O hubnutí s finančníky

Pojištění, hypotéky a hubnutí. Poměrně významná česká finanční společnost Financial Solutions and Services se pustila do dalšího výnosného byznysu - do kšeftů s hubnutím. Provozuje portál Opravdové hubnutí a stejnojmennou facebookovou stránku. Ta má hnát zákazníky skoro do šedesáti poboček Světa zdraví v celé České republice. A já jen doufám, že firma neprezentuje své finanční služby stejně, jako ty hubnoucí.

opravdovehubnuti.cz


Na facebookovou stránku Opravdové hubnutí mě upozornily Karolína a Anička. Obě se dost pozastavovaly nad tím, jak může Opravdové hubnutí pro svou propagaci tak okatě zneužívat fotky lidí, kteří do Světa zdraví nestrčili ani nos. A obě mají pravdu. 

Sama jsem Opravdové hubnutí respektive Svět zdraví zaregistrovala přibližně před rokem, když na mě začaly porůznu vyskakovat reklamy na vstupní konzultace jen dnes za dvě stovky. To jen dnes trvá samozřejmě celou tu dobu. 

opravdovehubnuti.cz



Stejně jako se reklamní kampaň snaží co nejrychleji nahnat co nejvíc lidí do poboček Světa zdraví, pokouší se o totéž i velmi aktivní správci facebookové stránky Svět hubnutí. A tak denně přidávají další a další  úžasné fotky a úžasné příběhy klientů Světa hubnutí, kteří dosáhli fakt skvělých výsledků. Má to ale chybu. Velká část z nich je podvrh. 

Paní Dana z Pardubic se nejmenuje Dana a není z Pardubic. Jmenuje se Cacia Griggs a její fotky si Opravdové hubnutí vypůjčilo zřejmě z anglického Huffington Postu. Ten psal o tom, jak se ženě podařilo zhubnout. A zveřejnil spoustu jejích fotek. 

facebooková stránka Opravdové hubnutí


huffingtonpost.co.uk


Ani Anička není Anička. Je to Lauren Rene, která na svém webu už poměrně dlouho popisuje, jak zhubnout a vypracovat si postavu. Asi nemusím podotýkat, že o nějakém Opravdovém hubnutí nemá nejspíš nejmenší tušení. 


facebooková stránka Opravdové hubnutí

heylaurenrene.com


Elegantní 33letá Natálie taky neexistuje. Na fotkách je o deset let starší propagátorka zdravého životního stylu Vanessa Romero. 

facebooková stránka Opravdové hubnutí


Mezi fanoušky stránky vzbudila jakože Natálie poměrně velké pochybnosti. Autor příspěvku to vážně trochu přepískl, když jí ubral deset let života. Ale jak je vidět v komentářích, trvá si na svém. 

facebooková stránka Opravdové hubnutí

healthylivinghowto.com


A další případ. Údajně jde o Jitku z Pardubic. Její skutečné jméno je Sara-Jayne Foreman a fotky s vyprávěním o tom, jak zhubla, zveřejnil anglický Mirror.


facebooková stránka Opravdové hubnutí

mirror.co.uk

Z Mirroru pocházejí i fotky Tracy Henderson. Tu vydává Opravdové hubnutí za Helenu. A je mu úplně fuk, že jde o poměrně známou fitness trenérku, která proslula právě svou radikální proměnou.


facebooková stránka Opravdové hubnutí

mirror.co.uk


A takhle bych mohla psát dál a dál a dál. Opravdové hubnutí sice zveřejňuje i fotky lidí, kteří právě ve Světě zdraví nejspíš fakt zhubli, nikdo z nich ale nezhubl tak radikálně, jako ti, co s firmou nemají nic společného. 

Dokážu si představit, že pokud firma nějak zareaguje na ty vypůjčené fotky, svalí vinu na příliš aktivní správce webu. Jenže to jí zbaští tak maximálně pár opravdu hodně zaslepených fanoušků. Ti ostatní, kteří na prapodivné čachry s fotkami poukazují už nějaký čas, se tak jednoduše oblbnout nedají. Koneckonců, když je to tak nápadné (a to fakt je), nejspíš si všimli i lidé z firmy, že něco asi nehraje, žejo? Proč nezasáhli? Protože se jim to hodí a vynáší to? 

