O spěchu a zdržovačích

Kdybych měla indiánské jméno, zcela jistě to bude Takteránestíhá, Věčněvpoklusu, Běželaastejněpřišlapozdě nebo tak něco. Už jsem se smířila s tím, že mám frmol a občas jedu na doraz. Nikdy se ale nesmířím s tím, že když spěchám úplně, úplně nejvíc, vždycky, ale fakt vždycky narazím na zdržovače. Zdržovačů je několik druhů. A já umím potkat všechny najednou.

Autor: Jan van Haasteren

Zdržovač je obvykle žena, vyskytuje se ale i ve variantě samčí. Většinou ho potkávám před bankomaty, u výjezdu z parkovišť a hlavně ve frontách před pokladnami.

Nevím, jak to dělám, ale i v obchodě, kde je běžně v provozu osmnáct pokladen, jsou v mé přítomnosti otevřené maximálně tři. U jedné sedí vyděšený nováček v zácviku, který je rád, že je rád. U dalších dvou jsou sice pokladní zkušení, je jim to ale stejně na nic, protože u nich stojí několik zdržovačů frontových. Poznáte je jednoduše - jsou vždycky přede mnou.

Zdržovači mají vytříbenou taktiku. Do front se vrhají zásadně v odpolední špičce nebo těsně před zavřením obchodu. Zboží na pás vyskládávají téměř obřadně, souměrně ho obloží z obou stran oddělovacími hranoly (s výrazně vyčítavým pohledem směrem k zákazníkovi za nimi, který na ten kus plastu oblepený reklamou ani nedosáhne, natož aby ho mohl bleskurychle umístit tam, kam patří). Když má zdržovač zboží vyskládané na pásu, užívá si, že stojí ve frontě.

Zatímco my, co spěcháme, protože už jsme měli být před čtvrt hodinou někde jinde, si do ruky už při sprintu k pokladnám chystáme tašku na nákup, peněženku, a ti, co ji mají, i zákaznickou kartu, zdržovač se ničím podobným neobtěžuje. Rád si počká. Až když pokladní odpípá jeho poslední položku, začne hledat tašku, do které pak nákup pomalu, ale pečlivě poskládá. Některé zdržovače, které jsem potkala, podezírám, že si nákup rovnají podle barvy. Pokladní má čas si odskočit na kafe. Když je nákup urovnaný, začne zdržovač rodu ženského pátrat v kabelce po peněžence. Zdržující muž pátrá po tomtéž po kapsách. Má jich asi sedmnáct. Peněženka je vždycky v té poslední.

Zdržovat frontový zásadně platí část nákupu stravenkami, které jednu po druhé opatrně a šíleně pomalu odtrhává z balíčku. Potom začíná hledat mince. Obvykle mu do zaplacení chybí dvě tři koruny. Po delším pátrání je najde v některé ze sedmnácti kapes. Přece nebude měnit dvacku.

Zatímco pokladní - nováček v zácviku už vyřídil čtyři lidi včetně skupinky Asiatů, která nakupuje zboží v akci po padesáti kusech, aby jím mohla zásobovat svou večerku naproti, fronta za zdržovačem se ani nehnula. Protože zdržovač má vždycky času dost.

Zdržovač - profesionál si většinou ještě chce zařídit zákaznickou kartu, domáhá se slevy na zboží, které viděl v letáku a nemůže pochopit, že bude v akci až zítra, nebo dlouze řeší jiný zásadní problém.

Potíže se zdržovači u kasy neřeší ani samoobslužné pokladny. Zatímco většina lidí si je nemůže vynachválit, já u nich pokaždé narazím na někoho, kdo se zasekne na tom, jestli dal do košíku housku, kaiserku nebo farmářskou bulku, protože všechny vypadají skoro stejně. Nebo na partu matek, které se rozhodly, že děti není třeba zabavit hraním nebo pobytem venku, ale že bohatě postačí, když si s nimi budou hrát na pokladní. Nejlépe v pátek těsně potom, co v širokém okolí skončila pracovní doba.

