Jak asi vypadají ořechy v misce?

Není to tak dlouho, co jsem zařizovala byt, a tak vím, že to není nic, co by se dalo zvládnout za půl dne. V kabelce jsem několik měsíců nosila až tři svinovací metry současně, tlustý blok plný nákresů,   půdorysů a výstřižků, vzorník barev, na každém kroku jsem kolem sebe trousila ústřižky látek na sedačku, závěsy, polštářky a jiné nezbytnosti,

Prošmejdila jsem kdejaký web o bydlení, pročetla spousty diskusí, naučila se spoustu věcí. Dnes dokážu zasvěceně mluvit o anhydritových podlahách, betonových stěrkách, ytongu i koupelnových a kuchyňských bateriích. Rodina i přátelé ze mě šíleli. Půl roku jsem byla schopná se bavit jen o druzích umyvadel, úchytkách na dvířka u kuchyňské linky nebo o stropních, nástěnných a stolních svítidlech se zvláštním důrazem na LED osvětlení a barevnou teplotu světla.

Mám proto poměrně velké pochopení, když si někdo neví s něčím rady. Zvlášť pokud to má doma stejně jako já - přítel na každý můj sebepraštěnější nápad vždycky pronesl cosi jako: "Jo, dobrý. Mně stačí k životu kávovar, postel a koupelna. Udělej to, jak chceš." Nezabila jsem ho jen proto, že ochotně jezdil, vyzvedával, dohlížel, montoval, sestavoval a nakonec chválil, že to je fakt pěkný.

Hledání inspirace a nápadů proto naprosto chápu. Jenže když jsem narazila na facebookovou skupinu Ikea inspirace, chápat jsem přestala. Na jedné straně se tam dají najít fakt dobré tipy a vychytávky. Na druhé straně je tam ale spousta dotazů, po jejichž přečtení si říkám, že lidstvo blbne čím dál víc.

Nějak si nedovedu představit, že třeba napřed vymaluju zeď v obýváku šedou barvou a pak teprve začnu přemýšlet, jaký nábytek bych tam tak mohla dát.



Nebo že se rozhodnu, že bych chtěla tyrkysovou výmalbou, i když si vlastně nedokážu představit, jak by vypadala.


Nebo že nakoupím tapety a pak teprve začnu řešit, co s nimi vlastně udělám. 



Nebo že se rozhodnu splácat dohromady všechno, co jsem viděla minulý týden v nějakém časopisu a pak se budu ptát, jestli to bude vypadat dobře.



Úplně mimo jsou i dotazy na téma: jaká barva se hodí k červené, zelené nebo šedé sedačce. Ono totiž záleží dost na tom, jaký odstín ta červená, zelená nebo šedá má. Červená a modrá vedle sebe může vypadat stejně tak skvěle, jako úplně blbě.



No a když už jsem u oživení sedačky, v téhle skupině se řeší i mnohem zásadnější věci. Třeba dát do ložnice kytky? A kam? Na zem, na poličku nebo na skříň??? Asi bych si taky nevěděla rady.



Hodně zvláštní mi přijde i tenhle dotaz: Podle fotky si neumím představit závěs na okně. Můžete sem někdo dát fotku?


Poměrně velká skupina bezradných dotazujících se řeší jediné: Něco jsem koupila a teď nevím, co s tím. Nějak nerozumím tomu, proč si lidi koupí nějaký předmět, když nemají nejmenší tušení, kam ho dají, jak ho využijí, co s ním budou dělat.




Jak využít mísu? Třeba něco do ní dát? Složitý problém k řešení.



Nemůžu si pomoct, ale marně přemýšlím, jak tyhle členky facebookové skupiny přemýšlejí. Koupí polici, namontují ji a pak nevědí, co na ni dát? Je tak divné přemýšlet logicky? Potřebuju do předsíně nějaké malé odkládací místo, kam budu dávat klíče, poštu a drobnosti, asi by se mi hodila police.



Některé dotazy už jsou tak prapodivné, že nedokážu ani při nejlepší vůli přijít na to, na co se vlastně pisatelka ptá. Když nebudu vědět, kam dát postel, prostě ji dám tam, kde si myslím, že to bude nejlepší. A když se mi to nebude líbit, posunu ji jinam. Bez půdorysu místnosti a rozměru nábytku, který v ní bude, těžko může někdo Haně poradit.



A tohle je poměrně častý dotaz. Spousta členek téhle skupiny nejspíš prožila většinu svého života na pustém ostrově. Takže absolutně nemají ponětí, co by se asi tak mohlo dát na zeď nad gauč, aby ta zeď nebyla holá. Já bych tam dala třeba karburátor.



A další smysluplný dotaz. Na ikea.cz se dají najít rozměry všech výrobků. I výška konferenčních stolků. Opravdu je tak složité vzít metr, naměřit si 46 centimetrů a zjistit, jestli je to málo?



Jedeme dál. Další dotaz z pustého ostrova. Co tak dát na stůl. Já bych doporučovala živého poníka.


A ještě jedna ostrovanka. Doufám, že jí někdo řekl, že je úplně jedno, jestli na stole není nic, nebo je tam ubrus, nebo prostírání nebo obojí. Jen mezi námi - já osobně bych na skleněný stůl ubrus rozhodně nedávala. Skleněné stoly si lidé většinou kupují právě kvůli tomu, že jsou skleněné. Házet na ně ubrusy je asi trochu mimo.




 Zásadními otázkami se to ve skupině jen hemží.


Předpokládám, že dotaz se týká svíček na následující fotce. A marně hledám důvod, proč bych měla chtít něco podobného pěkně aranžovat třeba do vázy. Trocha vosku a hliníku po dvou padesáti za kus opravdu není něco, co by si zasloužilo vystavit někde uprostřed obýváku.