Zajímalo mě samozřejmě i to, jak vůbec Svět zdraví pracuje. Na internetu se o něm hodně diskutuje. Má svoje zastánce, kteří díky němu fakt zhubli. A má i spoustu odpůrců, podle kterých mu jde hlavně o jedno - zkásnout každého klienta o pořádný balík. 

Vstupní konzultace jen dnes za dvě stovky je to nejmenší. Za tyhle peníze vás ve Světě zdraví zváží, určí podíl tuku, svalů a vody v těle. Nic, co by neuměli zadarmo v každé druhé lékárně. Nebo co by nedokázala moje nepříliš drahá váha v koupelně. Navrhnou rozbor krve. Drahý rozbor. Stejný přitom dělá každý praktický lékař při pravidelné preventivní prohlídce - taky zadarmo. Pak vám budou vnucovat tříměsíční, půlroční nebo roční plán. Za pořádných pár tisíc. Dostanete nejspíš nějaký návrh jídelníčku, který se nápadně podobá často kritizované dietě podle krevních skupin. A když nezhubnete, možná po čase vytvoří skutečně individuální jídelníček. 

Ty prachy, co do toho vrazíte, jsou dost dobrá motivace pro to, začít se sebou skutečně něco dělat. Takže asi i pár kilo fakt zhubnete. 


diskuze na webu emimino.cz


Sama bych si radši vytvořila jídelníček třeba na stránkách stob.cz (zadarmo). A peníze za tříměsíční nebo roční program bych vrazila třeba do nákupu permanentek na cvičení nebo do bazénu. Ještě by mi dost zbylo. A efekt by byl pravděpodobně podobný. 

Ano, jsem asi zaujatá. Jenže když se Opravdové hubnutí chlubí cizími úspěchy, prostě mu nevěřím ani ty, kterých opravdu dosáhl. 

Finančníci by se prostě měli držet svého byznysu. V tom s kily navíc jim to moc nejde.  

Číslovkový průšvih

Jsme národ hlupáků a ignorantů. A je to s námi čím dál horší. Mám na mysli to, jak lidi zacházejí s češtinou. Jak ignorují gramatiku. A jak je jim to fuk. Případně, jak je děsně rozčílí, když je na chybu někdo upozorní - berou to jako křivdu, nejsou přece ve škole, aby přemýšleli, jak napsat komentář v diskusi nebo příspěvek na Facebooku správně, žejo!

Číslovky, to je průšvih. Správně napsané datum už se pomalu nevidí. A opravdová legrace nastává, když se číslovky začnou skloňovat.

Jako první tu mám záhadné slovo 3řetí (třiřetí?). Jako by byl problém napsat prostě třetí nebo 3.


Zdroj: Google +

Do 3-ří je vyšší level. Tohle vymyslet, chce asi hodně fantazie. 

Přišlo mailem

Skloňování číslovek, to je zapeklitost. Zvlášť, když chceme napsat něco tak strašně složitého, jako je slovo třemi.

Zdroj: Facebook

Komplikované číslovky by neměli lidé používat. 

Zdroj: Living.cz


A rozsekla to Blanka Matragi na svém Facebooku, kde píše o ženách po 50 sádce. Tedy, pokud jsem to pochopila správně. 

Zdroj: Facebook

 To je pár kuriozit, které jsem porůznu posbírala. Nebo které mi dorazily mailem. Ale nechci se navážet do prostých uživatelů internetu. Těm se dá leccos odpustit. Každému není dáno. A každý občas udělá chybu. I mně občas něco ulítne.

Kdo by ale chyby dělat neměl, jsou nejrůznější instituce a firmy na svých oficiálních stránkách. Web obce, eshopu nebo společnosti, které jsou oficiální prezentací, by neměl psát analfabet. Anebo klidně i měl, ale pak by měl nastoupit korektor, který jeho chyby opraví. Investice několika stokorun za jeho práci se rozhodně vyplatí.