Další zdržovači se vyskytují u bankomatů. Zdržovač bankomatový má podobné postupy jako zdržovač frontový. Peněženku s kartou vytáhne až v okamžiku, kdy se postaví k přístroji, ostřížím zrakem okoukne okolí a je si jistý, že se ho nikdo v okruhu padesáti metrů nechystá přepadnout. Chvíli tápe, kam vlastně vložit kartu. Polohlasem si čte instrukce na obrazovce. Před zadáním pinu uloží peněženku do kabelky nebo kapsy, aby měl obě ruce volné, přikrčí se, zakryje oběma rukama tlačítka a už na třetí pokus se mu podaří pin naťukat správně. Následuje krátká mezihra nazvaná Kolikjásitovlastněpotřebujuvybrat a po ní druhá, ve které je potřeba pečlivě zvážit, jestli tu tisícovku chce v jedné bankovce nebo po dvou pětistovkách. Samozřejmě je nutné nechat si vytisknout lístek. Pečlivě ho pročíst a stejně pečlivě zmuchlat a hodit do koše u bankomatu.

Tím zdržovačův výstup nekončí. Pokud je zdržovačem žena, položí si kabelku na bankomat. Otevře kabelku. Vyloví peněženku. Uloží do ní kartu. Uloží do ní peníze, každou bankovku do jiné přihrádky. Zkontroluje mobil. Napíše esemesku. Kabelku pomalu zapne. Poodstoupí od bankomatu. Zastaví se. Uvědomí si, že chce jít jiným směrem. Konečně odchází. Převod peněz z účtu na účet by byl rychlejší.

I když už jsem vytrpěla ve frontě před pokladnou a ve frontě u bankomatu asi čtyřnásobek času, co normální lidé,  nemám vyhráno. Ještě se musím dostat z podzemního parkoviště. U výjezdu z něj je závora. A přístroj, který po předložení parkovacího lístku tu závoru otevře. I když je na parkovišti na každém kroku obří cedule s informací, jak dlouho se parkuje zdarma a po jaké době je nutné zaplatit a přístroji předložit účtenku, vždycky je přede mnou někdo, kdo žije v jiné časové dimenzi.

Zdržovač parkovišťový se v poklidu přiblíží k parkovacímu přístroji. Kousek couvne, popojede dopředu, ještě couvne, pootočí volantem, popojede a dostane se na úroveň čtečky kódů z parkovacího lístku. Stáhne okénko. Natáhne ruku. Popojede. Přiloží lístek k přístroji. A zjistí, že dobu parkování zdarma přešvihl. Chvíli přemýšlí. Pak zařadí zpátečku a počká, až těch osmnáct aut za ním postupně odcouvá kamsi do hloubi parkoviště, aby mohl odjet od závory, zastavit a jít zaplatit parkovné.

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně se ani nedivím, že nikdy nic nestihnu včas.

Zahradnické erotické dusno


U stavebních firem mě nijak nepřekvapí, když na své propagační materiály, web nebo billboardy nacpou cihlu, lešení nebo pár prken a polonahou babu. Ty, které si najmou nekreativního, ale levného kreativce, obvykle mají i slogan. Většinou je to něco třeskutě vtipného typu: Postavíme vám ho, Udělala jsem si to sama nebo Přeřízneme cokoliv. Pokud podobné reklamy vážně chcete vidět, stačí zadat do vyhledávače pojem Sexistické prasátečko.

Lacinou snahu připoutat pozornost nahotou ale nedovedla k dokonalosti ani firma nabízející stavební chemii, ani společnost, která pronajímá lešení. Dokázalo to zahradnictví!

Zahradnictví Roglovi odkudsi od Žatce se věnuje především pěstování paulovnií, což je docela zajímavá dřevina, která se hlavně využívá na topení, protože velmi rychle roste. A pak se tohle zahradnictví věnuje taky nepříliš koukatelné erotice. Nejspíš s vírou, že jakákoliv nahá baba prodá cokoliv. Škoda, že tam nepochopili, že podobné fotky patří tak maximálně do velmi soukromého alba.

Začíná to opatrně, aby se návštěvník stránky nevyděsil hned.




Pak už je jasné, že švarné zahradnici nepadá blůza omylem, ale zcela záměrně. 





Milovníci přírody a kyprých tvarů si fotky zvětší, nám ostatním stačí tahle velikost.



Protože bude hůř. Vedle poněkud zoufalého pokusu o uměleckou fotku.... 


...totiž přichází i lehké porno. 



A aby si i dámy přišly na své, svléká se kromě zahradnice bohužel i zahradník. 



