V předvánoční době přechodně šílí spousty lidí pod tlakem, že za chvíli je Štědrý den a oni nemají ještě ten hlavní dárek pro někoho blízkého. Až vás tohle šílenství přepadne taky, zkuste ve světlých okamžicích přemýšlet, než nakoupíte v podobném obchodě, jako je ten Giulletin. 

_______________________________________

Screenshoty: giulletaboutique.com, google.com, lidovky.cz, Živnostenský rejstřík. 

Velký kšeft bez papírů

Dnes to nebude ani vtipné, ani zábavné, dnes to bude jen naštvané.

Je to už pár týdnů, co jsem na vlastní oči viděla naprosto zbědovanou kočku. Byla to britská kočka, které se kdosi zbavil. Pravděpodobně pocházela z  množírny, kde měla za úkol rodit další a další koťata, bez ohledu na cokoliv. Když už bylo jasné, že další porod nejspíš nepřežije, protože byla opravdu v zoufalém stavu, "chovatelé" ji prostě vyhodili na ulici. Že kočka, která byla zvyklá být s lidmi, nemá ve stavu, v jakém byla, šanci přežít sama venku, to je nezajímalo.

Začala jsem se o množírny trochu víc zajímat, objevila pár facebookových stránek, které se na ně snaží upozorňovat, přečetla jsem spoustu seriózních i neseriózních článků, mluvila jsem s lidmi z útulků, s veterináři, s chovateli. A mohla bych napsat desítky stránek, po tom, co jsem se všechno dozvěděla. I tenhle text vzniká mnohonásobně déle, než kterýkoliv jiný. (Tak to koukejte ocenit!)

Na mnohastránkovou práci tady nemám dost místa, tak se pokusím být stručnější: Prosím, nekupujte si zvířata bez průkazu původu. Nikdy! Nekupujte psy a kočky od lidí, kteří nemají registrovanou chovatelskou stanici. Jen tím podpoříte zmetky, kteří chtějí na koťatech a štěňatech hodně vydělávat. I když sami nechcete mít chov, vždycky plaťte jen za zvíře papírové z registrované stanice. Nebo si zajděte pro kotě či štěně do útulku. Podporováním množitelů jen podporujete utrpení zvířat.  

Za množírnu se obvykle označuje chov psů nebo koček, které nemají průkaz původu. Nemusí přitom jít o chov, ve kterém je deset koček nebo patnáct fenek. Osobně považuju za množitele kohokoliv, kdo má nepapírové zvíře a nechává ho vědomě a záměrně nakrýt.

Předesílám, že vůbec nepokládám psy a kočky bez průkazu původu za jakkoliv méněcenné. Když jsem byla malá, měli jsme vždycky psa i několik koček. Všechno to byly vesnické směsky, které se křížily podle toho, jaký pes nebo kocour zrovna potkal ten správný protějšek za vesnicí u pole. A byla to báječná zvířata.

Nikoho tenkrát nenapadlo, že by si dovolil křížence prodávat. A prodávat za velké peníze. Dnes je to výnosný byznys.

Koupit se tak dají třeba bíločerní němečtí ovčáci...




...egyptská kočka, která vypadá jak sphynx...


...staford, tedy pardon, prý stafort, co připomíná křížence jorkšíra...



...nebo bengálská kočka, která je spíš siamská...



...a nakonec štěňátka, která žijí v krásném prostředí ve sklepě a chovatelka se jich potřebuje zbavit.






Výkonné množírny ale vědí, co prodávat a jak by to přibližně mělo vypadat. Mezi kočkami jsou už nějaký čas nejoblíbenější britské kočky (naprosto to chápu, máme v rodině několik britek a jsou vážně úžasné, mezi množiteli jedou ve velkém modré a whiskas), velká móda jsou i mainské mývalí kočky a nahaté sphynx.

Množírny to vědí, a tak chrlí koťata a štěňata jak na běžícím pásu. Jako jeden muž pak tvrdí, že jsou sice bez průkazu původu, ale oba jejich rodiče ho mají. Ceny se velmi často pohybují na stejné úrovni, jako u mláďat z ověřeného registrovaného chovu.





Takové ragdolly, jaké nabízí množírna z Holohlav, pořídíte za stejnou cenu z registrovaného chovu bez problémů. Britská koťátka s průkazem původu po naprosto špičkových rodičích můžou klidně stát deset dvanáct tisíc korun. I víc. Běžně se ale prodávají za čtyři tisíce. Sphynx s průkazem původu vyjde průměrně na šest až sedm tisíc. Ale proč si nekoupit nepapírové kotě se zvláštníma červenýma očima?  


Paní množitelka jen zapomněla podotknout, že její kočky mají červené oči, jen když je fotí a napere jim blesk do čumáku. U první fotky se jí to trochu vymklo z ruky.

Mezi množitele bych klidně zařadila i majitele nepapírových kocourů, kteří nabízejí krytí. Komukoliv, kdo zaplatí.