A tohle je to samé - i když ono zeptat se na facebooku asi bolí míň, než zapojit mozek a nedejbože i fantazii.


Tady už nemám slov.


Já bych na jednu stěnu pověsila hodiny s kukačkou, na tu druhou nějakou hogo-fogo high-tech časomíru a opatřila bych každé z nich cedulí. U kukaček by mohlo být  Kostomlaty a u těch druhých třeba Tokio.


Ano, myslet bolí. Jak asi tak můžou vypadat ořechy v míse. Fakt netuším. Možná by stálo za to vzít ořechy, dát je do misky a podívat se. 



Když to tak všechno čtu, trochu se děsím. Zdá se mi to, nebo je lidstvo prostě čím dál hloupější?

___________________________________________

Screenshoty: facebook a ikea.cz

Jak vydělat na paničkách

Donedávna jsem si myslela, že vydělávat na ženských pohlavních orgánech se dá jen jedním způsobem a několika jeho variantami. Z omylu mě vyvedlo hned několik čtenářek, které mi poslaly odkazy na stránky, kde jsou hlavní cílovou zákaznickou skupinou ženy. Našly díru na trhu a nabízí poněkud zvláštní služby.

Dokud jsem o nich jen četla, přišlo mi to jen divné. Když jsem pak ale viděla i video, udělalo se mi trochu nevolno. Takže to tentokrát bude pro jistotu skoro bez fotek a videí. (Ostatně, čtenáři tohohle blogu jsou inteligentní, mají přehled a vyhledávat na internetu umí).

Ve zprávách od čtenářek na mě vybafl web Mamjirada.com. Jakási Mgr. et Mgr. na něm popisuje, jak se jí život změnil, když začala mít ráda svou vagínu. A pak prý pochopila, že má poslání. Založila tenhle webový projekt a (parafrázuji:)  dává do něj celé srdce a taky svoji touhu naplnit své poslání léčit a učit ženy být opravdově šťastné, spokojené samy se sebou, se svými vztahy, rolemi a těly, naplno prožívající intimitu a rozkoš, vášeň pro své vlastní dílo, ve kterém se odráží jejich jedinečný dar…

Její poslání může podpořit každý - třeba nákupem v eshopu. Překvapivé, že?

logo projektu mamjirada.com


Trochu mě zaráží, že dáma, jejíž životní poslání se točí kolem ženského pohlaví, neví, co je vagína. A jako vagínou označuje zcela jinou část ženského těla, než vagínu. Je to omyl poměrně častý, i když se tuším někdy v sedmé třídě při přírodopisu každé dítě dozví, že vagína, tedy pochva, je trubice vedoucí od dělohy směrem k povrchu těla.  To, čemu se tahle vaginální expertka hlavně věnuje, je vnější pohlavní ústrojí, tedy vulva. Aspoň to by dvojnásobná Mgr. mohla vědět.

Zpátky k poslání paní doublemagistry. No, ono nejde až tak o poslání, jako o kšeft. Dostatečně zmagořelí zákazníci si v jejím eshopu můžou koupit tričko s logem projektu (za necelé tři stovky), přívěsek z ocelového drátku s dvěma prý perlami a několika korálky, který připomínají logo projektu,  za sedmnáct stovek, celých sedm mililitrů nějaké voňavky za patnáct set nebo odlitek vulvy paní magistry. Odlitek je ze sádry, nabarvený na červeno a primárně se má umístit na oltář (a sakra!) nebo používat jako těžítko. Nemá se olizovat a stojí neuvěřitelné 4 700 korun. Je to totiž umělecké dílo odlité podle instrukcí magistry a magistry!

Pro ženy, které chtějí vyřešit jakýkoliv problém, necítí se ženami, nemohou otěhotnět, potratily, chtějí být autentické ve vztazích, najít sama sebe, blablabla, prostě pro všechny, pak pořádá celoroční seminář, který spočívá v tom, že se klientky sjedou na šest víkendů a budou se školit, měnit a léčit. Seminář řeší všechno možné - archetypy, šamanství, konstelace, rítuály, meditace a podobné prapodivnosti, které vyhovují alternativněji založeným osobám. Cena je lidová, 27 tisíc korun. Ubytování a jídlo v ceně není. Za to se platí přes pět stovek na osobu za den. Kdo chce ušetřit, může se jídla vzdát a přespat ve stanu, který si přiveze. Za sto dvacet korun na noc. V lednu to bude asi velký zážitek.

Seminář vyvrcholí tím, že si klientky vytvoří odlitek vlastní "vagíny".

Paní magistra dělá také vaginální mapování. A to je druhá věc, na kterou mě často upozorňujete. Není jediná - začíná se z toho stávat velký byznys. A taky pěkně výnosný.

Vaginální mapování se tentokrát skutečně týká ženské vagíny. Předpokládám, že nejčastějšími klientkami budou znuděné osamělé paničky, movitější ekoženy, příznivkyně šamanství a podobných nesmyslů a alternativně-přírodní typy, které si rády nechají namluvit, že když vysolí pěkných pár tisíc a nechají si namasírovat vagínu, budou šťastnější a manžel je doma ještě pochválí, jak se jejich sexualita změnila k lepšímu.

Celé to spočívá prý v tom, že se dotekem mapuje tkáň vagíny. V ní se pak probouzí citlivost, uvolňují se z těla prožitky, které patří do minulosti, a v případě, že byly bolestivé, tak způsobují určité „zamrznutí“ či „obrnění“ tkáně vaginálních stěn. 

Vaginální mapování je nutné opakovat minimálně třikrát. A stojí u zmiňované dvojmagistry čtyři tisíce za tříhodinovou návštěvu. Jinde se platí za tři dvouhodinové návštěvy 15 tisíc korun i víc.