Fotka samozřejmě nezachytí všechno. A proto zahradnictví produkuje tahle šíleně sexy informační videa.


 


Po tomhle mám pocit, že je fakt lepší házet do kotle cvičky a pěstovat maximálně petržel a muškáty. A doufám, že ty moje bylinky na balkóně jsou vypěstované normálním a zcela oblečeným zahradníkem. 

_________________________

Fotky a video: www.rogl.cz 

Giulletin butik ve zbořeném domě

Množství spamů a nevyžádaných obchodních sdělení v mailech s blížícími se Vánoci raketově stoupá.  Mezi tou záplavou hromadných mailů mě zaujal ten od Giulleta boutique. Značkové kabelky za výprodejové ceny, to zavání vždycky nějakým průšvihem. (Po rozkliknutí se obrázek zvětší na čitelnou velikost).









Je to poměrně amatérský spam. Žádné líbivé obrázky nebo barvičky, jen strohý text a klasický nátlak, že tahle akce dlouho trvat nebude. Mail jsem pustila z hlavy, jenže dnes přišel další. Tentokrát s nenápadným sdělením o kabelkách značky Gucci.




Tentokrát už jsem se na ten nový eshop tedy podívala.




Giulleta Boutique, který provozuje jakási Karla Kuťáková, prodává pouze kabelky. Tvrdí o sobě, že je maloobchodní firma dovážející luxusní kabelky ze zahraničí. Nesnažíme se konkurovat velikostí ani kvalitou jiným internetovým obchodům... Hezky řečeno, zvlášť to o té kvalitě. 

...snažíme se hlavně o to, aby všichni naši zákazníci byli se svým nákupem spokojeni a především, abysme jim mohli nabídnout ceny, které v jiných internetových obchodech nenajdou.  A to se nám daří velmi dobře díky schopnosti odebírat veškeré zboží za velkoobchodní ceny od našich zahraničních dodavatelů... Budu předstírat, že to do očí bijící abysme jsem neviděla. Budu předstírat, že žiju v přesvědčení, že spousta eshopů odebírá zboží za velkoobchodní ceny od zahraničních dodavatelů. 

Naše zboží je té největší kvality, originální výroby a to vše je podloženo certifikáty původu a pravosti, které jsou dodávány ke každému prodanému kusu. A teď prosím ještě tu o Karkulce, pokud možno se správnou interpunkcí. Děkuji. 





Jo, kabelka Gucci za jedenáct stovek, Louis Vuitton za tři tisíce, Michael Kors za sedm stovek. Anebo za pěkných pár tisíc,  podle typu kabelky. To bude určitě originál za velkoobchodní cenu. Dodavatelé značky Gucci určitě poskytují svým odběratelům třeba tuhle kabelku, která se skutečně běžně prodává za pár desítek tisíc korun, za tak směšnou cenu, že i se ziskem se dá střelit za čtvrtinu a ještě na ní vyděláte. 



Tedy, pokud nejde o tyhle zahraniční dodavatele: 



Tentokrát nebudu rozebírat jednotlivé kousky v nabídce Giulleta Boutique, ani porovnávat ceny. Rovnou se podíváme, co je tenhle butik s luxusními kabelkami vlastně zač. 

Moc toho o sobě neprozrazuje. Jen adresu, poměrně prestižní adresu. Soukenická 12, Praha 1. Problém je trochu v tom, že v Soukenické ulici žádný dům s číslem popisným nestojí. Už je zbouraný. A byl kolem toho docela poprask. 




Dopátrat se jakýchkoliv dalších podrobností o firmě je trochu problém. Jde to až ve chvíli, kdy se pokusím objednat si jednu z těch zázračně levných kabelek. Napřed se musím prokousat vyplňováním kolonek, pak následuje volba způsobu placení. Dobírka za víc než tři stovky zvolit nejde, stejně tak platba přes PayPal.


Až po odkliknutí bankovního převodu se konečně se objeví kolonka, kterou musím zaškrtnout, abych dala najevo, že souhlasím s obchodními podmínkami. A konečně si je můžu přečíst. Jsou malým písmem, v příšerném formátování a když je překopíruju do příčetnější verze ve Wordu, mají třináct stránek. Kdo by se s tím četl... 