Korektor rozhodně chybí třeba obci Horní Dubenky, kde mají hned v titulku u fotogalerie následující děs. Možná by mohli dát text přečíst aspoň učitelce češtiny, knihovnici nebo kronikáři, pokud nechtějí investovat do korektury.


Zdroj: hornidubenky.cz


Pradědova 100vka mi popálila sítnici. A nejde jen o zběsile napsaný název události na Facebooku. Pod stejně napsaným názvem se dá tahle akce najít na několika místech. Včetně oficiálních stránek soutěže. Jen nějak nerozumím tomu, proč je to tak napsané. Spousta lidí si přidáváním nesmyslných přípon za číslice chce ušetřit dva tři úhozy do klávesnice. Ale tohle? To je fakt tak divné napsat prostě stovka?
Zdroj: Facebook



20 léta, šaty z 20 cátých let... Taky zapeklitost, žejo? Když neumím napsat 20. léta, proč to prostě nenapsat slovem? 


Zdroj: kristiana.cz

Obrovský problém je pro spoustu lidí obyčejné datum. 


Zdroj: noerthshop.cz


A následující dvě perly snad ani nemá smysl komentovat. 


Zdroj: panteri.cz

Zdroj: woodcraft.bloger.cz


 Dobře, i tady by se daly přimhouřit oči. Weby nejspíš dělá pár nadšenců na koleni, nemají na vyhazování a nemají chytré kamarády, kteří by jim řekli, že píšou jako Tataři.

U následujících příkladů už ale žádné výmluvy nepomůžou. Jedná se totiž o velké firmy, které by měly dbát na to, jaký obrázek si o nich zákazníci a klienti udělají. Kasa.cz už před Vánoci vyjela s kampaní, kde rozdávala 1000ce dárků. Asi myslela tisíce. A znovu tuhle do očí bijící šílenost zopakovala v březnu. Přitom nejde jen o omyl grafika - 1000ce dárků totiž zmiňuje i v psaném textu, nejen na bannerech.



Zdroj: kasa.cz

MediClinic zase láká do svých ordinací 18ti leté. U firmy, ve které se očekává, že bude mít značná část personálu vysokoškolský diplom, byť z medicíny, bych fakt čekala trochu větší schopnost napsat informaci správně česky. 

Zdroj: mediclinic.cz


Na Stream.cz mají zase 6ti minutovku. Nevím, co je šestti. Možná nám to vysvětlí v některém z pořadů.

Zdroj: stream.cz

Kudy z nudy. Portál, který provozuje Česká centrála cestovního ruchu a podporují ho ministerstva i evropské peníze, by česky mohl umět. Taky neumí. Takže se na něm dozvím, že v ceně vstupného je 30-ceti (tedy třicet-ceti?)minutová lázeň. 


Zdroj: kudyznudy.cz


 Může být ještě hůř. Už ve školce by se mělo mluvit hezky česky. A lidé, kteří v ní pracují, by měli umět i psát česky. V mateřské škole v Ostrově jim to moc nejde. Rodiče tam platí do 15-tého v měsíci. Anebo 2-hého. Možná je to jen nějaká interní šifra.


Zdroj: mskrusnohorska.cz

Zdroj: mskrusnohorska.cz


Když vás nic nenaučí ve školce a na základní škole, na té střední se to těžce dohání., A na vysoké jste v háji. To by mohli potvrdit třeba členové akademického senátu z Vysoké školy báňské. 

Zdroj: vsb.cz

Je hezké, když budoucí absolvent filozofie čte náročnou literaturu už v mládí. V těch 13-cti letech si ale měl vzít do ruky raději skloňování číslovek. 

Zdroj: phil.muni.cz


Jen fakt pevně doufám, že Ústav pro jazyk český, který určuje pravidla pravopisu, se nebude podobným strašlivostmi inspirovat, až zase vymyslí, že něco už je zažité, a tak se to tak může psát.

Nerada bych měla v knihovně vedle sebe 15-cti letého kapitána, 3ři oříšky pro Popelku a Pohádky 1000ce a 1né noci.