Dokonce se dělá i skupinové vaginální mapování. Protože prý léčení a poznání jiných žen je dárkem pro ostatní zúčastněné. Úplně vidím, jak mě obohacuje koukat na to, že nějaká žena vedle mě má v pochvě ruku cizího chlapa.

Na youtube je spousta videí o vaginálním mapování. Některá jsou čistě propagační - šťastné perfektně upravené ženy na nich nadšeně líčí, jak jim tahle prapodivná technika změnila život. Propagátoři ji doporučují ženám po znásilnění, trpícím traumaty, po náročném porodu. Dokonce "bezprostředně po porodu." Zajímalo by mě, co by tomu řekl skutečný odborník. Mně osobně to spíš přijde jako alternativa pro zpovykané paničky, které nechtějí platit za obyčejný sex. Nemám vystudovanou jednooborovou psychologii na FF UK ani učitelství psychologie pro střední školy, jako zmiňovaná dvojitá magistra, ale jen pár semestrů psychologie. Přesto jsem přesvědčená, že ženě, která prožila znásilnění, může tahle podivná technika spíš uškodit, než v ní ukotvit prožitky tím, že ji bude ta nejintimější místa masírovat nějaký cizí pán či paní za velké peníze.

A myslím, že ukotvené klientky jsou pak skvělými adeptkami na odháčkování nějakým novým guru Járou.

Zoufalá matka nebo podvodnice?

Zoufalá žena se dvěma dětmi prosí sedm tisíc hodných lidí o poslání stokoruny. Tak nějak zní obsah mailu, který mi poslala Dana s tím, že se šíří přes moneymail a coinformail (to jsou takové ty pofidérní služby, které vám údajně zaplatí hromadu peněz za čtení reklamních mailů. Zoufalá žena se dvěma dětmi si nejspíš zaplatila hromadné rozesílání spamu). Dana mi napsala, že se jí na tom všem něco nezdá a přidala pár informací, které ji k podezíravosti vedou. A já s ní souhlasím. 

Celý mail vypadá na první pohled docela reálně. Na pohled druhý je ale velmi podezřelý. No, stačí se začíst (zkrácený přepis, i tak je to dost dlouhé, gramatické chyby jsem neopravovala):

Jsem 40-ti letá žena s 2 dětmi, se kterými žiji půl roku sama a já bojuji ze všech sil, co mě ještě zbyly o holý život a život mých dcer.
Bohužel jsem se dostala do svízelné finanční situace ,když nás manžel opustil, a přestože jsem nyní po MD nastoupila do zaměstnání, nestačí mé příjmy na pokrytí ani nutných finančních nákladů. Po 19-ti letém vztahu, který byl pro mě utrpením, jsem otevřela oči.

Jen mě trápí momentální situace, kterou potřebuji urychleně řešit, protože se obávám, že přijdu o střechu nad hlavou a mé milované děti, což bych neunesla. Nemyslím si, že jsem ve věku, kdy bych měla skončit se svým životem a děti by musely být někde v ústavu. Chci toho v životě ještě moc dokázat a být tady hlavně pro děti, ty jsou smysl mého života. Říká se, že nejdůležitější je zdraví, ale pokud nemáte pomalu na jídlo a děti jsou nemocné, tak nemůžete koupit ani léky, počítáme každou korunu, co si můžeme dovolit, zda koupit 3 nebo 4 rohlíky. Nikdy bych nevěřila, že se můžu do takovéto situace dostat, ale bohužel se stalo a já hledám pomoc.

Věřte, že kdybych měla jiné řešení, tímto svým problémem bych Vás neobtěžovala, ale nemám nikoho v blízkém okolí, koho bych mohla požádat o pomoc. Na vše jsem sama a pro nás je opravdu každá koruna dobrá. Zkoušela jsem i různé nabídky půjček na internetu a v novinách, ale bohužel jsou to vše podvodníci, kteří vyinkasují poplatek a peníze nepůjčí, ba již nadále nekomunikují, tímto způsobem se obohacují na lidech v nouzi.

Když jsem se před skoro 20 lety seznámila s manželem, imponovalo mě, jak byl úspěšný, se vším si věděl rady a já k němu vzhlížela. Krátce na to jsem se vzali, já otěhotněla a narodil se nám syn, život šel dál, manželovi se v podnikání dařilo. V roce 2008 však nastala situace, kdy si manžel potřeboval vzít tu půjčku do podnikání, tu úvěr do podnikání a jelikož jsem byla tak hloupá a měla pěkný příjem ze zaměstnání, nebyl problém, abych úvěr dostala, vše bylo psané na mě, co potřeboval, to jsem mu podepsala.

Koncem roku 2009 jsem otěhotněla a přes mé námitky, že vše asi není růžové, jsem se chtěla dítěte vzdát, ale to jsem narazila na hodně tvrdý oříšek a tak jsem dceru donosila, porodila a starala se oni. Krátce na to se manžel začal chovat nezvykle, nastaly problémy s jeho nevěrami, s psychickým terorem a fyzickým napadáním proti mně. Z milujícího chlapa se stal agresor a ze mně hromádka nervů.

Jednoho dne jsme doma našli zprávu, že manžel odchází, ať ho nehledáme a nepátráme po něm, že si chce žít svůj život.

Samozřejmě vše zůstalo na mě. Zkoušela jsem vše možné, konsolidaci, žádost o posunutí splátek, ale bohužel bezvýchodně.Dohodnout se s bankami dnes nemožné, i když všude běží reklamy, jak vám pomůžou a zkonsolidují, ale skutek utekl. Jsem na pokraji zhroucení, ještě neřeším exekuce, ale pokud svoji situaci nevyřeším, přijdu o střechu nad hlavou, děti a potom už jen skočit z mostu. Vyzkoušela jsem všechno, psala jsem prezidentovi, ministrům, ombudsmanovi, na finanční ředitelství, ředitelům bank, nikdo mi ale podle platných zákonů nemůže pomoct, dlužníkem jsem já a to, že fakticky obchodoval manžel je nepodstatné.