Jestli někdo čeká, že v nich je uvedené třeba IČO firmy, korespondenční adresa a další důležité údaje, je na omylu. Je to jen stažená verze běžných obchodních podmínek, jakou používají stovky eshopů. Jen je poměrně dost anonymizovaná.  Jenže na jednom místě Karle Kuťákové trochu ujela ruka, a tak se jí do textu dostala adresa, kterou se asi chlubit nechtěla. 




Jde o místo pro uplatnění reklamace. Na té samé adrese v Jihlavě skutečně jakási Karla Kuťákové existuje. A už léta podniká. Svým identifikačním číslem ani dalšími údaji se ale na webu Giulleta boutique (který má anonymní webovou registraci od prvního prosincového dne letošního roku) rozhodně nechlubí. Ty lze dohledat až v živnostenském rejstříku.  


Sídlo firmy je v rodinném domě v Jihlavě. Mám trochu strach, že tam brzy budou stát fronty naštvaných zákazníků, kterým místo zaručeně originální kabelky od Vuittona přišel v lepším případě laciný padělek z Asie. V tom horším cihla nebo balík starých časopisů. Možná, že u toho bude aspoň ten slibovaný certifikát pravosti. 

Klidně si dovolím dát ruku do ohně za to, že nikdo ze zákazníků butiku originální kabelku nedostane. Za ty peníze, za jaké se tam kousky proslulých značek nabízejí,  totiž opravdu zahraniční dodavatelé nedodávají ani přívěsky na klíče. Ani v případě, že přechodně zešílejí. 

V předvánoční době přechodně šílí spousty lidí pod tlakem, že za chvíli je Štědrý den a oni nemají ještě ten hlavní dárek pro někoho blízkého. Až vás tohle šílenství přepadne taky, zkuste ve světlých okamžicích přemýšlet, než nakoupíte v podobném obchodě, jako je ten Giulletin. 

_______________________________________

Screenshoty: giulletaboutique.com, google.com, lidovky.cz, Živnostenský rejstřík. 

Velký kšeft bez papírů

Dnes to nebude ani vtipné, ani zábavné, dnes to bude jen naštvané.

Je to už pár týdnů, co jsem na vlastní oči viděla naprosto zbědovanou kočku. Byla to britská kočka, které se kdosi zbavil. Pravděpodobně pocházela z  množírny, kde měla za úkol rodit další a další koťata, bez ohledu na cokoliv. Když už bylo jasné, že další porod nejspíš nepřežije, protože byla opravdu v zoufalém stavu, "chovatelé" ji prostě vyhodili na ulici. Že kočka, která byla zvyklá být s lidmi, nemá ve stavu, v jakém byla, šanci přežít sama venku, to je nezajímalo.

Začala jsem se o množírny trochu víc zajímat, objevila pár facebookových stránek, které se na ně snaží upozorňovat, přečetla jsem spoustu seriózních i neseriózních článků, mluvila jsem s lidmi z útulků, s veterináři, s chovateli. A mohla bych napsat desítky stránek, po tom, co jsem se všechno dozvěděla. I tenhle text vzniká mnohonásobně déle, než kterýkoliv jiný. (Tak to koukejte ocenit!)

Na mnohastránkovou práci tady nemám dost místa, tak se pokusím být stručnější: Prosím, nekupujte si zvířata bez průkazu původu. Nikdy! Nekupujte psy a kočky od lidí, kteří nemají registrovanou chovatelskou stanici. Jen tím podpoříte zmetky, kteří chtějí na koťatech a štěňatech hodně vydělávat. I když sami nechcete mít chov, vždycky plaťte jen za zvíře papírové z registrované stanice. Nebo si zajděte pro kotě či štěně do útulku. Podporováním množitelů jen podporujete utrpení zvířat.  

Za množírnu se obvykle označuje chov psů nebo koček, které nemají průkaz původu. Nemusí přitom jít o chov, ve kterém je deset koček nebo patnáct fenek. Osobně považuju za množitele kohokoliv, kdo má nepapírové zvíře a nechává ho vědomě a záměrně nakrýt.

Předesílám, že vůbec nepokládám psy a kočky bez průkazu původu za jakkoliv méněcenné. Když jsem byla malá, měli jsme vždycky psa i několik koček. Všechno to byly vesnické směsky, které se křížily podle toho, jaký pes nebo kocour zrovna potkal ten správný protějšek za vesnicí u pole. A byla to báječná zvířata.