Oltář na tapetě

Už jsem tady jednou psala o své fascinaci facebookovou skupinou Ikea inspirace. Ujíždím taky na její sesterské Inspiraci z našich domovů. Začalo to nevinně. K oběma skupinám jsem se připojila, když jsme rekonstruovali a zařizovali byt. Občas se v nich totiž dal najít zajímavý nápad. No, spíš výjimečně než občas, ale dal. Ze skupin jsem se ani po nastěhování neodhlásila. Začaly mě totiž vážně bavit.

Dostávají mě šílené dotazy, o kterých jsem už psala. Bavím se nad fotkami někdy naprosto nevkusných interiérů, u kterých se hromadí lajky a nadšené komentáře. Děsí mě rady členek skupin bezradným kolegyním. Celé je to taková velká přehlídka českého nevkusu. A pěkný zdroj témat právě pro tenhle blog.

A proto si dnes povíme, jak správně zařídit takový pěkný český trendy obývák.

V obýváku je naprosto nejdůležitějším kusem zařízení televize. Měla by být velká, placatá a viset by měla pokud možno co nejvýš. Vykašlete se na doporučení odborníků, že ideální je mít střed obrazovky přibližně ve výšce očí. To není in! In je mít televizi zavěšenou na zdi v co největší vzdálenosti od podlahy. A je úplně fuk, co na to vaše krční páteř.  Móda je holt móda. Musí se pro ni něco vytrpět.







Zasekávat kabely od televize, přijímače, přehrávače, settopboxu nebo antény do zdi není nutné. Není ani nutné zavěsit televizi na nějaký panel, který kabely skryje. Stačí je nechat volně viset. Skutečný estét použije bílou umělohmotnou lištu. Ideálně na zeď v nějakém módním odstínu. Nejvíc frčí tyrkysová, fialová a jedovatá zelená, čím dál oblíbenější jsou taky odstíny hnědé a kapučíno.









Na stěně, kde visí televize, by mělo být naprosté minimum nábytku. Jen tak se podaří vytvořit to správné místo připomínající oltář. Knihovny (nedejbože s knihami uvnitř!) nebo jakékoliv obrazy (kromě troj a vícedílných barevných prefabrikátů z hobbymarketu) jsou naprosto nepřípustné.

Postačí televizní stolek nebo skříňka, čím nižší, tím lepší. Aspoň se do prostoru pod obrazovkou vejdou překližková, umělohmotná nebo polystyrénová písmena, ze kterých se dá složit nějaký důležitý nápis. Třeba family, dream, home, love nebo vole(pro rebelské domácnosti). Nápis by neměl být česky, páč to není dost kůl.




Kolem televize se obvykle umisťují poličky. Mělo by jich být víc a neměly by být v jedné rovině. Tři poličky v různých výškách jsou nejlepší. Protože knížky nemáme (máme velkou placatou televizi!), dáme na ně svícínky, sošky, lampičky, andílky, rámečky, umělohmotnou konvičku na zalévání těch dvou kytek, staré hodiny, misky, cokoliv natřené na bílo (zručnější natřou na bílo a vyrobí pseudopatinu), srdíčka, vonné tyčinky, aromalampy, dózy a krabičky s čímkoliv, vázičky, sbírku čehokoliv a jiné pracholapače a nakonec ještě hodně věcí, které svítí a blikají.



Protože všechny tyhle cetky budou vedle obří televize poněkud ztracené, je potřeba zeď doladit. Povolené jsou nějaké ty miniaturní rámečky s fotkami. Zásadně je věšíme na zeď chaoticky. Pokud nezvládáme chaos vytvořit sami, kolegyně z inspirace poradí.

Zeď je stále prázdná a vypadá divně.  I s tím si umějí členky obou skupin poradit. Dejte tam tapetu! Pokud možno tedy jen pruh tapety, aby se pěkně vyčlenil prostor oltáře. Teda televize. Nejmódnější jsou tapety napodobující kámen, dřevo nebo cihlu. Ideální jsou především do paneláků. Trendy jsou taky různobarevné vzory. Ladíme je plus mínus osm odstínů s barvou protější zdi, sousední zdi by měly mít barvy zase jiné, aby bylo vidět, že jsme moderní domácnost.