Chtěla jsem požádat o finanční pomoc ve výši 700.000,- Kč, abych mohla splatit závazky a začít žít zbrusu nový život, novou životní etapu. Jsem schopna v této chvíli splácet cca 12.000,-Kč po dobu max.8 let včetně úroků, v případě zlepšení mé finanční situace splatit zbývající částku vč.dohodnutých úroků dříve.

A proto vás všechny , které můj příběh zaujal a kdo můžete postrádat 100 Kč prosím, buďte tak hodní a pošlete mi ji na účet 0711401003/0800. Když se vás najde 7000 hodných lidí, pomůžete mi vyřešit můj problém a pomoci zachovat 3 lidské životy.

Vám, kteří mě pomůžete, moc děkuji a pokud napíšete email budu Vás informovat, jak se situace vyvíjí, můžete napsat na e-mail: f.agnes@seznam.cz, zeptat se na podrobnosti. Vám, které jsem svou žádostí pobouřila se omlouvám ………… Všechny zdraví Boušková.


Moc hezký vyděračský dopis, co? Jen se to paní údajněBouškové všechno trochu popletlo. Na začátku píše o dvou dcerách, pak najednou má syna a dceru, kterou nejspíš nechtěla. Bojí se, že její děti skončí v ústavu. Jenže, jak sama píše, manžela poznala před 19 lety, brzy se vzali a narodil se syn. I kdyby to brzo znamenalo, že se brali po roce známosti, a nikoliv proto, že by museli, pak je teď synovi minimálně 17 let. Chudák dítě, snad neskončí v kojeňáku. 

Jedeme dál: Manžel paní údajněBouškovou opustil a nechal jí na krku dluhy. Žena po mateřské nastoupila do práce, ale nemá ani na rohlíky. Přesto nabízí, že by mohla někomu, kdo jí půjčí peníze, splácet dvanáct tisíc (předpokládám, že měsíčně, protože u nás se půjčky ročně moc nesplácejí),  po dobu osmi let. To je víc než milion a sto tisíc za těch osm let. Banka prý jí nepůjčí (což je dost divné, když má takový příjem, že může dát měsíčně bokem dvanáct tisíc). 

Divné je i to, že i když má jít o dluhy z podnikání, paní údajněBoušková vůbec neřeší třeba prodej firmy, konkurz, vyrovnání v souvislosti s rozvodem, nic podobného. Dokonce ani osobní bankrot - který je sice velmi tvrdý, ale pokud by se opravdu obávala, že děti skončí v ústavu, nejspíš by to řešení mohlo být. 

Tahle podnikavá dáma nešíří svůj dramatický příběh jen formou placených mailů, ale taky na sociálních sítích. Pod jménem Kateřina Boušková ho sdílí, kde se dá. 

facebook.com
Mrkla jsem se na její profil. A vypadá to na typický falešný profil. V přátelích má jen pár cizinců, žádné české kamarádky. Nemá tam ani svou fotku, absolutně žádnou informaci, jen xkrát nasdílený vyděračský dopis. A pak taky provizní proklik na jakousi podezřelou společnost brandonline365 (obrovské výdělky bez práce!). Zvláštní je, že když ho otevřu, objeví se v záhlaví stránky, že mě pozvala jakási Kateřina Fedáková. 

brandonline365.com

Kateřina Fedáková taky jako jediná lajkuje a sdílí příspěvky Kateřiny Bouškové. Shodou okolností jsou obě z Pardubic. A ještě jedno mají dámy Fedáková a Boušková společné, a to je mail, který je uvedený ve vyděračském dopise: f.agnes@seznam.cz. Občas ho obě používají na různých inzertních webech. A používá ho i další žena. Taky Kateřina, tentokrát Floriánová. Překvapivě je taky z Pardubic. 

fajn-prace.cz

maminka.cz

bazac.cz
U dopisů, které Kateřina Boušková alias Fedáková alias Floriánová sdílí na facebooku, je ještě jeden mail: tamille@seznam.cz. A ten je taky hodně zajímavý.  Zoufalá matka dvou dětí a žena tří příjmení ho používá, když nabízí supervýhodnou (a hodně podezřelou) práci z domova a nebo třeba nebankovní půjčky! (Jo, to mě hodně pobavilo). U některých inzerátu a skvělých pracovních nabídek je i číslo mobilu. A to mají všechny tři ženy zase úplně náhodou stejné. 

einzerat.sk


rbjv.oslavabezstarosti.cz


Při dalším pátrání kolem téhle zvláštní osoby, jsem narazila i na další spojitosti mezi všemi těmi příjmeními, maily a telefonem. Najít se toho dá hodně. Došla jsem až k rodnému číslu, adrese a živnostenskému listu.  Podle všeho  je pravé jméno téhle "podnikatelky" opravdu Fedáková. Bydlí v Pardubicích v paneláku, živí se jako kosmetička a pedikérka a od 18. dubna letošního roku podle živnostenského rejstříku zprostředkovává a poskytuje spotřebitelské úvěry. (A sakra!)

Paní Fedáková jistě bude velmi podnikavá, ale z toho jejího srdcervoucího dopisu, ve kterém hraje na city ve velkém, mi začíná být najednou tak trochu šoufl. Je to totiž nejspíš jen vylhané citové vydírání. Jen doufám, že se nenajde moc lidí, kteří na něj skočí. Je totiž spousta jiných, kteří si pomoc opravdu zaslouží. Tahle paní k nim ale rozhodně nepatří.


Prosím, nekýchat!