Nikoho tenkrát nenapadlo, že by si dovolil křížence prodávat. A prodávat za velké peníze. Dnes je to výnosný byznys.

Koupit se tak dají třeba bíločerní němečtí ovčáci...




...egyptská kočka, která vypadá jak sphynx...


...staford, tedy pardon, prý stafort, co připomíná křížence jorkšíra...



...nebo bengálská kočka, která je spíš siamská...



...a nakonec štěňátka, která žijí v krásném prostředí ve sklepě a chovatelka se jich potřebuje zbavit.






Výkonné množírny ale vědí, co prodávat a jak by to přibližně mělo vypadat. Mezi kočkami jsou už nějaký čas nejoblíbenější britské kočky (naprosto to chápu, máme v rodině několik britek a jsou vážně úžasné, mezi množiteli jedou ve velkém modré a whiskas), velká móda jsou i mainské mývalí kočky a nahaté sphynx.

Množírny to vědí, a tak chrlí koťata a štěňata jak na běžícím pásu. Jako jeden muž pak tvrdí, že jsou sice bez průkazu původu, ale oba jejich rodiče ho mají. Ceny se velmi často pohybují na stejné úrovni, jako u mláďat z ověřeného registrovaného chovu.





Takové ragdolly, jaké nabízí množírna z Holohlav, pořídíte za stejnou cenu z registrovaného chovu bez problémů. Britská koťátka s průkazem původu po naprosto špičkových rodičích můžou klidně stát deset dvanáct tisíc korun. I víc. Běžně se ale prodávají za čtyři tisíce. Sphynx s průkazem původu vyjde průměrně na šest až sedm tisíc. Ale proč si nekoupit nepapírové kotě se zvláštníma červenýma očima?  


Paní množitelka jen zapomněla podotknout, že její kočky mají červené oči, jen když je fotí a napere jim blesk do čumáku. U první fotky se jí to trochu vymklo z ruky.

Mezi množitele bych klidně zařadila i majitele nepapírových kocourů, kteří nabízejí krytí. Komukoliv, kdo zaplatí.




A ještě jeden příklad krásného ztělesnění lidské blbosti:



Je samozřejmě naprostá pitomost, že by fena nebo kočka měla mít mláďata. Není to pravda. Zvířata nemají biologické hodiny jako my. Rozmnožování je pud, Když je necháme vykastrovat, nijak tím nebudou trpět. Naopak, i když kastrace obnáší určitá rizika, jsou daleko menší, než ta, která obnáší březost, porod a péče o potomky. (Navíc kastrace snižuje i rizika některých onemocnění). A to pomíjím snahu nakrýt fenku, i když se může zbláznit bolestí, jak píše tahle milující chovatelka. 

A teď k tomu nejdůležitějšímu: 

Koupě jakože "čistokrevného" kotěte nebo štěněte bez průkazu původu je obrovský risk. U papírového zvířete existuje jistota, že bude z chovu testovaného, zdravého a že jeho rodiče mají správný vzhled a povahu. 

Spojení dvou papírových zvířat předchází mimo jiné i výběr vhodného protějšku tak, aby se nekřížila zvířata příbuzná nebo taková, jejichž spojení by nemuselo dopadnout dobře. Pokud si koupím nepapírové mládě, můžu věřit tomu, že oba jeho rodiče jsou zdraví. Můžu věřit tomu, že oba rodiče jsou stejné rasy. Můžu doufat, že nebudou trpět žádnou vážnou chorobou, že nenechám tisíce na veterině a že mi neumře za pár týdnů nebo měsíců. Můžu věřit, že ze zvířete nevyroste nezvladatelný magor. Můžu věřit všemu, co mi prodejce řekne. Protože mi nic jiného nezbývá.  






Množírna s klidem prodá kotě nebo štěně, které ještě potřebuje pít mateřské mléko a být s matkou, aby se dobře vyvíjelo fyzicky i psychicky. Třeba u koťat můžou registrovaní chovatelé podle pravidel svazu chovatelů prodávat koťata až od třinácti týdnů věku a u nechovných koček se důrazně nedoporučuje jít pod deset týdnů. 