Kdo nemá tapetu, dá tam samolepky na zeď, jak kdo má chuť.  Nejvíc in jsou už jednou zmiňované nápisy Home (abychom věděli, že nejsme na návštěvě u sousedů), Love (jako že se máme rádi), Family anebo jiné duchaplné výkřiky. Mezi českými texty zatím vede Domov je tam kde je láska. Bez čárky. U samolepek není důležité, jestli jsou gramaticky správně. Důležitý je obsah! Koukat pár měsíců nebo let na větu s hrubou chybou, to přeci vydržíme, když máme obývák podle nejnovější módy.  





Vhodným doplňkem k televizi jsou i řady zásuvek nebo kabely čouhající ze zdi těsně pod obrazovkou, pokud jsme je do stěny zasekali.




Pokud se s podobně zařízeným obývákem pochlubíme na facebooku, čekají nás tisíce lajků.



____________________________________

Zdroj fotek: facebookové skupiny Ikea inspirace a Inspirace z našich domovů. Obě jsou sice uzavřené, ale po odeslání žádosti o členství se do nich přijímá každý zájemce.   

Čestné prohlášení: Protivná blondýna žije v bytě, ve kterém jsou úplně všechny stěny bílé. Není v něm ani jedna tapeta, samolepka na zdi nebo nápis. Velikost televize je přiměřená velikosti obývacího pokoje i frekvenci zapínání přístroje. Okolo televize jsou knihy, obrazy (vesměs nepříliš drahé grafiky od skutečných výtvarníků. Pověšené v jedné rovině) a několik živých květin.



Prapodivná taktika Slevomatu. Nebo charita?

Když se řekne Slevomat, snad každý si okamžitě představí nakupování zlevněného zboží nebo služeb. Jenže i Slevomat má svoje fígly, jak zákazníky trošku popošoupnout k tomu, aby si něco koupili. A navíc, aby si koupili zboží, které zřejmě vůbec není zlevněné. 

Slevomatový fígl má jméno Markus Pedriksen. Pod touhle značkou se prodává vesměs tuctový zahradní nábytek, prachobyčejné trampolíny, nijak extra zajímavé cestovní kufry, pelíšky pro psy, škrabadla pro kočky a spousta dalších nijak ohromujících výrobků. Donedávna se daly koupit výhradně jen přes Slevomat. Před nějakým časem je do prodeje zařadil i slevový server Bonami.cz (o kterém jsem byla až do té chvíle přesvědčená, že tíhne většinou jen k designovým a velmi často i zajímavým kouskům). 

markuspedriksen.com


Všechny výrobky nabízené pod značkou Markus Pedriksen jsou vždy ve slevě. A jde o slevy velké, obvykle v rozmezí mezi šedesáti a osmdesáti procenty z původní ceny. 

Samotný Slevomat o značce Markus Pedriksen tvrdí: "Markus Pedriksen® je nová značka, která chce přinášet kvalitní a designově pěkné zboží do vašich domovů, a to při udržení příznivé ceny."

A to mě trochu zarazilo. Jde o novou značku, ale vyrábí spoustu různorodého zboží od květináčů přes kancelářská křesla až po dárková balení kosmetiky. Jde o novou značku, ale její výrobky nabízí Slevomat s obrovskou slevou. A tak jsem začala trochu pátrat.

Markus Pedriksen je hodně tajemný. Existují sice webové stránky značky, jenže jsou takové… podivné, řekla bych. Jde vlastně o web, na kterém jsou fotky údajných výrobků téhle firmy s velmi stručným popisem. Chybí jakékoliv kontaktní informace, není na něm ani jediná zmínka o výrobci, o zemi původu,  nic o službách zákazníkům, nic o možnostech objednávky zboží. Vůbec nic. Jediné, co se na webu kromě popisu několika výrobků uvádí, je následující tvrzení:

„Nábytek Markus Pedriksen má certifikát mezinárodní neziskové organizace FSC (Forest Stewardship Council), který znamená šetrný přístup k životnímu prostředí při výrobě, ochranu domorodců i solidní mzdu a bezpečné pracovní nástroje pro pracovníky v lesích.“

markuspedriksen.com


To tvrzení je nejspíš naprostý nesmysl. Organizace FSC skutečně existuje a uděluje poměrně velmi prestižní certifikáty. Jenže ty vůbec neřeší třeba mzdu nebo bezpečné pracovní nástroje. Výrobci nábytku je můžou získat až po obsáhlém auditu, který prokazuje, že jejich výrobky nepřispěly k devastaci lesů či pralesů nebo že nepodporují nezákonnou těžbu dřeva. 

czechfsc.cz


Každý výrobce, který certifikát získá, dostane spolu s ním i unikátní kód. Podle něj se pak dá snadno dohledat v mezinárodní databázi FSC. Protože Markus Pedriksen žádný oficiální certifikát s kódem nezveřejňuje, pokusila jsem se jméno firmy najít aspoň ve veřejné databázi FSC. A tam prostě Markus Pedriksen není. Celé to na mě působí zvláštně. Skoro jako by se firma chtěla chlubit certifikátem, který vůbec nemá. 



czechfsc.cz

Ono totiž nejspíš ani o výrobce nejde. Markus Pedriksen není žádná fabrika, která by vyráběla nábytek a psí pelechy. Je to jen značka. Značka, kterou si zaregistroval samotný Slevomat.



upv.cz


Jedná se o stejný postup, jaký si oblíbily třeba velké obchodní řetězce – vytvoří si vlastní značku, i když samy vůbec nic nevyrábějí. Jen pod ní prodávají třeba jogurty. Billa má privátní značku Clever, Tesco ji pojmenovalo jednoduše po sobě a třeba Albert má kromě jiných, které odkazují na název řetězce, třeba i značku Euro Shopper. Slevomat šel cestou jinou. Zvolil si název, který zní trochu světově, trochu exoticky, přitom ale ani nenaznačuje, z jaké země by mohly výrobky pocházet. A zní to rozhodně dráž, než kdyby se snažil prodávat zahradní lehátka se značkou Slevomat.

Slevový portál nikde moc nezveřejňuje, že Markus Pedriksen je jeho vlastní značka. Dohledat se to dá jen v databázi registrovaných ochranných známek. Jen slovenský Zľavomat, který patří pod ten český, se kdesi pochlubil, že jde skutečně o vlastní privátní značku.

A teď to nejzajímavější: Výrobky se značkou Markus Pedriksen prodává Slevomat, stejně jako všechny ostatní, se slevou. Jenže, když si je sám nechává vyrobit, jak pak může tvrdit, že zahradní set stál původně deset tisíc korun a on ho nabízí za třetinu? Znamená to, že si ho skutečně nechal vyrobit, zabalit, dovézt a uskladnit dohromady za deset tisíc za kus a teď ho posílá do světa se sedmitisícovou  dotací? Nebo že obchoduje se zbožím, na kterém dvě třetiny tratí? Nebo si tu slevu vycucá z prstu, prodává za sumu, za kterou se mu to vyplácí, ale zákazníkům podsouvá vymyšlenou původní cenu, aby měli pocit, že ušetřili?

Trochu jsem popátrala i po zboží, které má podle Slevomatu značku Markus Pedriksen. Nebo jinou značku, aby se prostě hodila do krámu. Zaujaly mě třeba kosmetické balíčky, které jsou údajně značky The Bath Shop by Markus Pedriksen. Slevomat je prodával s úžasnou slevou. 



slevomat.cz


slevomat.cz


slevomat.cz


slevomat.cz

Asi je jen strašná náhoda, že naprosto stejné kosmetické sety se znaškou The Bath Shop se dají koupit na asijských prodejních velkoportálech. Když si u nich Slevomat objedná větší množství kousků, zaplatí za jeden od deseti centů po dva dolary.  

alibaba.com

baichuanuk.com

Je ale možné, že se opravdu jedná jen o strašnou náhodu a že se Slevomat skutečně dal na charitu, nakupuje draze a prodává levně, aby si český zákazník taky trochu užil. Já osobně mám ale pocit, že za vším je spíš jen poněkud nefér obchodní taktika.