Nekupuju balenou vodu, třídím odpad, místo igelitek používám látkovou tašku na nákupy, peru při nízkých teplotách, všude mám úsporné žárovky a vůbec se snažím chovat tak, aby to bylo aspoň trochu ekologické. Rozhodně ale nejsem žádná zavilá eko-aktivistka, která by místo kapslí na praní používala jakýsi doma vyrobený mýdlový šlem, neholila si nohy nebo používala místo tampónů textilní menstruační vložky (nad těmi už jsem se ošklíbala tady). 

Ta pravá eko-žena ze mě nikdy nebude. 

Nejspíš se totiž nikdy nebudu snažit přejít na bezvložkovou metodu. 

S touhle naprostou pitomostí přišlo olomoucké Hnutí duha ve svých Ekologických listech. Autorka Jana Kynclová v nich shrnuje obsah jakési příručky a je to zábava od začátku až do konce. 


ekologickelisty.cz

Celé je to o tom, že máme zahodit tampóny a vložky a naučit se vědomě ovládat své vnitřní orgány. 

Menstruaci autorka přirovnává k porodu v malém, (nejspíš chyběla v sedmé třídě při hodinách přírodopisu, jinak by věděla, že menstruace s porodem fakt nemá nic společného).  

Menstruační krev se v děloze hromadí, a jakmile se její kapacita naplní, je možno ji vědomě vyprázdnit. Na záchodě je pak nejlépe se nahrbit v podřepu. Nechte krev volně vytéct a opatrně se postavte, zbytky setřete toaletním papírem. Pokud stále teče, ještě si v klidu poseďte. 

Když je děloha plná a není možno ji vyprázdnit vědomě, přeteče. 

Asi nemusím popisovat, jak funguje ženské tělo, a že je naprostý nesmysl myslet si, že můžeme nějak vědomě dělohu vyprázdnit. Dělohu tvoří hladká svalovina, a tu samozřejmě není možné ovládat vůlí. Ale musím uznat, že představa, jak sedím v podřepu na záchodové míse, mě docela pobavila. Jen bych asi potřebovala namontovat vedle mísy nějaké madlo, abych se při následném pádu nepřizabila. 

Už Hippokrates tvrdil, že výkyvy nálady před menstruací způsobuje znemožněný volný průtok krve. Reagoval tak na jistou formu tamponů, které používaly již staré Egypťanky a Řekyně.

No, taky bych měla blbou náladu, když bych menstruovala před menstruací.

Časem a tréninkem vám to půjde lépe a pravděpodobně se i zbavíte bolestí, které vaši periodu možná provázejí. Tyto bolesti představují stahy dělohy. Vnímejte je pozitivně jako samočisticí proces a zkuste s dělohou spolupracovat, ať se tak nenadře. Časem bolesti vymizejí. 

Tak ono mě každý měsíc bolí břicho, protože nespolupracuju se svou dělohou. Aha.  

Rovněž je dobré dýcháním promasírovat své vaječníky, o kterých většina žen ani neví, kde je má. 

Obávám se, že většina žen, na rozdíl od autorky, nejspíš o umístění svých vaječníků ví. A taky ví, že hlubokým dýcháním je jen těžko můžeme masírovat. Autorka si masáž vaječníků nejspíš plete s posilováním pánevního dna. 

Také může přispět k hlubokému sebepoznání a poznání vlastního těla. 

Miluju tyhle alternativní eko řeči. 

Jen je škoda, že se autorka zapomněla upozornit, že při téhle nesmyslné metodě je dobré ležet, nehýbat se a nekýchat.

O smazaných komentářích a neopravených mobilech

Vážení zákazníci, pokud máte nějaký problém s našimi službami, laskavě ho řešte osobně, mailem, telefonicky nebo na lampárně v Dolní Lhotě, ale rozhodně ne veřejně na našem facebookovém profilu!

Tak tenhle vzkaz v podstatě napsala uživatelům Facebooku společnost Britex-CZ.



Stalo se to potom, co si jeden nespokojený zákazník dovolil slušně si postěžovat, že se už poněkolikáté pokouší reklamovat opravu mobilu a firma tvrdošíjně tvrdí, že telefon je v pořádku. Správci facebookového profilu jeho příspěvek smazali, autora zablokovali s tím, že jeho příspěvek je vulgární, a protože se kolem toho spustil docela povyk, zakročili rázně - smazali i všechny další nelichotivé komentáře (a že jich bylo!) a zakázali na stránku přidávat příspěvky pro jistotu rovnou všem uživatelům zvenčí. 

A tohle je ten údajně vulgární příspěvek -  není úplně dokonale čitelný, ale obrázek si z něj lze udělat:


A takhle Britex vysvětluje jinému tazateli, proč stěžovatele zablokoval. 



Nějak moc nechápu tvrzení, že konkrétní stížnosti nelze řešit na Facebooku. Číslo reklamace není osobní údaj, napsat naštvanému stěžovateli, že jeho telefon jde nebo nejde opravit, kdy bude oprava hotová a podobně, to asi taky není nic, co by řešila česká legislativa. Spíš je to jen hodně trapná výmluva.

Možná firmě vadilo, že se několik lidí dotazovalo, proč mají při záruční opravě platit několik stovek za diagnostiku telefonu.  

Možná jí taky vadilo, že si několik lidí stěžovalo, že firma vrátila telefon údajně opravený, ale závada, kvůli které ho opravovala, se objevovala znovu a znovu. 

Nebo ji třeba štvalo, že jiní přispěvatelé tvrdili, že se jim telefony vrátily z opravy poškrábané, s nedotaženými šroubky a dalšími odfláknutostmi. 

Případně ji mohl rozčílit i člověk, který závadu telefonu zdokumentoval na videu, ale podle Britex-CZ nebyl záznam dostačující. A tak se dotazoval, jestli jim má poslat celovečerní film nebo rovnou muzikál. 