Množírna, tedy i množitel jedné kočky, který ji nechává znovu a znovu nakrýt, obvykle naprosto kašle na pravidla. Třeba o tom, že není dobré mít od jednoho zvířete vrh častěji než jednou za rok nebo za dva. (Ostatně, kočka nebo fena podle něj musí zabřeznout tolikrát, kolikrát to jen jde, aby se vyplatila. Že to pak těžce odnáší na zdraví, nezájem).

Množitelé vám klidně štěně předají na parkovišti nebo u benzínky. Když už vám dají nějaké doklady, bude to maximálně jejich oblíbený PP, tedy Pet Pas - očkovací průkaz. Někdy ani ten ne. Často hrají na city - spousta lidí už si koupila zvíře jen proto, že ho chtěla dostat z příšerných podmínek, ve kterých vyrůstalo. A to nejspíš viděli tu bídu ještě pěkně navoněnou, pokud je vůbec množitel pustil dál než do předsíně. Zvíře totiž pro ně bývá jen zdroj peněz a podle toho se k němu chovají.

Zvíře s průkazem původu stojí vždycky peníze. Chovatelé musí mít registrovanou chovatelskou stanici (seznam kočičích třeba tady nebo tady a psích tady). Zvíře, které chtějí uchovnit, musí například splňovat standardy plemene včetně povahových rysů, musí mít často velmi rozsáhlé zdravotní testy, chovatel musí dodržovat chovatelský řád, obvykle také absolvuje nějaké výstavy, u některých psích plemen jsou povinné i výkonnostní zkoušky.

Štěňata a koťata z chovatelských stanic se prodávají zdravá, správně vyvinutá, očkovaná, odčervená a někdy i kastrovaná, pokud nejsou určená k chovu.

Neexistuje nadpočetný vrh, tedy množiteli oblíbená fáma o tom, že kromě jednoho kotěte nebo štěněte mají všechna průkazy původu a tohle jediné je nad jakýsi smyšlený limit a proto nemá papíry. Průkaz původu dostane každé zvíře z registrovaného chovu a schváleného spojení. Pokud má nějakou vadu, třeba vývojovou nebo vzhledovou, mívá to v průkazu poznamenané s tím, že není určené k chovu.

I v případě, že sami nechceme zakládat chovatelskou stanici, je zvíře s průkazem původu správná volba. Pokud chceme bezpapírové kotě nebo štěně, jsou jich plné útulky. A nejen kříženců, ale i těch, kteří jsou přinejmenším tak čistokrevní, jako jejich protějšky z množíren. Stačí jen zapátrat.

Množírny u nás nejsou bohužel nelegální, v každém případě jsou ale nemorální. A každý, kdo si od nich koupí zvíře, je jen podporuje v dalším množení. Tak, kde je poptávka, bude vždycky nabídka. Chtít po inzertních portálech, aby eliminovaly inzeráty množíren, je taky nereálné, protože i jim množírny přinášejí kšeft.

Ale pokud pořád ještě nevíte, jestli zvíře z chovatelské stanice nebo z inzerátu a bez papírů, hoďte si do Google slovo množírna a klikněte na obrázky. Já na ně nemám žaludek. Ale někomu to třeba otevře oči.

________________________________________

Screenshoty: sbazar.cz, bazos.cz a facebookové stránky zaměřené proti množírnám a množitelům.

Proč nenakupovat na Zbožomat.cz

Tak trochu si za to Zbožomat může sám. Začal na mě chrlit reklamy. Tak jsem se na ten jejich web teda mrkla. Blbý, co?

Zbožomat na adrese zbozomat.cz na mě na první pohled působí jako jeden z mnoha a mnoha slevových portálů. Prodává zásadně údajně zlevněné zboží. Často hodně zlevněné zboží. Za fakt skvělé ceny. Teda na první pohled. Navíc je to seriózní prodejce, protože je partnerem Asociace pro elektronickou komerci. Teda taky na první pohled.

Tak se mrknem na ten druhý pohled.

Zbožomat není klasický slevový portál, i když se tak snaží vypadat. Nejspíš záměrně, protože slovo sleva na spoustu zákazníků (i na mě) prostě funguje. Ve skutečnosti ale na tomhle webu nenabízejí slevy na zboží firmy a dodavatelé. Všechno prodává Zbožomat, tedy firma, která provozuje několik eshopů, mezi nimi i Zbožomat -  iNetMedia.