A ještě jeden příklad krásného ztělesnění lidské blbosti:



Je samozřejmě naprostá pitomost, že by fena nebo kočka měla mít mláďata. Není to pravda. Zvířata nemají biologické hodiny jako my. Rozmnožování je pud, Když je necháme vykastrovat, nijak tím nebudou trpět. Naopak, i když kastrace obnáší určitá rizika, jsou daleko menší, než ta, která obnáší březost, porod a péče o potomky. (Navíc kastrace snižuje i rizika některých onemocnění). A to pomíjím snahu nakrýt fenku, i když se může zbláznit bolestí, jak píše tahle milující chovatelka. 

A teď k tomu nejdůležitějšímu: 

Koupě jakože "čistokrevného" kotěte nebo štěněte bez průkazu původu je obrovský risk. U papírového zvířete existuje jistota, že bude z chovu testovaného, zdravého a že jeho rodiče mají správný vzhled a povahu. 

Spojení dvou papírových zvířat předchází mimo jiné i výběr vhodného protějšku tak, aby se nekřížila zvířata příbuzná nebo taková, jejichž spojení by nemuselo dopadnout dobře. Pokud si koupím nepapírové mládě, můžu věřit tomu, že oba jeho rodiče jsou zdraví. Můžu věřit tomu, že oba rodiče jsou stejné rasy. Můžu doufat, že nebudou trpět žádnou vážnou chorobou, že nenechám tisíce na veterině a že mi neumře za pár týdnů nebo měsíců. Můžu věřit, že ze zvířete nevyroste nezvladatelný magor. Můžu věřit všemu, co mi prodejce řekne. Protože mi nic jiného nezbývá.  






Množírna s klidem prodá kotě nebo štěně, které ještě potřebuje pít mateřské mléko a být s matkou, aby se dobře vyvíjelo fyzicky i psychicky. Třeba u koťat můžou registrovaní chovatelé podle pravidel svazu chovatelů prodávat koťata až od třinácti týdnů věku a u nechovných koček se důrazně nedoporučuje jít pod deset týdnů. 





Množírna, tedy i množitel jedné kočky, který ji nechává znovu a znovu nakrýt, obvykle naprosto kašle na pravidla. Třeba o tom, že není dobré mít od jednoho zvířete vrh častěji než jednou za rok nebo za dva. (Ostatně, kočka nebo fena podle něj musí zabřeznout tolikrát, kolikrát to jen jde, aby se vyplatila. Že to pak těžce odnáší na zdraví, nezájem).

Množitelé vám klidně štěně předají na parkovišti nebo u benzínky. Když už vám dají nějaké doklady, bude to maximálně jejich oblíbený PP, tedy Pet Pas - očkovací průkaz. Někdy ani ten ne. Často hrají na city - spousta lidí už si koupila zvíře jen proto, že ho chtěla dostat z příšerných podmínek, ve kterých vyrůstalo. A to nejspíš viděli tu bídu ještě pěkně navoněnou, pokud je vůbec množitel pustil dál než do předsíně. Zvíře totiž pro ně bývá jen zdroj peněz a podle toho se k němu chovají.

Zvíře s průkazem původu stojí vždycky peníze. Chovatelé musí mít registrovanou chovatelskou stanici (seznam kočičích třeba tady nebo tady a psích tady). Zvíře, které chtějí uchovnit, musí například splňovat standardy plemene včetně povahových rysů, musí mít často velmi rozsáhlé zdravotní testy, chovatel musí dodržovat chovatelský řád, obvykle také absolvuje nějaké výstavy, u některých psích plemen jsou povinné i výkonnostní zkoušky.

Štěňata a koťata z chovatelských stanic se prodávají zdravá, správně vyvinutá, očkovaná, odčervená a někdy i kastrovaná, pokud nejsou určená k chovu.

Neexistuje nadpočetný vrh, tedy množiteli oblíbená fáma o tom, že kromě jednoho kotěte nebo štěněte mají všechna průkazy původu a tohle jediné je nad jakýsi smyšlený limit a proto nemá papíry. Průkaz původu dostane každé zvíře z registrovaného chovu a schváleného spojení. Pokud má nějakou vadu, třeba vývojovou nebo vzhledovou, mívá to v průkazu poznamenané s tím, že není určené k chovu.

I v případě, že sami nechceme zakládat chovatelskou stanici, je zvíře s průkazem původu správná volba. Pokud chceme bezpapírové kotě nebo štěně, jsou jich plné útulky. A nejen kříženců, ale i těch, kteří jsou přinejmenším tak čistokrevní, jako jejich protějšky z množíren. Stačí jen zapátrat.

Množírny u nás nejsou bohužel nelegální, v každém případě jsou ale nemorální. A každý, kdo si od nich koupí zvíře, je jen podporuje v dalším množení. Tak, kde je poptávka, bude vždycky nabídka. Chtít po inzertních portálech, aby eliminovaly inzeráty množíren, je taky nereálné, protože i jim množírny přinášejí kšeft.

Ale pokud pořád ještě nevíte, jestli zvíře z chovatelské stanice nebo z inzerátu a bez papírů, hoďte si do Google slovo množírna a klikněte na obrázky. Já na ně nemám žaludek. Ale někomu to třeba otevře oči.

________________________________________

Screenshoty: sbazar.cz, bazos.cz a facebookové stránky zaměřené proti množírnám a množitelům.