Britex-CZ sice mazal komentáře jako o život, jedno mu ale nedošlo:  Nemůže cenzurovat facebookové hodnocení firmy. Takže na tom promazaném profilu mu i tak zůstalo hodně tristní čtení.






O tom, že si autoři příspěvků nevycucali své stesky z prstu, svědčí to, že podobné zkušenosti popisují desítky jiných lidí v nejrůznějších internetových fórech a diskuzích.

Sama nemám s Britex-Cz žádnou zkušenost a když vidím, jak komunikuje se svými zákazníky, rozhodně s ní ani žádnou zkušenost nechci mít.

V každém případě je ale celá tahle její aférka skvělý příklad pro ostatní společnosti, jak rozhodně nikdy nekomunikovat se zákazníky. Těch pár rozezlených komentářů, které měla donedávna na Facebooku, totiž vidělo jen pár lidí, kteří si její profil našli. Po tom všem poprasku, co se rozjel po zablokování stěžovatelů, se ale její jednání rozebírá na sociálních sítích ve velkém. A to rozhodně není dobrá reklama.
 ________________________________________

Všechny screenshoty: facebook.com

Domácí porody a porno s plyšákem

Když jsem byla malá, nosila jsem rovnátka. A chodila jsem k zubařce, kterou jsem už tehdy pokládala za ztělesnění zla. Byla velmi rázná, trochu hrubá, ráda trhala zuby a vyděšené děti v čekárně ji nijak nedojímaly.

I když mi vyrvala dvě pětky nahoře a při otiscích zubů jsem se pravidelně dusila, beru i po letech návštěvy zubaře jako nutnost, kterou musím přetrpět. Asi by mě nenapadlo zkoušet si vyvrtat zub doma v koupelně a zaplombovat ho montážní pěnou. 

Matka pěti dětí, o které budu psát (a na kterou mě upozornila Tereza), má nepříjemnou zkušenost s porodnicí. A tak se rozhodla, že už do porodnice nikdy nepůjde a bude rodit doma. A přestože jedna z věcí, na kterou si stěžuje, je nemocniční neintimita, vesele zveřejňuje i ty nejintimější fotky ze svých porodů na komukoliv přístupné webové stránce.

Ano, jsem velký odpůrce domácích porodů. Jsem přesvědčená, že nějaký ten diskomfort, cizí prostředí a pár cizích lidí okolo je prostě daň za to, že když se něco zvrtne, je velká šance, že máma i dítě přečkají porod ve zdraví. Rodit doma je možná za určitých okolností příjemnější, je to ale zároveň obrovský risk.

Nemyslí si to ale zmiňovaná matka pěti dětí a autorka webu pohodaporody.webnode.cz, jejíž přístup hraničí až s fanatismem. Prý s ní v porodnici zacházeli drsně, zažila odebrání dítěte, příkazy, zákazy, vyhrožování - nevolnictví a na sále si připadala jako na nádraží. Obávám se, že její intimní partie ale díky jejímu webu vidělo mnohonásobně víc lidí, než kdyby rodila v ranní špičce na hlaváku uprostřed pátého nástupiště. 

Na všechny fotky jsem umístila rastr, protože ani otrlý čtenář tohohle blogu nemusí snést všechno. 

Zavilá zastánkyně intimity, která na fotkách ukazuje úplně, opakovaně a v detailu všechno, s klidem připlácne i fotky svých nahatých dětí a hrdého nahého otce. Nějak jsem nepochopila, proč je ten pán při porodech taky nahý -  možná to má kladný vliv na průběh druhé doby porodní. 
Spousta fotek má navíc třeskutě vtipné popisky. 



Porodník domlouvá dítěti v matčině těle: Polez, vole, čekáme tu na tebe! 
Zdroj: pohodaporody.webnode.cz




Normální pohodové sobotní odpoledne, asi si půjdu hrát s autíčkama
Zdroj: pohodaporody.webnode.cz

Laktace - Dáme si trochu laktace a hurá zase do práce. Nejlepší mléko do kávy je to od mámy. Zdroj: pohodaporody.webnode.cz

Nějak nemám slov, potom, co jsem viděla celou fotogalerii. Navíc nechápu, proč u porodů téhle paní musejí být i další její děti. Nemyslím si, že by měly (a to v jakémkoliv věku!) být přitom, když jejich matka rodí. A pro zastánce domácích porodů, kteří argumentují tím, že naše prababičky takhle běžně rodily - i ony vyhnaly chlapa a děti z chalupy a u porodu měly porodní bábu, která si aspoň trochu věděla rady.

V knize návštěv, kde čtenáři komentují fotogalerii, je pár rozhořčených příspěvků. V jednom se dokonce píše, že fotky připomínají německé porno.

Na nevkusné amatérské německé porno je ale specialista otec dětí, fotograf  Vláďa Tuzar. Už na stránkách, kde jeho paní tak vehementně propaguje domácí porody, jsou odkazy na další weby. Jeden se jmenuje Kozí příběhy. A opravdu na něm nejsou pohádky o kůzlátkách. Je na něm (i na těch ostatních a na jeho profilu na fotoparta.cz) cosi, co se pokouší vydávat za umění, ale skutečně jde o laciné soft porno bez nápadu. S modely autíček, plyšáky nebo ovocem.

www.fotoparta.cz

www.fotoparta.cz

Tak si říkám, že děti tohohle povedeného párečku asi nemaj moc ideální dětství. A budou ho mít ještě horší, až začnou chodit do školy a nějaký šikovný spolužák objeví fotogalerie rodičů. 