Prodává běžné harampádí - vakuové pytle, co z nich vycucnete vzduch a za chvíli jsou zas nafouknuté, hubnoucí legíny, repelentní náramky, kvetoucí čaje, třeskutě vtipné anti-stresové balónky ve tvaru prsou, perly přání, mikiny, lampiony štěstí a tak.

Podle toho, co jsem všechno na stránkách viděla, jsem skálopevně přesvědčená, že většina nabízeného zboží  pochází z čínských nákupních velkoportálů a je pořádně předražené.

Nic proti čínským eshopům. Sama třeba hodně ráda nakupuju na aliexpress.com. Obvykle oblečení, doplňky a boty za pár dolarů, aby mi nebylo líto, že jsem přišla o peníze, když najdu v balíčku fakt nepoužitelný hadr. Počítám s tím, že čínské velikosti se od těch evropských hodně liší a že u některých kousků si budu muset objednat i XXL. A nečekám, že mi přijde špičkově vypracovaný luxusní výrobek, ale na druhou stranu vím, že za deset dolarů pořídím třeba fakt parádní sukni. Nebo za dva dolary deset úžasných spirálek do vlasů (u nás se o nich mluví jako o vrtulkách).

Jestli mě ale něco opravdu vytáčí, je to čím dál rozšířenější trik obchodníků. Levně nakoupí na podobném portálu, ani se neobtěžují zboží přefotit, prostě si stáhnout od původního prodejce i jeho fotky, a nasadí šílenou cenu. Tu jakože původní mnohonásobně výš, než skutečně byla, tu po slevě i tak natolik vysokou, že je z toho pěkný vejvar.

Jasně, je to věc zákazníka, jestli bude věřit tomu, že za bundu v hodnotě dva tisíce dá tisícovku plus poštovné a ohromně ušetří, nebo jestli si zjistí, že stejná bunda stojí v Číně běžně kolem sedmi stovek a poštovné je zdarma.

Ale zpátky ke Zbožomatu. Protože mám Aliexpress poměrně v oku, dokážu docela často odhadnout, co z něj pochází. On to tedy Zbožomat ani moc nekomplikuje. Asiatku totiž pozná každý a čínské znaky v pozadí fotky taky.









Zbožomat ví, že lidé jsou podezíraví, a tak má u všech fotek takovou malou vychytávku - stejně jako řada jiných eshopů. Když na snímek kliknu a chci si ho nechat vyhledat Googlem, nejde to. Ale jde to třeba prostřednictvím webu Tineye.com. Do něj se jednoduše zkopíruje adresa stránky, na které fotka je, a ono se jí to pokusí vyhledat. Má sice menší úspěšnost ve vyhledávání podle obrázku než Google, ale minimálně fotku zobrazí. A pak už se dá postupovat tradičně. Kliknout pravou myší, sjet na text Vyhledat tento obrázek pomocí služby Google a je to.

Jen pro ilustraci jsem našla pár kousků, které bych rozhodně nekupovala na Zbožomatu. Třeba tuhle magickou šálu zlevněnou z osmi stovek na čtyři.


Na Aliexpressu se běžně prodává v přepočtu za 120 korun. Poštovné je zdarma. A navíc mají daleko větší výběr barev. 


Tohle drbadlo pro kočky mě na Aliexpressu zaujalo už před časem. Je to prostě štětka na čištění komínů, kterou někdo přidělal k podložce. Kočky jí údajně nadšeně prolézají a ještě nadšeněji si drbou kožíšek. Myslím, že moje kočka by vydrbala se mnou, kdybych jí něco podobného pořídila. Zbožomat tenhle zázrak zlevnil z pětistovky na 339 korun. 



Pokud si fakt myslíte, že tohle potřebuje vaše kočka, kupte si to na Aliexpressu za 14 dolarů. 




A máme tady čepici, která mě moc baví. Myslím, že ji potřebuju. Ale rozhodně ne za 169 korun. 



Z Číny mi ji pošlou za necelé čtyři pětky. 



Svůdný župánek, který už jsem tu jednou zmínila, rozhodně nevynechám. Sleva z devíti stovek na tři. Bomba, co?  


Šest a půl dolaru je ale cena trochu jinde. Mimochodem, 11. listopadu má Aliexpress akci. Říká jí Global Shopping Festival a ten den budou u hromady nabídek platit nižší ceny. Vidět jsou už teď. Jo a k tomu se tam dají získat i různé slevové kupóny na nákup. 



Romantické krajkové tílko na Zbožomatu za 289 korun. Plus poštovné.  


A tentokrát výjimečně web Buyincoins.com. Cena sedm a půl dolaru a poštovné opět zdarma. 


Stylová dámská peněženka místo údajně původních šesti stovek jen za 279. Nekupte to. 




Teda nekupte to na Zbožomatu. Kupte to v Číně. Nestojí ani pět dolarů. 



Zbožomat má i kategorii nazvanou Designovky! Nejspíš to znamená, že v téhle kategorii nadsazuje původní ceny ještě mnohem výš, protože je to přece designový!

Chcete designové kořenky? Prý stály devět stovek, ale díky šikovným nákupčím ze Zbožomatu je můžeme mít jen za půlku! 



Ale jinak se prodávají za 10 dolarů. I ty se zvířátky. 


Hodinky s kočkou jsou údajně taky za půlku, za dvě stovky. A jsou taky z Číny. 


Jenže v čínští prodejci mají na výběr mnohem víc barev a provedení. I při současném šíleném kurzu dolaru se dají najít za 75 korun. Jo a navíc jsem se stejnou kočkou viděla i nákupní tašku a náušnice. 



Hodinky se tam dají koupit i dráž. Třeba za pět dolarů. Zbožomat má od tohohle prodejce minimálně fotku. Jestli od něj i nakoupil hodinky, měl by vyměnit nákupčího. Prodělal dva dolary na kuse. 


A nakonec ještě bunda ze začátku textu. Původní cena dva tisíce??? Kecy.  


Já ji našla u několika prodejců z Aliexpressu za cenu kolem třiceti dolarů. Poštovné samozřejmě taky zdarma. 



Ještě, že má Zbožomat seriózního partnera, Asociaci pro elektronickou komerci. Ta si totiž hlídá, aby certifikované eshopy netahaly zákazníky za fusekli. Zbožomat na to upozorňuje hned na své úvodní stránce.




Trochu potíž je ale v tom, že rozhodně není členem APEK.



Provozovatel Zbožomatu, firma InetMedia, sice členem je, ale žádný z jejích eshopů není certifikovaný. A Zbožomat mezi těmi, které uvádí na webu apek.cz ani není. Aby eshop získal certifikaci, musí totiž splnit víc než padesát poměrně tvrdých podmínek. 


Screenshot pořízený 8. listopadu ve 22:28


Ani to ale Zbožomatu nebrání, aby se jakýmsi partnerstvím s APEK pochlubil.  Ono se mu to totiž vyplácí. Prý to totiž znamená, že nákup na něm je bezpečný. Tvrdí to asociace na svých webových stránkách.




Za mě teda Zbožomat rozhodně ne. Radši risknu, že mi přijde hadr z Číny za pár korun přímo z Aliexpressu, než aby mi ten samý hadr přišel ze Zbožomatu za poměrně nehorázné peníze.

Mimochodem, brzy začne předvánoční šílenství, kdy lidé nakupují ve velkém a často na cenu moc nekoukají. Tak pozor na české překupníky!


Aktualizace 10. 11. 

Na stránkách APEK se změnily informace o členovi InetMedia. Zatímco na screenshotu z webu apek.cz, který jsem pořídila 8. listopadu ve 22:28, jsou mezi eshopy společnosti uvedené toptoys.cz, darkyla.cz a giantmicrobes.cz,  nově vypadl poslední zmiňovaný shop a nahradil ho zbozomat.cz. Změnily se i informace - nově všechny tři eshopy splňují Kodex Terminologie lhůt dodání. Nicméně "Certifikovaný obchod," který splňuje přísná pravidla, není stále ani jeden z nich.

Nejdůležitějšími kontrolovanými body jsou, jak APEK uvádí na webu: kontaktní informace a dostupnost kontaktů, informace o zboží a cenách, odstoupení od kupní smlouvy do 14 dnů, informace o záruce a postupu reklamace, ochrana osobních údajů.

Nadále tedy platí: InetMedia, provozovatel zbozomat.cz je členem APEK, jak už jsem psala před třemi dny, ale nemá certifikovaný obchod.

________________________________

Screenshoty: zbozomat.cz, aliexpress.com, apek.cz, buyincoin.com