O rybičkách, užovkách a fekalsluníčkovosti

Ještě, než se pustím do dalšího příspěvku, slavnostně prohlašuju, že už se nikdy nebudu stěhovat. Normální život se mi rozložil do krabic, které budu vybalovat ještě nejmíň půl roku. Nemůžu najít modré sandálky na extra vysokém podpatku, jednu kabelku a větší počet kusů různého oblečení. Polici do koupelny mám v obýváku na knihovně, v prádelníku je několik šroubováků a v bedně s nářadím jsem našla žrádlo pro kočku. Kočka je na gauči, takže aspoň něco je v pořádku. Kromě stěhování, nekonečného uklízení (jak je možné, že čisté věci plus nový byt rovná se nepořádek?), smontovávání skříněk ve tři ráno a neschopnosti najít cokoliv, už mám za sebou i několik koleček s lejstry po úřadech, několik návštěv hobby marketů, železářství a dalších obchodů, o kterých jsem doteď měla jen mlhavé tušení,  a taky trauma, že jsem si nejmíň čtvrt roku nekoupila žádné boty.

Přede mnou jsou i nevyřízené zprávy, spam v komentářích a seznam asi dvaačtyřiceti věcí, o kterých chci psát. Tou první je web a eshop sluníčkového človíčka Honzy Volfa.

Na jeho jméno jsem už kdysi narazila na nějakém plakátu, který upozorňoval na akci, kde vystoupí "Honza Volf, ten, co neumí hrát golf." Slogan je to tak pitomý, že si ho pamatuju dodnes. (Poučná vsuvka: Honza Volf je podle Wikipedie český básník, kreslíř a prozaik. Je znám zejména jako autor „sluníčkových“ kalendářů, plakátů a knížek.)

www.honzavolf.cz

Znovu jsem na stejné jméno narazila v mailu od čtenářky Ireny. A díky ní jsem zjistila, že Honza Volf není jen autorem sluníčkových kalendáříčků, sluníčkových šperků a člověk, který si moc neláme hlavu s gramatikou a opravdu zarputile píše by jste místo byste. Jeho veršovánky jsou dost podobné zmiňovanému sloganu. Tak třeba: Sluníčko si na pomoc k srdci vem. A snaž se žít ten hezký život s láskou s nadějí a s úsměvem. Záměrně tomu říkám veršovánky, protože tohle nemá se skutečnou poezií nic společného.

www.honzavolf.cz

Jenže sluníčkovosti má někdy dost nejspíš i sluníčkový človíček. A pak to dopadne třeba takhle:

www.honzavolf.cz

Superoriginální taška s těžko uvěřitelnou hrubkou Rybičky vypili... se prodává za 280 korun, stejně jako trička s podobně třeskutě vtipnými texty. Plakáty jsou třeba za padesát korun.  

www.honzavolf.cz

Fekální téma zřejmě autora hodně zajímá.

www.honzavolf.cz

V žádném případě nejsem křehulinka, která omdlí, když slyší sprosté slovo. Sama jsem hodně ocenila vulgarismy při stěhování -  fakt to člověku trochu uleví. A zjistila jsem, že umím vyslovit i sprostá slova, která jsem dosud ještě nikdy nepustila z pusy.

Někdy jsou sprostá slova na místě - v běžném životě i v umění. Ale to, co předvádí téměř šedesátiletý Honza Volf na místě rozhodně není. Je to buď zastydlá puberta, nebo počínající senilita.

Možná, že autor hledá díru na trhu - všichni sluníčkoví lidičkové už si jeho tričko koupili, tak potřebuje zaujmout i jinou skupinu. Obávám se ale, že prohlášením o prodeji užovky za stovku je jen těžko nadchne.

Pro mě je Honza Volf prvním zástupcem pseudosměru, kterému pracovně říkám fekalsluníčkovost. Jen pevně doufám, že na jeho následovníky hned tak nenarazím. Další dávku podobné poetičnosti bych asi nevydržela.

O ranní moči, mailech a prapodivných aukcích

Když jsem nedávno psala o vyčůraných budoucích matkách a o kšeftování s pozitivními těhotenskými testy, ani ve snu by mě nenapadlo, že by někdo s něčím podobným zkusil podnikat. A ono jo!

ttest.cz

Pozitivní těhotenský test se prodává na webové stránce ttest.cz. Hraje se tu trochu na to, že je to super vtip a ohromný kopec legrace, prodejce ale nezapomíná na ty nejmíň morální a nejmíň logické důvody, proč si ženy mají test koupit. Otestování partnera, vydírání milence, snaha za každou cenu si udržet někoho, kdo chce být s někým jiným, vyrazit z chlápka peníze jako že na potrat. Prodejce se tím vůbec netají.

ttest.cz
Další způsob jak ženy využívají tento test, je ten když jsou bezradné a s partnerem či milencem si neví rady. Často tento test používají jak zbraň pro kvalitní pomstu s konečným výsledkem "vždyť to byla jen sranda" (Doslovný přepis.)

Jak je vidět, autor textu má nejen zvláštní morálku a svérázného podnikatelského ducha, ale taky zřejmě mimořádné nadání a cit pro češtinu. Kdo by řekl, že bezradná žena si neví rady, žejo.

I přes to že jsou muži nejsilnější hrdinové a snaží se zaujmout vedoucí pozici ve vztahu máme snad jedinou zbraň, kterou dokážete muže zaskočit, rozplakat nebo ukázat svou pravou mužnost. Každý chlap si myslí že umí všechno a že má vše pod kontrolou, tak proč si ho neotestovat a nepřekvapit ho něčím co by od Vás nikdy nečekal a zároveň si tak ověříte jeho "tatínkování" (Doslovný přepis.)

Pardon, ale tatínkování? To je co za výraz? Že by šlo o zaměření cílové skupiny z Mimibazaru?

Tento trend testování mužů se objevil v USA a má neuvěřitelný úspěch mezi ženami z celého světa. Mnoho žen prohlásilo, že tento "vtip" jim vztah utužil a posunul na vyšší úroveň a díky tomu zjistili, že "Je to ten pravý". (Doslovný přepis.)

Jo, podraz s falešným testem určitě vztah utuží. Podvedený muž mi rozhodně padne k nohám a bude mě milovat nadosmrti.

Úplně živě si navíc představuju pana podnikatele s tímhle vtipným produktem (takhle ho sám v objednávkovém formuláři nazval), jak k němu do kanceláře každý den přichází několik těhotných žen se zavařovačkami plnými ranní moči. A pan podnikatel (nebo nějaký jeho zástupce pro výrobu pseudotěhotenství) do zavařovaček namáčí těhotenské testy, vytváří z nich testy pozitivní a pak je rozesílá po celé zemi.

Kšeft to každopádně bude pořádný. Běžně prodávané těhotenské testy stojí kolem třiceti korun. Pozitivní test se pak otočí za 289 plus poštovné. (Při platbě předem je to 30 korun, dobírka vyjde na 120). Takže to máme nějakých plus mínus dvě stě pade za odeslanou obálku. Když se prodají čtyři denně, máme doma třicet tisíc za měsíc. Mínus náklady na výkup těhotenské moči.


ttest.cz
Asi nemusím podotýkat, že na stránce neexistuje ani jediná informace, která tam podle zákona musí být, tedy identifikace prodejce, kontakt, obchodní a reklamační podmínky. Vůbec nic.

Takže když prodejce dodá místo pozitivního těhotenského testu třeba letáček o plánovaném rodičovství, může si kupující stěžovat tak maximálně na lampárně. Tenhle prodej je totiž nejenom nemorální, ale taky nelegální.

Ani mě nepřekvapilo, že si tuhle podivnou stránku zaregistrovala společnost, která provozuje pofidérní eRmail, aukce Daseto.cz a jiné vykutálené kšefty.


nic.cz

O eRmailu už se psalo všudemožně mockrát, stejně tak i o Daseto.cz, takže ani jednu z těchhle podivných podnikatelských aktivit nemusím moc rozebírat. Obě prostě dost zavání.

Princip eRmailu je v tom, že se v něm člověk zaregistruje, dostává reklamní maily a vydělává na tom, že je čte. Údajně dostane od 80 haléřů až po pětikorunu za každý přečtený mail.  Zvláštní je, že firmám nabízí eRmail rozeslání reklamy na sto tisíc mailových adres za 14 tisíc korun. Stejnému počtu registrovaných uživatelů ale údajně vyplatí minimálně 80 tisíc. Takže jim ještě doplatí ze svého asi tak 66 tisíc korun, pokud jim skutečně zaplatí jen těch 80 haléřů. No, nejspíš se firma velkoryse rozhodla, že bude tenhle systém dotovat ze svého. Taková charitka.

Nebo taky ne. Podle nejrůznějších diskuzí na internetu obvykle klikací přivýdělek končí pro poctivé klikače dvěma způsoby. Buď klikáte jako o život a v okamžiku, kdy se blížíte k minimální hodnotě pro výplatu (třeba tisíc korun), přesunou vás do vyššího výplatního levelu a nevyplatí nic, než se dosáhne další hranice pro výplatu (dva tisíce). A těsně před ní přichází další přesun do dalšího levelu a další hranice a další... A nedostanete žádné peníze.

Nebo klikáte, a když naklikáte dost peněz, přestanou prostě maily chodit, aby se tisícikorunové výplatní hranice vůbec nedosáhlo. A nedostanete žádné peníze.

V několika diskusích jsem se dočetla, že za jeden rok poctivého čtení mailů od eRmailu se dají vydělat závratné tři čtyři stovky. Na minimální stanovenou hranici pro výplatu je potřeba zobrazit minimálně dvanáct stovek reklam. Kdo má na tohle čas, vydělá si za stejnou dobu mnohem víc třeba při roznosu letáků.

Má to ještě jeden zajímavý moment. eRmail může nakládat s registračními údaji účastníků a klidně je prodávat. Výdělek na takové databázi desítek až stovek tisíc naivků rozhodně není jen pár korun.

eRmail.cz
A teď Daseto.cz - tady jde o jakési aukce zboží. Přihazuje se za kredity. Jeden kredit stojí kolem pětikoruny, při nákupu přes sms je třeba za 10 korun. Každý příhoz zvýší cenu nabízeného zboží o pár halířů a zároveň prodlouží aukci. Kdo přihodí poslední, může si koupit třeba mobil za 145 korun.

Daseto.cz

První potíž je v tom, že Daseto značně přestřeluje ceny inzerovaného zboží. Například mobil Nokia N900 Black, který má podle něj údajně cenu 15 900 korun, se prodává běžně za necelou třetinu.

Druhá potíž: Nejbližší aukce skončí nejdřív za víc než 6200 hodin, konkrétně u mobilu to je tedy za 261 dnů. Pokud za tu dobu nikdo nepřihodí a čas se neprodlouží.

Třetí potíž: Stejný mobil se naposledy prodal za těch zmiňovaných 145 korun. Příhoz byl po desetníku. Takže těch příhozů bylo v jediné aukci minimálně 1450. Krát nejmíň pětikoruna - to máme výdělek pro pořadatele aukce minimálně přes sedm tisíc korun, které získal od všech, kdo do aukce přihodili.
Daseto.cz

Velmi výhodné pro provozovatele, velmi nevýhodné pro běžného uživatele.

Všechny zmiňované projekty od prodeje pozitivních testů přes eRmail až po Daseto.cz kalkulují s lidskou naivitou, s lidskou touhou vydělat peníze a s absencí zdravého selského rozumu. Balík totiž vydělají fakt jen provozovateli.

Jen jsem zvědavá, kdy majitel těchhle tří webů začne kšeftovat třeba se snímky z ultrazvuku... Dvojčata budou za speciální příplatek.


___________________________________

Děkuju Kristýně za tip na ttest.cz!